I s čarodějkami mává puberta...

Stěhování

Lori

Když nás McGonagallová další ráno u snídaně, kde jsme klasicky měli dostat rozvrhy požádla, abychom zůstali o něco déle. Byla jsem zvědavá co z ní vypadne.

„Milí studenti. Původně jsem tuto novinku chtěla oznámit až v říjnu. Ovšem nastala zněna, která zapříčinila, že se dnes učit nebudeme.”

Celou síni se ozval jasot.

„Nicméně.” pokračovala profesorka. „Nemyslete si, že budete mít volno. Na naší školu přijede Americká kouzelnická škola. Rozhodli jsme se navázat přátelství se zahraniční školami. Naši hosté dorazí někdy během příštích dní a zůstanou až do konce školního roku. Celý tento rok tedy bude jiný než ostatní. Hlavní změnou bude, že se neskutečný turnaj ve famfrpálu.”

„COŽE?!”

Vhrknu spolu se všemi co famfrpál hrají.

„Ano, může to být poněkud šokující, ale bohužel. Je to hlavně kvůli tomu, že se bude muset utvořit tým za školu, protože se bude hrát o pohár mezi námi a onou americkou školou…Blíží informace k tomuto tématu bude mít již zvolená kapitánka týmu Jessica Woodová. Nyní k tomu proč máte dnes volno. Studenti z havraspáru a zmizelu budou přiděleni do pokoje k studentům z nebelvíru a mrzimoru, protože naší hosté potřebují někde spat. Skřítci již odstěhovali vaše postele a nachystali již vyřazené, pro hosty. Váš osobní věci si přestěhujete sami. Kdo kde bude spát vám řeknou prefekti vaší koleje.”

Sotva domluvila, šla jsem najít July. Je to nová prefektka.

„Prosím tě kde se stěhuju.”

„Lori, tebe jsme napsali k tvé ségře. Ještě s nějakou holkou z havraspáru. Já s holkama budeme po dvou u mrzimorských.”

„Vy čtyři? S vaší povahou k milosrdnému mrzimoru? Hmm nevím jestli mám litovat vás nebo je.”

„True no, ale přízemí je skoro jako sklepení. Já nebudu spát ve věži. Co jsem? Sova?”

„díky July.” tlesknu ironicky a ji ti dojde a zasměje se

„Promiň no, nějak zapomínám, že tvá sestra je v nebelvíru.” Pak jsem už July nechtěla zdržovat, protože za mnou se hromadili další studenti, co potřebovali vědět kam jít. Vzala jsem si svoje věci a šla k nebelvírské věži. Cestou jsem potkala Vicky s tou její kamarádkou, co nám pomáhala, jak jsme zachraňovali Medy, myslím, že se jmenuje Scarlett. Řekla za nás dvě heslo a všechny jsme šly do pokoje. Scarlett tento rok taky bude spát v pokoji u Vicky, stejně jako já.

„Ach jo.“ Plácla sebou Scarlett na její postel. „Ještě ani nedojeli a už mi lezou na nervy! Nechápu proč se kvůli nim musí přeorganizovávat celá škola.“

„Souhlasím“ řekla jsem a sedal si také na postel můj černý kocour, který šel celou dobu za mnou se na ní také uvelebil. . „Jak chtějí jako do pokoje pro 5 lidí s pěti postelemi narvat postelí 7? Vždyť se tu ušlapem!“

„Je to jen, letos.“ Mávla rukou Annie. „Bude to sranda uvidíš.“

„No tobě se to říká. Ty ses nikam stěhovat nemusela.“

„Asi tak.“ Dodala Scarlett.

„Hele přece to tu není tak špatný.“ Pronesla Cheryl, která seděla na podlaze opřená o čelo postele a pilovala si nehty.

„To ne.“ Ozvala se zase Scarlet. „Jen je to tu moc červené.“

„Moc červené?“ nakrčila obočí Medy.

„Jo. Neberte to zle, jen jsem zvyklá na mou modrou havraspárskou věž.“

„Já tě chápu. Taky mi bude trvat, než si zvyknu. Navíc nejsem zvyklá, že by v pokojích bylo světlo. Chci zpátky svoje sklepení v jezeře, kde bez hodinek nepoznáš, jestli je poledne nebo půlnoc.“

„Koukám, že to tu bude hodně zajímavý rok.“ Zasmála se Vicky, která si četla ve výklenku okna. „Ale oproti většině máme výhodu. Všechny se mezi sebou známe.“

„Máš pravdu.“ Usmála se Scarlett a posadila se. „Hele nechybí tu někdo.“ Zeptala se když prolétla očima všechny postele.

