I s čarodějkami mává puberta...

Sklad v knihovně

Filip
Být prefekt je na jednu stranu neuvěřitelně super. Můžete odečítat body, poučovat studenty a oni vás musej poslouchat, ale na druhou stranu není to super, když na vás primus a primuska hodí jejich práci. Například dneska musím místo nich do skladu do knihovny, madam Pincová mi prý všechno vysvětlí. Původně to mělo být nám. Měl jsem tam být a April, která je mrzimorská prefektka, ale ta už měla něco domluvéného, když nám to promuska zadala takže mě uprosila abych to dneska zvládl sám. Doteď nechápu jak se jí to povedlo.

Madam Pincová mi všechno vysvětlila a ja pak zůstal sám ve skladu. Nebo vlastně by bylo fajn říct, že se mi to pokusila vysvětlit, jenže já to asi nepochopil. Vim, že říkala něco o vyřazených knihách. Pak něco o doplnění a zaevidování nových knih, které byly v krabicích vyskládané od země až ke stropu na regálech. Upřímně je v tom hrozný zmatek! Nechápu proč jsou nějaké krabice bíle, jiné černé a jíné fialové. A ani jsem nevěděl kde začít. Takže jsem vzal jednu fialovou bednu a zelezl s ní do roku mezi regály. První čeho jsem si všiml bylo, že na krabici je udělaný puntík. Neřešil jsem to. Proč taky? Otevřel jsem jo a první co jsem začal kašlat neboť krabice byla zaprášená. Když prach usedl všichml jsem si několika knih a kousku pergamenu. Nebyl to však seznamu knihy, jak jsem doufal. Naopak to byl jakýsi vzkaz.

1x nejvzácnější kouzelnické choroby. Pryč, vzala jsem A.

Ty vole tohle je co?! Chvilku jsem na ten vzkaz jen nevěřícně zíral. Pak jsem se rozhodl, že se půjdu ještě jednou zeptat madam Pincové, ale když jsem se zvedal zhroutila se na mě jedna z krabic.

Alison
Vešla jsem do knihovního skladu abych vrátila knížku, co jsem si odtud minule půjčila. Jsem tak domluvená s knihovnicí madam Pincovou. Krabici, ve kterém kniha byla jsem nemohla nikde najít. Sakra, vím, že jsem na ni udělala puntík. Prohlížela jsem jednu fialovou krabici za druhou až jsem se dostala k těm na které jsem uplně nedosáhla a právě když jsem se pro jednu na špičkách natahovala, tak jsem ji omylem zhodila. Normálně by mi to bylo jedno, ale uslyšela jsem zasyčení bolesti za regálem a nejednu sprostou nadávku. Do prdele kdo tu jako je? Asi na dvě vteřiny jsem se srabácky schovala za regál, ale pak jsem se tam šla podívat, ať už je to kdokoliv, momentálně se na něj zhroutilo cirka 20 knih. Došla jsem tam a zpoza rozsypaných knih se zvedal Filip.

„Do hajzlu, seš celej? Není ti nic?"

„Ne." šetře z tička chuchvalec prachu a podívá se mi přímo do očí až teď si všimnu krvavého šrámu pod okem. „Dráha Alison, na to aby ses mě zbavila ti nebude stačit jedna krabice s knížkami."

„Nech si ty blbý vtipy." knížku, co jsem šla původně vrátit položím na random bednu v regálu a dojdu k němu blíž. „Máš tam ranku, chtělo by to alespoň vyčistit."

„Nic to není. Stejně tu není lékárnička ani kapesník." řekne a já protočím očima. Rozhlednu se po místnůstce, ale kromě džbánu s vodou a pár skleničkami, které byly také na regálu, místo bedny a několika pavouků tu nebylo nic. Vytáhla jsem hůlku, pronesla zaklínadlo a pavouček se změnil na bílý kapesník. Ten jsem chytila, došla k džbánu a namočila ho tam, pak jsem došla zpátky k Filipovi a volnou ruku rukou ho chytla za bradu. „Trošku to štípne." přiložím kapesník na ránu a on se zašklebí, ale nic neřekne. „Omlouvám se. Nebylo to v úmyslu." řeknu a kapesník složím a položím na nějakou krabici. Pak se oba zohneme a jdeme sbírat knihy, co se rozsypaly.

„To je dobrý. Skoro nic se nestalo."

„No a co tu vlastně děláš?" zeptám se

„Primus a primuska na nás prefekty hodili jejich práci, takže jsme s April měli cosi tady hledat ve skladu. Doplnit knihy a tak, jenže April už prý měla náco domluvenýho takže tu jsem sám a totálně netuším co mám dělat."