I s čarodějkami mává puberta...

Ty seš namalovaná? - Prolog

!! UPOZORNĚNÍ:
POVÍDKA JE Z ČÁSTI INSPIROVANÁ JINOU TAK, PRO PŘÍPAD, ŽE BY VÁM TO PŘIŠLO PODOBNÉ.!!

Byl konec prázdnin. Teta Ginny a Strýček Herry pořádali malou oslavu, protože Teddy měl v září nastoupit do Bradavic. Byla tu celá rodina. Babička Molly a já jsme napekly cukrovinky, které má strýček Ron tak moc rád. Byl to prostě skvělý den, teda až do té doby, než jsem zaslechla něco, co jsem nejspíš nejspíš. Aby jste mě pochopili, Teddy se mi vždycky líbil. Byl ten o kom jsem si myslela, že si ho jednoho krásného dne vezmu za muže. Jedním slovem jsem ho zbožňovala.

Tehdy jsem si šla do kuchyně pro trochu vody a už z dálky jsem slyšela dva hlasy, které jsem hned poznala. Byl to Teddy a strýček Harry. Nechtěla jsem poslouchat, ale i tak jsem něco málo zaslechla.

"A co ty a Viky? Myslím, že se jí líbíš," říkal zrovna strýček. Pane jo, to je to na mě tak vidět?!

"Vždyť je jen malá holka," prohodil Teddy a mně v tu chvíli srdce puklo na tisíc malých kousíčků. Víc jsem už slyšet nepotřebovala. Malá holka? Vždyť jsem mladší sotva o dva roky! Se slzami v očích jsem se rozeběhla pryč do jednoho z pokojů. Ihned za dveřmi byla toalta se zrcadlem. Byla ní i rtěnka. Dost výrazná červená.

„Tak malá holka? Jak chceš Teddy. Jak chceš." vzala jsem rtěnku na nesla ji na rty. Copánek jsem si rozpáletla a usmála se na svůj odraz v zrcadle.

„Vikyyyy!" uslyším mámu a sebehnu schody. Teddy tam cosi řeší s bráchou a já si sednu ke stolu.

„Ale někdo navštívil můj pokoj." ušklíbne se teta Ginny, která si pohladí břicho. Je už po třetí těhotná.

„Co to máš na tváři? Viktorie?" zeptá se máma.

„Našla jsem ji u tety Ginny v pokoji a líbí se mi."

„Nejsi na to trošku mladá?"

„Prosím tě nech ji.... Jen ji klidně nos Victoriko. Sluší ti."

„Poďte si vzít jídlo." zavolá babička Molly a položí sem tmísu s polévkou. Teddy a ostatní došli a usadili se u stolu. Už jídlo bylo v jiném duchu než jindy. Byla jsem totiž pevně rozhodnutá, dát to Lupinovi pěkně sežrat.

Teddy.

„Ty ses namalovala Vicky?" zeptám se malý Vicky, když po jídle jseme i s jejím bráchou a malým Jamsem na zahradu. Tak nějak tuším, že se jí líbím.

„Jo. Nudila jsem a narazila na starý pokoj tety Ginny. Tak jsem si všechny rtěnky co tam zůstaly zkusila a tuhle už nestihla odlíčit." hmmm určitě

„aha a jen tak? Nemělo to žádný důvod?"

„Ne." řekne úplně klidně. „oooo moment snad si nemyslíš, že je to kvůli tobě." rozhihňá se a mě cosi bodne na hrudi a začnu se cítít trapně. Odvrátím od ní pohled a zakoukám se na moje boty. „Něměl by jste si tak věřít pane Lupíne.

Vicky.

Tak jo. Chtěl mě dostat do trapné situace a místo toho jsem ho ztrapnila já. No moje pomsta bude sladká.

Zdravím. Ano ještě žiju a možná vás překvapím, že píšu zase něco úplně jiného. No jo změně je život a já doufám, že vás povídka z kouzelnického světa bude bavita, tak jako ty předchozí 😉🌺
Vaše Týn