„Jo Alison.“ Přikýla Annie. „Je prefektka, takže má nejspíš dost práce s korigováním studentů.“

„Aha.” kyvla Scarlett a celou školou se rozezněl hlas ředitelky.

„Všichni studenti, kteří háji famfrpál se dostaví po obědě na famfrpálové hřiště. Bude se rozhodovat o školním týmu.”

„Musíš tam jít Lori.” usmála se na mě Vicky a kývla

„Mám to v palánu. Chtěla bych se do toho týmu dostat. Kolik je vůbec hodin? Že bychom šly na oběd.

„Půl jedné.“ Řekla Alison, která zrovna vstoupila do pokoje. Studenti už jsou zřejmě rozdělení. „Můžeme se jít. Umírám hlady.“

Teddy

Po obědě jsme se já Ben a Fred vydali na hřiště i s ostními hráči. Několik hráčů z různých týmů tu už bylo. Včetně Lori, na kterou hvízdl Ben a ona jen ledabyle mávla a otočila se k jejiímu kapitánovi. Upřímně Benovo chování absolutně nechápu. Můžete mě považovat za cvoka, ale ať jsem si dřív dělal srandu z toho, že by pro Bena bylo jednodušší být s Annie, která je do něj zamilovaná a vypadá úplně přesně jako Lori, tak teď je to jiný.

Od toho incidentu na konci loňského roku je oba vidím trošku jinak. Jakoby by bylo jen otázkou času kdy spolu budou. To jak se na sebe dívali, když mu Annie ošetřovala rány, nebo když se ním hádala. Když vidíte Bena s Lori je to jako by jste si koupili tu úplně nejlevnější, extrémně přeslazenou kávu odněkud z automatu, ale když znáte všechny okolnosti a vidíte spolu Annie a Bena, je to jakoby jste si vychutnávali luxusní italské espresso.

Proto jsem z Bena tak zmatený, ale možná se pletu. Možná, že věci jsou úplně jinak než jak se mi to zdá a možná, že Lori by pro něj opravdu byla lepší. Navíc do něj teď nechci rýt, protože on i Filip jsou ještě celkem nakrklí z toho včerejšího výstupu ve vlaku.

„Tak jo, emm jsme tu všichni? Asi jo.“ Pípla nerózně Jessica a já musel usmát. Je neuvěřitelně roztomilá, když je nerózní a nejpíš to se mi na ni líbí. „To jo emm. Všichni víme, že letos se bohužel neuskuteční famfrpálový pohár. Za to tu bude několik zápasů s jakousi jinou školou a já byla zvolena kapitánkou školního týmu. Emm v první řadě, chci abyste všichni věděli, že jsem si nevybírala podle kolejí, nebo vzhledu, ale podle výkonů, které jste všichni za ty roky co famfrpál hrajete podávali. No takže, k pozicím. Chytačem byudu já, to asi nikoho nepřekvapuje. Další pozice, kterou odehrává jeden člověk je brankář. Tasy jsem se rozhodovala mezi zmiozelským a mrzimorským, ale po všech úvahách jsem se rozhodla, že tu chci mít Freda.“ Většina mrzimorského týmu zateskala a Fred se postavil vedle Jessicy a ta pokračovala:

„No pak jsem se vybírala odrážeče a ti jsou teda Paul z nebelvíru.“ Nebelvírské praakticky neschopné družtvo začalo tleskat, když Paul procházel k Jessice. „A pak George z havraspáru.“ Ten se také za potlesku došoural k Jessice. „No a pak tu jsou střelci. Vím, že to bude vypadat, že jedné koleji nadržuju, ale ruku na srdce víme, která kolej má prostě nejlepší hráče. Takže Ben a Teddy z mrzimoru a Lori ze zmiozelu. Tihle tři budou našimi střelci.“ Kupodivu všuchni začali tleskat, ale já toho moc nevnímal. Dostal jsem se do školního týmu. Jessica si mě vybrala. Jsem pro ni jeden z nejlepších střelců. Tohle je pro mě víc, než cokoliv jiného.