I s čarodějkami mává puberta...

Nějak to okecám

Teddy
Po hodinách jsme se vrátili s klukama na pokoj. Každý jsme si dělali věci do školy a po chvilce sem dorazil i poslední spolubydlící v podobě Freda, který se někde zdržel.

„No kdes byl?” zeptá se Marcus , co si dodělával hvězdnou mapu do astronomie.

„Zdržel jsem se…. Hej, vy dva.” otočí se ke mě a Benovi.

„Mluvila s vámi Erica?”

„Ne.” zavrtím hlavou.

„No skvělý, hlavně že si vás najde. Na příští týden si prý nemáme nic plánovat. Chce trénovat, ale ještě nevěděla den. Jo a taky říkala, že přinejhorším to hodí na víkend.”

„Ale příští víkend maj být Prasinky.” řeknu a sednu si, na postel kde jsem doteď ležel.

„Já vím a Erica to ví taky.” pokrčí rameny a flákne sebou na postel.

„Ale to ne. Já nebudu trénovat místo Prasinek. Navíc jsem se chtěl domluvit s Lori.” řekne Ben a já s Filipem si vyměníme pohledu a protočíme oči. Ještě uslyšíme jak ti dva kteréni uchechtnou.

„To ti asi nevyjde Romeo.” ušklíbne se Marcus.

„Jdi si promluvit s Ericou.”řekne naštvaně Ben.

„Stejně by s tebou nešla.” krikne po něm s úšklebkem Fred, když Ben přibouchne dveře.

„vy jste kreténi.” řekne Filip

„No tak alespoň ho neustále neudržujeme ve falešný naději.” odsekne Marcus a vrátí se ke svý hvězdný mapě.

Vicky.
„Tak si to užijte.” řeknu holkám, se kterými se loučím, před tím než půjdou do Prasinek. Bohužel já s nima nemůžu, protože jsou až od 3. ročníku.

„Vážně tu nemáme, alespoň jedna zůstat?” zeptá se Annie

„Co blázníte, ani náhodou. Jen si to užijte. Já si něco přečtu, nebo neco.”

„Hele na druhou stranu, alespoň se nebudeš muset schoval, před Benem, který mě rozhodně bude v Prasinkách hledat.” ohrne nos Lori.

„Nebude.” zavrtí hlavou Cheryl. „Maji trénink.”

„Fakt?” rozzáří se Lori. „No tak na co čekáme? Jdeme!”

„Správně! Poslechněte Lori a užijte si to.” ve všema se obejmu a holky se vydají do Prasinek a já se vrátím zpátky do hradu, když jsem byla u velké síně, potkala jsem Marcuse a Freda, který nesl košte a byl oblečený ve sportovním hábitu.

„Ahoj, Vicky.”

„Ahoj, na trénink? Máte krutou kapitánku, že vás nenechá jít do Prasinek.”

„Hmm, jdeš kousek s námi?” zeptá se Fred a já přikývnu.

„Jak to, že si nešel do Prasinek alespoň ty, Marcusi?”

„Tak, co bych tam dělal sám a navíc, přece ho tu nenechám a místo Prasinek si sednu na tribunu. ”

„Jak si vlastně věděla, že nám dala Erica trénink?” zeptá se Fred.

„Cheryl říkala.”

„Aha.”

„Jak to ta věděla, Frede?” zeptá se Marcus.

„Řekl jsem jí to? Potkali jsme se v knihovně.”

„Vy jste asi dobří kamarádi, že?” zeptám se, všiml jsem si toho už ve vlaku, že jsi jsou celkem blízký.

„No to nevím, ale znáte se dlouho. Než se Cheryliní rodiče rozvedli bydleli jsme ve stejné čtvrti.”

„aha, no tak já se rozloučím. Ty si užij trénink a ty sezení na tribuně.”

„Počkejte, necháš jít s námi? Alespoň nebudu na tribuně sám.”

