I s čarodějkami mává puberta...

Neuskutečněný polibek

Lori
Dny mi utíkaly jeden za druhým a měla jsem pocit, že jsem se několik týdnů absolutně nezastavila. Škola a tréningy mi zabíraly všechen čas a to málo co mi zbylo jsem prospala, protože jsem z náročných a dlouhých tréningu byla utahaná a ne jen já. Ben, Teddy a všeobecně celý tým byl Jessicčinym elánem a nadšením už jednoduše vyčerpaný. Bohužel 28. listopadu se až moc rychle blížilo, takže jakékoliv úlevy nebo pauzy se nikdo neodvažoval ani naznačit. 

Nálada u nás v pokoji byla taky celkem vyčerpaná. Vicky a Alison se rozhodly přidat k roztleskávačkám, takže chodily stejně utahané jako já a Meredith zase začala zpívat v baru. Všechny tyhle okolnosti měly za účinek, že jediný kdo byl čilý byly Scarlett, Annie a Cheryl. Nicméně já jsem z tréningů byla tak hotová, že jsem s nimi prohodila denně sotva pár slov. 

Dneska jsem se, ale rozhodla všechny věci vydržet. Byl pátek a i přes to, že venku už od středy lilo jako z konve a dneska déšť jen zesílil a ke všemu začalo foukat jsem měli tréning. Opět. V tom šíleném počasí jsme lítali snad dvě hodiny a vrátili jsme se do šatny všichni mokří. Akorát Jessica a Teddy se kdesi zdželi.

„To je děsný tohle počasí!" postěžoval si George, jeden z odrážečů, v šatně, zatímco jsem si vykroutila vlasy. No fuj. Budu je muset dneska umýt. 

„Mělo by se vymyslet nějaké zastřešení na hřiště." přemýšlel nahlas druhý odrážěc Paul. 

„Nebo by úplně stačilo netrénovat v tomhle počasí." přidá se k jejich naříkání Fred a sedne si na jednu z laviček. 

„Halooo kluci, trošku života do toho umírání. Berte to takhle, je pátek! Zítra se nikam nebude vstávat a můžeme zůstat celý den zalezlí." snažila jsem se je trošku povzbudit. Přesně tohle totiž byly moje plány na zítra. Vlastně na celý víkend. Zahrabu se dneska večer do peřiny a vylezu až v neděli večer a to jen abych si zašla před pondělkem do sprchy.

„Lori má pravdu. Ostatně jako vždy. " obejme mě kolem ramen Ben, ale hned ze sebe jeho ruku sundám. Pak si sednu vedle Freda a natáhnu si nohy.

„Bože. Hodlá se Jessica vrátit ještě letos? Já bych ráda šla!" zanaříkám si. Jessica s námi chtěla ještě mluvit, ale ještě nedorazila. Už jsem byla unavená, hladová a protivná. Neměla jsem náladu na ni čekat. Naštěstí se po chvilce otevřely dveře a ona vešla i s Teddym po bohu.

„Omlouvám se, že jste museli čekat. Nějak jsem v tom nečasu nemohla najít zlatonku... No dneska jste byli skvělí. Takže vás za dnešek moc chválím a zítra ráno v šest se tu sejdeme. Jen na menší tréning. Nic dramatického." George, Paul, Fred a Ben si vyměnili pohledy, ale nikdo jí nic nahlas neřekl. No tak a dost.

„Zítra? Jessico je sobota." začala jsem ještě klidně.

„Jo já vím, ale je už listopad a já chci mít natrénováno. Nebo vám to snad vadí?"

„Jo vadí. Za prvé trénovali jsem od úterka každý den. Za druhé vidíš jaký je poslední dny počasí? Pochybuju, že se to do zítřka vyjasný. Když nás v tomhle budeš nutit na hřiště tak akorát docílíš toho, že to na zápas skončíme s horečkou na ošetřovně a za třetí jsem prostě unavený! Potřebujeme chvilku pauzu! Nebo takhle já jsme unavená. Jestli kluci zvládnou fungovat je jejich věc."

„Lori. Já jsem kapitán." ohradila se Jessica. „Já rozhodhnu kdy se bude trénovat. Musíme to teď prostě vydržet."

„Jessica má pravdu." zastával se jí Teddy.

„ccc podle tebe by měla pravdu i kdyby tvrdila, že Země je placatá. No tak kluci řekněte něco. Vždyť jsme všichni úplně hotový." Ohlédla jsem se po nich, ale jen hleděli svými vyjevenými pohledy. Fred po chvilce vypadal, že by něco řekl, ale mě už jednoduše došla trpělivost. Zvedla jsem se z lavičky a popadla koště. „ Hele pro mě za mě dělejte si co chcete, ale se mnou zítra fakt nepočítej. Jsem vyčerpaná a zítra rozhodně nebudu vstávat tak abych byla v šest ráno nastoupená na hřišti. Sorry." řekla jsem a vypálila ze šatny.

Teddy
Lori odešla a chvilku bylo ticho. Jessica měla zmatený výraz a bylo vidět, že Loriino chování ji mrzí. Všichni mlčeli a tak jsem se to ticho prolomil.

„Co jí je? Jste jí něco provedli, že byla tak nabroušená?" 

„No..." začal Fred a zvedl se. „Já bych řekl, že Lori jen řekla to co se tu nikdo jiný říct neodvážil."

„Promiň Jesssico." přidal se Paul. „Ale ty jsi děsně urputná psolední dobou. Fakt toho za poslední dobu bylo hodně. "

„Taky bych řekl, že se nic nestane když si dáme o víkendu pauzu." zvedl se z lavičky George a všichni tři se hrnuli ke dveřím. Jediný Ben vypadal jakoby se snad nemohl rozhodnout. Nakonec po mě hodil omluvný výraz a odešel taky. Jessica se rozplakala a sesypala na lavičku. Bylo mi jí líto. Nezasloužila si, aby se k ní všichni otočili zády. Sedl jsem si vedle ní a obejmul ji kolem ramen. Utěšovat brečící holky umím. Vicky jako malá plakala docela často. 

„No tak, nebreč. Nestojí ti za to. Chceš pro tým to nejlepší." Povzbuzoval jsem ji a Jessica potáhl a ubečeně řekla:

„No právě, ale já nevím, asi na tom přece jen něco je. Jinak by se proti mě nepostavil celý tým."

„Jessico to je blbost. Celý tým se postavil za Lori, protože vycítili šanci mít volný víkend. Je jim jasný, že to není dobře a Lori to určitě ví taky. Jsem si jistý, že tě zítra přijde odprosit." 

„Vážně si to myslíš?" podívala se na mě uslzenýma očima a já přikývl. 

„Určitě. Sama víš, že pro tým chceš to nejlepší." 

„Díky Teddy." pokusila se o úsměv a vrhla se mi kolem krku.  Po chvilce se o kousek odtáhla, ale né moc daleko. Jen tak abychom si viděli do obličeje. Chvilku jsme takhle seděli a já měl pocit, jako by na něco čekala. Nejsem hloupý. Vím, že je to příležitost, ale v téhle situaci by to asi měla udělat ona. Aby to nevypadalo, že využívám její slabosti... nebo ne? Já nevím. S Vicky to bylo takový, že se ta pusa prostě stala, ale teď já nevím jestli čeká prví krok ode mě nebo ne. 

„Asi půjdeme." rozhodla to nakonec když hlavu otočila. Byl jsme zmatený. Chtěla abych jí políbil nebo ne? A měl jsem?