I s čarodějkami mává puberta...

Vánoce v Doupěti

Vicky
Vlak zastavil a my 4 jsme se zvedly a vydaly k východu z vlaku. Lori a Annie odešly za svými rodiči, Alison mi popřála veselé svátky a vydala se rovnou k přepážce, protože její máma je mudla a prý má strach přepážkou procházet. Na mě ovšem čekal můj děda, ke kterému jsem se ihned vrhla.

„Dědo”

„Holka moje.” Obejme mě a mezitím se sem zatoulá i Teddy.

„Zdravím pane Weasley.” pozdraví a děda mě pustí.

„Teddy, chlapče, jak se máš?”

„Skvěle. Jak se máte vy a kde máte paní Weasleyovou?” zeptá se když se rozhlédne kolem sebe.

„No, dědo, kde je babička. Taťka psal, že nás vyzvednete oba.”

„Jo to jo, ale Fred, James, Albus a Luis ukradli Molly celou mísu s perníčky. Snědli je ještě teplé a samozřejmě jim bylo blbě. Tak jim dělala lektvar na nevolnost a tím, že jste jen dva tak se dokážeme přemístit i bez ní.”

„Jasně.” oba s Teddym se chytneme dědy každý za jednu ruku. Očekávající přemístění jenomže, děda.

„No, ale já jsem si říkal, že by jsme se projeli městskou dopravou. Nejdřív metrem a pak autobusem a jak budeme ve vesnici tak se přemístíme k Doupěti.” jo můj děda je blázen do mudlovského světa. S. Teddym jsme se po sobě podívali a já pak řekla.

„Dedo, nebude babičce divné, že nám to trvá tak dlouho?”

„Hmmm” řekne sklesle a mě ho je až líto.

„Ale tak když jsou ty Vánoce.” mavne rukou Teddy a děda se rozzáří. Já si jen povzdechnu a následuju je přes nádraží do metra. Bohužel jsme nastoupili do špatného takže jsme museli vystoupit a přestoupit na jiném, ještě tím jsme zase přejeli zatávku a ve finále uběhlo 20 minut a my byli na naší původní zastávce.

„Tady už jsme byli ne?” zeptá se děda a studuje mudlovský plánek Londýnského metra. Teddyho vlasy se zbavily do hněda asi aby nijak nevzbuzoval pozornost. Došlo mu, že povolit mému dědovi cestu mudlovskou dopravou nebyl nejlepší nápad. Já si poupravila šálu na krku a došla k němu.

„Hele. Musíme se už dostat do Doupěte a jsem jistá, že ten autobus, už stejně nestihneme. Takže co dědovi navrhnout, že se svezeme metrem na zastávku nejbližš příčné ulice a u děravého kotle se jednoduše letaxem-”

„Dostaneme do Doupěte.” dořekne za mě„ To nezní špatný Vicky. Tak to zkusíme.”

Teddy
Vicky se nějakým zázrakem podařilo pana Weasleyho přesvědčit na náš kompromis s Dravým kotlem a pomoci letaxu jsme se dostali do Doupěte. Weasleyovi, vždycky měli takou tradici, že všechny děti jsem jezdily od 4 let na týden před Vánoci a někteří tu zůstávali i přes svátky. Třeba můj kmotr, nebo rodiče Vicky.

Hned co vylezeme z kotle příběhnou sem babička s paní Weasleyovou a obejmou nás.

„Teddy, chlapče můj drahy. Jak se máš? Božinku ty rostes. Dávám tomu dva roky a budeš vyšší než já.” babička mě znovu obejme a já se zakoukám na Vicky s paní Weasleyovou, které stojí hned vedle.

„Holka ty seš hubená jak lund.” řekne paní Weasleyová a otočí se mým směrem. „No a tenhletem taky. Děcka copak skřítkové v Bradavicích přestali vařit? Hned vám dám něco k jidlu.” než cokoliv řekneme je pryč. Vicky si s povzdechem sundá kabát a usměje se na babičku, které podá ruku na pozdrav.