I s čarodějkami mává puberta...

4 jako střed

Annie
S holkama jsme sešly ze schodů a v prázdné společenské místnosti v křesle na nejlepším místě u krbu seděl profesor Longbotom.

„Posaďte se prosím." ukaže na gauč a další křeslo u krbu, které bylo naprosti jeho. Vicky, já a Alison jsme si sedly na gauč a Cheryl do křesla.

„Asi tušíte, že jsem vás sem zavolal kvůli Meredith." všechny jsme přikývly. „Meredith tu teď nějakou dobu nebude, protože je nemocná. Má dračí spalničky."

„Dračí spalničky?" ujistím se a profesor kývne. „Ano bohužel. Jistě víte o jak závažnou nemoc se jedná... proto tu teď nějakou dobu nebude. Ale snad se léčba podaří a Meredith se k nám co nejdříve vrátí."

______________________________

„COŽE?" vyjekne Lori a převrhne sklenici, kde jsou usušené žabniky, když jsem ji další den na hodině lektvarů řekli, co je s Meredith. Diky ní se na na nás otočila, celá třída. Alison, které byla ve skupině s July a nějakým zmiozelským klukem který se jmenovala myslím Sam jen protočila oči a otočila se zase zpátky.

„Vic nahlas Lori, Hagrid v hájence tě asi neslyšel." sykne po ségře Cheryl mezitím, co naskládala rozsypané žabniky zpět do sklenice.

„Promiň." pípne ale to už k nám dojde profesor Křiklan.

„Všechno vpořádku?"

„Ano. Teď už jen čekáme až lektvar zhoustne a pak do něj přidáme žabník." usměju se na Křiklana. Vím, že mě rád.

„No, výborně. Skvěle slečno Monglongová... Ani u vás to nevypadá špatně." koukne do kolíku ke skupině k Alison.

„No jo. To se pozná kdo má na lektvary talent. A to mi připomíná... Máte v pátek něco důležitého? Nejspíš uděláme zase večírek pro členy klubu, hmmm?" Alison i já jsem se po sobě podívala a Alison zachrchlala

„No nejspíš ne."

„výborně." rozzáří se Křiklan a poodejde k další skupince.

„Ach jo, ten mě taky štve. Nejraději by tě měl ve zmiozelu místo mě, ségra." sykne Lori

„Prosím tě. Jen ví, že mi jdou lektvary." mávnu rukou a Alison se k nám zase otočí

„Zpátky k prvnímu tématu. Měli by jsme napsat Medy dopis, aby věděla, že nám není lhostejná...NE! SAME!" Křikne když se otočila ke svý skupince. Sam se tak tak zastavil aby do lektvary nehodil nakrájené kousky žabníku. „Co je?" zeptá se otráveně.

„Děláš to blbě. Ten žabník musíš nastrouhat, né nakrájet. Koukni." ukaže na text v učebnici, kde byl návod na tenhle lektvar. „Alison má pravdu." kývne July a Sam protočí očima. „A není to jedno?"

„No to teda není jedno. Takhle tam budeš mít kousky a nerozpustí se to. Prostě to nastrouhej."

„Ale vždyť to jsou celkem malý kousky-"

„Nastrouháš to!" vloží se do toho July. „Díky Alison to vypadá, že budu mít z tohoto lektvaru z 1, nenechám si to zkazit nějakým líným patolízalem jako si ty. Takže strouhal!"

„Si to dělejte samy."

„Né Same, uděláš to ty. Alison tu dělala celý lektvar a já furt lítala do skladu pro věci, takže strouhej." po lektvarech a dalších hodinách jsme se všechny vydaly do knihovny, kam za námi doběhla i Vicky. Domluvily jsme se, že bude psát Alison. Ta totiž měla z nás nejhezčí písmo. Ovšem napsat dopis, co by se zamlouval pěti holkám je až dost velký oříšek. Neustále jsme měnily věty, co tam Alison měla psát a taky jsme se jedna přes druhou překřikovaly. Všechno to utla až primuska, která nás vykázala z knihovny.

