I s čarodějkami mává puberta...

Famfrpálový pohár

O necelý měsíc později

Cheryl
„A tak se díky odvážným studentům Bradavické školy čar a kouzel podařilo vysvobodit jednu z nezletilých, které byly do ilegálního ústavu poslány. Další zachránili bystrozoři z ministerstva kouzel asi o dva dny později. Rodiče těchto dětí čeká vyšetřování a všechny sestřičky , které byly pokračovatelkami my víme koho, jsou nyní za veznicí azkabanské pevnosti. Prozatím není známo co bude s pevností, ve které tyto přišernosti probíhaly, ale jsou domenky, že se nabídne k prodeji.

Do deního věštece napsala Rita Holubová.” dočte Meredith článek v novinách a přeloží jej vedel tálíře s ovesnou kaší, kterou si dala k snídani. „Bože ta ženská prodá úplně všechno.”

„No jo někdo to hold umí…” pokrčím rameny a vezmu si kousek jabka, co tu bylo nakrájené. A v ten moment se za mnou ozve:

„Dobré ráno.” podle hlasu jsem jasně věděla, že je to Fred, natočila jsem se k němu a usmála se na něj. Marcus co stál vedle kývnul na pozdrav

„Dobré. Jdeš snídat, před zápasem?” Ne Cheryl jde večeřet, protože to tak všichni lidi po ránu dělaj, co je to za blbý dotaz?

„Jo, ale asi toho do sebe moc nenarvu. Mám stažený žaludek nervozitou.”

„To zvládneš Freddie.” Povzbudím ho. On se pusmeje se a s Marcusem se odeberou k mrzimorskému stolu.

„Ehmm ehmm.” odkašle si důležitě Meredith. „Kam se poděla tvoje nestrannost komentátorky?”

„Nikam, jen jsem ho povzbudila.”

„Hele já byla sice v tom ústavu pěkně dloho, ale né zas tak dlouho aby mi úplně vymyli mozek. Co máš s Fredem?”

„Nic.”

„Jasně a kvůli tomu nic si ses na něj koukala jak na Svatý obrázek?”

„Nekoukala a nech toho. Jsme kamarádi. Vždycky jsme byli.”

„Hmm kamarád taky rád.”

„Dost! Víš co zvedej se. Stejně si už dojedla. Šup šup.”

Fred
Počasí nám celkem přálo, i když bylo zataženo jako by mělo každou chvíli pršet. Každopádně nebylo ani vedro ani zima. Cheryl komentovla celý zápas a zatím jsme byli jen o chloupek lepší než zmiozel.

Pustil jsem jen dvě střely od Lori, ale dalších 15, jsem chytil. Ted a Ben oba střelili po dvou střelách. Hráli jsme už dobré dvě hodiny a stále se naše nová chytačka - Lydie, která je těď tušim ve 4. nebo 5. ročníků, snažila chytnout zlatonu. Její koště letělo neuvěřitelnou rychlostí, chytač zmiozelu létěl kousek za ní, zlatonky si všimli o dost později. Stále se natahovalala a natahovala když:

„Lydie chytla zlatonku! Což mrzimorskému týmu tentokrát nepřineslo jen vítěztví, ale i famfrpálový pohár!” oznámí všem do mikrofonu Cheryl. Celý náš tým se snesl dolů a oslavoval, stejně jako publikum. Cheryl se na mě z mustku usmíval. Sedl jsem na koště a odletěl k ní.

„VYHRÁLI JSME VYHRÁLI!”

„JO! JÁ VÍÍÍÍM” zasmeje protože jsem ji prvně obejmul a několikrát s ní zatočil, aniž bych si to uvědomil.

„Gratuluji Fred-” během té euforie, která si snad doslova stříkala z uší, jsem se vůbec nekontroloval a bez ohledu na to, jak spocený jsem, že se na nás kouká celá škola. Dokonce i učitelský zbor, jsem ji nenechal doříct co chtěla a předevšemi ji políbil.

Nikdy nic snad nedokázalo takhle rychle všechny utišit jako moje pusa s Cheryl. V první vteřině co jsem se od ní o kousek odtahl jsem stoprocentně zrudl a ticho, které zavládlo jsem si uvědomoval tím víc. Všichni čekali na její reakci, ačkoliv u toho nikdo nebyl nervóznější než já… Jenže se mi jen potvrdilo, to, že Cheryl, je prostě moje Cheryl.

Usmála se a bez sebemenšího zájmu o nějaké lidi kolem se rukama zahákla za můj krk a pokračovala tam kde jsem toho nechal.

Jen letmo jsem vnimal zahvízdání z davu, co už jsem však nemohl nevnímát bylo zabřmění a následný déšť, který se z nebe spustil. Všichni se rozutekli do hradu, nebo do šaten.

Cheryl
Do hradu jsem se vrátila až po půl hodině. Byla jsem celá promočená, ale neuvěřitelně šťastná. Fred a já jsme totiž zůstáli na hřiště dlouho potom, co všichni odešli.

Když jsem se však do hradu vrátila a rozloučila se s Fredem, šla jsem hledat holky. Věděla jsem, že budou v kolejní místnosti takže jsem ihned zamířila tam. Jen co jsem vešla všechny ztichly a podle očekávání se culily

„Ale ale kdopak to ka nám zavítal?” ušklíbne se Lori, když se k nim schoulím na sedačku.

„Je mi líto, že jsi prohlála, ale….”

„Ale měla si zajímavější program, než povzbuzovat kamarádku, co?” rypla si Vicky

„No tak jakoby…”

„Hmmm-” skočí mi do řeči Alison. „To je kamarádka, co Lori?”

„No, to teda.” přidá se Annie. „Ale tak narozdíl od ní my ostatní jsem kamarádky a přišly jsme tě podpořit.” ach jo. Přesně jsem věděla, že do mě budou rýpát

„Hmm a já narozdíl os vás všech mám kluka. Takže si trhněte nohou.” na to se všechny zamějem.

„Okey okay na tohle už nemáme argumenty.” řekne Meredith. „No takže… spolu konečně chodíte?”

„Prosím tě Medy, máš pocit, že má jinou možnost, když jí dal pusu před celou školou?” vloží se do toho Lori, než stihnu odpovědět.

„Jakoby dobrá poznámka no…” přikývne Meredith

„Hele on se mnou chodí protože chce, né protože musí. " vložila jsem se do toho. ,, a tu pusu mi dal taky protože chtěl. Né protože musel.”

„My víme.” obejme mě Vicky „Jen rypeme, ale jsme rady protože už bylo na čase.”

„Přesně, jste se na sebe culili jak měsíčci.” dodá Alison

„Ježíši, to jsme fakt byli tak čitelný.”

„Zlato, já byla celý rok v ustavu a všimla jsem si toho po týdnu, Ano, byli jste čitelný.” příkývla Meredith

„A měla by ses jí oblečt do něčeho suchého.” doporučí mi Vicky a všechny se s zase zamějem.