„To, nejde. Jsem z nebelvíru, na mrzimorském treniku nemám co dělat a taky se nechci potkat s Lupínem.”

„No jak chceš.” pokrčí rameny Marcus a oba se vydají na hřiště a já se vrátím do nebelvírské společenské místnosti.

Moc lidí tu nebylo. Jen jedna skupinka prvaček a několik druháků. Šla jsem ke schodům, ale málem jsem vrazila do Tommyho, který nesl hromadu knih.

„Tommy, prosím tě kam to táhneš.?”

„Vicky? To seš ty?” zeptá se a položí hromadu knih na stolek.

„Jo, jsem to ja. Prosím tě kam to táhneš?”

„No do knihovny. Už jich tu mám trošku hodně. ”

„Trošku, víš co já ti pomůžu, jo?” popadnu asi půlku té hromady a i s Tommym se vydáme směrem ke knihovně.

„Diky.”

„Nemáš zač, ale proč tu těch knih máš tak moc?”

„Se Scarlet jsme měli napsat pojednání o mandragorách.”

„Aha.” dojdeme do knihovny, kde knihy vrátíme na příslušné misto. Když jsem vracela do regálu knihu:

Zázračné rostliny a kde je najít, všimla si mě Scarlet, která tu taky byla.

„Ahoj.” pozdraví mě a ji taky. Celkem jsme se zakecaly a pak nás napadlo se jít projít k jezeru, pribraly jseme sebou i Tommyho a Coopera. U jezera jsme strávili, skoro celé odpoledne. Vraceli jsme se až na večeři byli jsme zábraní do hovoru, takže jsem si ani nevšimla, že z velké síně vychází Dave.

„Vicky.” řekne s úsměvem

„Dave.” pipnu, protože jsem do něj málem narazila.

„Je, ty ji nosíš, tos mi udělala radost.” úsměje se ještě víc a já měla pocit, že jaksi nevím, co tím myslí.

„Emmm radost?”

„No, ta rtěnka.” Ty vole! Blik Vicky. „Teda jestli je to ona.” trošku se zamračí, jako by zkoumal jestli je to tak jeho rtěnka.

„Emmm jasně, že to cos mi dal. Je krásná. Moc ráda ji nosím.” přikývnu a doufám, že to znělo přesvědčivě. Samozřejmě to není ta jeho rtěnka. Upřímě řečeno, ta jeho rtěnka je ještě nekde u Lupina v habitu. Po tom testu a všemu, co se dělo jsem na ni úplně zapomněla. Dava jsem, ale zřejmě svou odpovědí dostatečné uspokojila, protože se s úsměvem odebral chodbou, ke zmiozelskému sklepení. Když je dost daleko oddechnu si, ale za mnou kdosi zatleská.

„Tak moc ráda ji nosíš jo?” tak ten tu ještě chyběl. S nádechem se otočím. Lupin, který má dnes modré vlasy a škodlibý ksycht se opíral o stěnu a v ruce držel onu rtěnku. Povzdechnu si a rtěnku mu vezmu.

„Doufám, že nebudeš tak blbej abys mu říkal, že moje rtěnku byla celej měsíc u tebe v kapse.”

„No to nevím.” ušklíbne se. „Já totiž nemám moc rád lži, Victorinko.”

„No fajn, tak mu to řekni, už se těším jak budeš vysvětlovat, jak se moje rtěnka dostala. k tobě do kapsy.”

„Nějak to okecám. Spíš ty by sis měla nacvičit, jak mu vysvětlíš, že pro tebe ten jeho super dárek byl tak nepostradatelný, že sis na něj celý měsíc nevzpoměla.”

„Nějak to okecám.” ušklíbnu a pak se i se Scarlet a klukama odeberu k Velké síni.

Krásný den 😊. Tím, že jsou prázdniny, tak části bodou vycházet častěji než jen jednou týdně🥳.
Vaše Týn 🌺