„No super." procedila mezi zuby Lori, když jsme kráčely jakousi chodbou.

„To je fakt den tohle to." povzdechne si Cheryl. „Kdyby jsme alespoň mohly ven, ale v tomhle by jsme nenapsaly vůdce nic." ukaže na okna, přes které bylo vidět na školní pozemky. Byť bylo zhruba něco kolem třetí odpoledne tak venku bylo strašně tmavo a lilo tam jak z konve. No jo Anglické počasí v praxi. „Je to na pytel." s rukama zkříženýma na prsou se naštvaně opře o jakousi kamenou sochou co byla vedle ní. Byla to socha nějaké mladé antické čarodějky. Jenže přesně v momentě, kdy se o ní Cheryl opřela se na stěně na proti soše objevily dveře.

„Páni pěkný." usměje se Lori a i Vicky se hrne ke dveřím.

„Holky počkejte. Nevíme co za těmi dveřmi je." pipnu a obě se s úšklíbkem ohlédnou. „Co by za nimi asi bylo? Pokud vím není zakázaný toulat se po hradě, tedy pokud není noc. Nebo se netouláš na astronomický věží." řekne Vicky a zase otočí.

„No, já si myslím, že by jsme se tam neměly chodit. Annie má pravdu, nevíme co tam je." zastane se mě Alison, ale do hovoru se vmísila Cheryl. „Tak hele já ty dveře našla, takže já to rozhodnu. A já chci vědět, co tam je." Lori ji poslala vzdušný polibek a dveře otevřela.

Lori
„Ty vole." vydechnu, když vejdeme do místnosti, kterou našla Cheryl. Vypadalo to jako společenská místnost, ale né jen pro jednu kolej. Stolky, křesla i pohovky byly v barvách všech čtyř kolejí.

„Co to je?" ozve se Cheryl, která došla hned po mě a Vicky. Za ní přišly Alison a Annie.

„Páni, vypadá to jako kolejní společenská místnost. Četla jsem o tom v jedné knížce o Bradavickém hradu. Tahle místnost, byla vybudována Helgou z Mrzimoru, aby se měli kde scházet studenti z různých kolejí a aby připomínala, že přáteli se mohou stát i lidé naprosto odlišní než jste vy. Je to logické. Helga z Mrzimoru, Rouvena z Havraspáru, Godrick Nebelvír a Salazar Zmiozel také byli každý úplně jiný, ale stali se z nich velmi dobří přátelé a zakladatelé téhle školy." řekne Alison, během toho, co procházela po místnosti sem a tam a nakonec si sedla do jednoho z měkkých křesel.

„No to jo." ozve se Annie. „Ale nutno zdůraznit, že se jednalo jen o teorii a tím, že studenti spolu čas můžou trávit kdekoliv na školních pozemcích, tu místnost nikdo opravdu nehledal a ani nenašel."

„Cheryl ji našla." upozorní Vicky a já s holkama přikývnu.

„A Annie dávalo by to smysl. Ta místnost, by měla být na takovém místě, aby byla zhruba stejně daleko do nebelvírské a havraspárké věže, přízemí i sklepení. Aby každá kolej byla stejně daleko, což si myslím, že cirka je, plus jsme ve čtvrtém patře, což taky sedí. Protože byli 4 zakladatelé. Čtyřka tu jako střed sedí hned v několika případech. Ten první jsem už řekla, 4 zakladatelé. Pak jsou 4 koleje a z toho jsou dvě ve véžích a dvě dole, číli 4. Patro je střed a je to taky střed ze základních 7 pater, které škola má bez věží." znovu odrecituje Alison to už Annie přesvědčí. 

„Fajn, uznávám, že máš dobrý argumenty."

„Navíc je to tu geniální. Nikdo kromě nás pěti o tom neví. Máme místo, kde se můžem scházet a já přitom nebudu muset letět na koštěti k vašemu oknu... A jen tak minochodem nechtěli jsme psát dopis Medy?"

„Jo. Lori má pravdu." řekne Cheryl. Po dalším dohadování jsem přeci jen něco sepaly a pak jsme s dopisem poslali Adelaide."