I s čarodějkami mává puberta...

Vypadni

Vicky
„Sakra! Kde jsou moje boty? DOMINICO? Okamžitě mi je vrať!” zakřím na svou sestu, když stojím pod schody v Doupěti, já moje sestra a bratr jsme tu prijeli na nejkolik týdnu. Rodiče tu teď spí taky, protože se u nás maluje a celý barák je vzhůru nohama. „Dělej! Meredith má dneska to řízení! Nemůžu přijít pozdě.”

„A nemůžeš si vzít jiné? Me se tyhle taaaak líbí.” pipne když mi konečně vrátí moje bílé boty s asi 5 centimetrovym pospatkem.

„Němužu. A ty mi je přestaneš krást. Na podpatky máš opravdu ještě čas.” Začnu se obouvat a zapínat si řemínek když se tu objeví Teddy. Ano ten je tu taky. Byl jen v plavkách a měl vlhké mokré vlasy. Evidentně se byl koupat. Děda totiž koupil na zahradu mudlovský bazén.

„Fíha podpatky Vii, nezlomíš si nožku?”

„Neměj péči, Lupíne.” přesenu se k druhé botě.

„Hmm no a kam jdeš? Že ti to tak sluší. Máš snad rande.” řekl to tak ironicky jako by snad nebylo možné. Ccc to bych jako nemohla mít rande nebo co?

„Tu tvoji hlavu taky nic jiného nikdy nenapadne co?” ušklíbnu se. Je to pravda. Co tu sem se na téma jestli mám rande ptá skoro každý den. Pokaždé když jdu ven. Nebo když si místo šortek vezmu šaty.

„Ale ty kolem sebe nějak kopeš, Vii. Že by tě žádný nechtěl.”

„Náhodou Vicky má kluka.” zkříží si ruce na prsou Domi a já mám sto chutí jí za tuhle větu při nejmenším vykuchat. Scena, kterou to mělo za následek by se hodilo na nějaké mudlovské komedie. Sotva to dořekla, tak se náhodou rozbil talíř v kuchyni, můj jedenáctiletý bratr se vykláněl ze schodů, jako by čekala na nějaké potvrzení. Teddy zbledl a jeho vlasy se samy od sebe začaly měnit z modrých v rudé.

„Nemám. A přestaň.”

„Aha jasně a proto ti furt chodí dopisy?”

„Kamarádi si posílají dopisy. I když tím kamarádem je osoba jiného pohlaví…a víš co já nemám čas ti to tu složitě vysvětlovat. Spěchám. Takže se smiř, že Dave je kamarád.” řeknu a odejde ven, ještě než dovřu dveře slyším Dominicu:

„Zajímávé, že přesně víš koho mám namysli! JÁ TOTIŽ NEŘEKLA JMÉNO.”

„Trhni si,.sestričko.”zamumlám si pro sebe.

Asi o dvacet minut později jsem se s holkama sešla před ministrem. Teda s Alison, Cheryl, Lori a Annie. Meredith už rozhodně byl v soudní síni. Dneska se má totiž jednat o tom aby byla svěřená do péče její babičky.

„Blbá zprva.” řekne Alison když dorazím. „Můžem tam jen dvě.

, „Cože? Jak to?” zajimala se Lori

„Těžko říct.” pokrčila ramny Alison. „Ale. Nemáme čas tu dělat scény, pak by tam nemuseli pustit ani jednu.”

„Jasně to je logický.” zamyslí se Annie. „Fajn měly bychom se v klidu dohodnout, které tam půjdou… můžem si třeba hodit Galeonem, ať rozhodne náhoda.”

„Náhoda? Na to ti kašlu.” vloží se do toho Cheryl. „Jsem její nejlepší kamarádka, jdu dovnitř.” rychlím rozhodným krokem dopevazeným klapitem podpatků se vydá směrem k ministerstvu.

„No tak to jdou taky, protože tě někdo musí uhlídat at tam neděláš scény.” dožene ji Alison a obě za chvilku zmizí v ministerstvu.

„Jo. Není nad to, když sw lidi domluví tak, že s tím všichni souhlasí.” sedne si naštvaně na lavičcku Lori. Já s Annie jsme si k ní taky. Chvílku bylo ticho, které prolomila až Annie.

„Hele, je tam stánek s oříšky. Zajdu nám nějaké koupit.” zvedla se Annie

„Vem mi mandle.” řekne Lori a prohrábne si vlasy. Annie se po chvílce vrátila s velkým pytlíkem různých oříšků, které jsme zobaly a přilákaly tak pozornosti místních holubů. Několik si k nám přicupitalo a koukalo na nás.

„Co čumíš? To je naše.” vazala si další mandli Lori.

Meredit.
„A tak se nezletilá Meredith Charlotte Binglidieylová svěřuje do péče své babičky Sophie Meredith Binglidieyové.” řekl předseda komise po asi dvou hodinách soudního líčení. Ze mě zpadl tako obrovský šutr, že to snad ani není možné. Babička se rozplakala štěstím a já ni ihned obejmula. Cheryl a Alison se ke mě taky hned vrhly. Když jsme odcházeli tak nás ještě zastavila moje matka.

„Ty si vážně myslíš, že se o tebe ta stará čarodějnice postará lepene, než my?”

„Tak rozhodně mě nešoupne do nějakého ústav k psychopatům!” uhradím se a pak odejdeme ven. Kde na lavičce seděly Annie, Lori a Vicky. Jen co nás zahlédly šly nám naproti.

„No tak co?” vhrkla Lori.

„Vyhráli jsme!” vrhnu se jim kolem krku. Konečně budu mít normální život.

Teddy
Potom co Vicky odešla jsem měl dlouho takový divný pocit. Kdo je Dave? Proč jí píše? A co tím sleduje. Vím, že se to úplně nedělá, ale šel jsem k ní do pokoj, což byl kdysi vlastně pokoj Charlieho a zavřel za sebou. Na stole ležela velká hromada dopisů. Nedalo mi to a jeden jsem vzal do ruky. Jenže sotva jsem to udělal otevřely se dveře a v nich byla Vicky.

„Co tady děláš?! Se mi hrabeš ve věcech?”

„Emm. Já já. Já.”

„Tyyyyyy?”

„Já se jenom chci ujistit, že se nehrneš do něčeho, co by tě mohlo mrzet.”

„Aha takže je to tady znova. PŘESTAŇ! SI HRÁT NA MÉHO BRACHU! A do hajzlu co si o sobě myslíš! Fakt zy seš takové arogantní kretén! Jak si vůbec mužeš dovolit, číst mojí poštu!”

„Nečetl jsem ji! Fakt jenom jsem toho dopisu dotkl. Chápu, že se zlobíš, ale já-”

„Na to není omluva, Lupíne! Na tohle ne.” skočí mi do řeči a já kývnu.

„Máš opravdu, Vii já nevím co m-”

„Vypadani.” řekne a otevře dveře. Chvílku stojím jak přiřažený, ale ona mě hned probere. „DĚLEJ!”

položím dopis zpátky a odejdu z pokoje. Ještě slyším jak. Vícky zavře dveře. Co mě to sakra napadlo?