I s čarodějkami mává puberta...

Velikonoční prázdniny

Cheryl
„A fakt si to nechceš rozmyslet?" zeptá se Fred

„Ne. Jedeme domů. Oba!"

„Ale.."

„žádný ale! tohle už jsme řešili asi tisíckrát. Prostě pojedeš domů. Velikonoční prázdniny nejsou extra dlouhé." řekne a přesně v ten moment se na nádraží v Prasinkách na kterém stojíme přiřítí vlak. „Slíbils mi to Freddie." podívám se mu do očí a on si povzdechne.

„Fajn.".

„Jo!" vyskočím a políbím ho na tvář, aniž si to uvědomím. Když ho pustím radši si to nakráčím do vlaku, aby jsme se vyhli nějakým trapným pohledům. Sedli jsme si hned do prvního kupé, které jsme viděli.

„Budeš, ale u táty že jo. Naši budou stoprocentně v práci takže bych neměl co dělat."

„No jo, po příjezdu budu dva dny u taty a pak pojedu k mámě do Londýna, ale tam klidně taky může dojed. Je to kousek. Klidně můžeš do Londýna doletět na koštěti. Přes ty pole okolo Heginy lhotky žádný mudla nechodí. A v Londýně už dojdeš. Nebo jeď autobusem však víš kde máma bydli. Můžeš dojed kdykoliv." Fred se usměje.

„zvláštní, vždycky řekneš budu u taty nebo u mámy, ale nikdy budu doma... kde si vlastně doma, Cheryl?"

„Frede..." svým způsobem má pravdu nikdy jsem se na touhle otázkou nezamýšlela. Od té doby co se rodiče rozvedli. „ Řekla bych že v tomhle ohledu jsem na tom stejně jako ty. Mým domovem jsou Bradavice."

„To je smutný."

„Ne víc než u tebe, protože já mám rodiče rozvedený. Ty máš rodinu úplnou."

„A taky úplně ponořenou so svý práce. Vsadím se, že teď to nebude jinak."

„Třeba jo, dej jim šanci. A kdyby to fakt bylo tak strašný tak dojedeš ke mě. Klidně můžeš i přespat. I v Londýně."

„I v Londýně?"

„No tak tam bych musela trochu ukecávat mamku a dědu, ale za mě by to nebyl problém. A ty víš, že táta by s tím problém neměl."

„Jo to je pravda."

„Hele, když už budeme v Londýně mohli bychom jeden den zajít za Medy."

„Ona je pořád u Munga?"

„Prý ano." pokračím rameny a kouknu se z okna.

První dva dny kdy jsem byla u táty byly skvělý. Jako vždycky. Fred byl u nás pečený vařený, ale večer vždycky odešel domů. Po víkendu jsme odjela za mámou a dědou do Londýna. Byli rádi, že mě vidí. V pondělí ráno mě vzbudil zvonek. Sedla jsem si na postel a zaostřila zrak na hodiny. Ty vole 6:30.

„Ummm dědooo?" nic žádná odpověď. A pak mi dojde, že včera večer když jsem dojela tak říkal, že jde na raní procházku po parku s nějakou dámou, co potkal v šachovym kluku. Jop můj děda randí. No a mama má službu v nemocnici. Vzhledem k tomu, že ten pitomej zvonek pořád dělal kraval, nezbývalo mi nic jiného než se zvednout a jít otevřít.

„Freddie?"

„ahoj." usměje se. „Ty jo pamatuju si to dobře, oouu jsem tu brzy?"

„Nooo malinko." přikývnu a zivnu. „Ale prosím pojď dál.

„Promiň, Cheryl. Mě to nenapadlo." řekne když za ním zavřu dveře

„Jasně, koho by napadlo, že o prázdninách budu o pul sedmé spát, že jo....ummm dáš si něco? Kafe? Čaj?"

„Umm no mi to je jedno. Co si budeš dávat ty?"

„No já rozhodně kafe." dojdu ko kuchyně a udělám dvě kávy, které jsou pak donesla do obýváku, kde jsem zapla televizi. „No. Hele přátelé. Serial, který milují asi úplně všichni. Tak se koukej." Řeknu a natáhmu se pro deku, kterou se přikriju.

„To se tu jako budem jen tak valet? A koukat na ti krabici?"

„Říká se tomu televize. A ano budem protože já ještě nehodlám vstát." řeknu a zachumlám se do deky.

„Hej! Nespi." poléchtá mě na noze Fred a já ho kopnu. V tom se z televize ozve křik Phoebe

„OMG! MY EAYS! MY EAYS."

„Umm zesil to! To je boží scéna." řeknu a sápu se po ovladači.

„Moc nechápu proč." přizná Fred.

„No jednoduše Phoebe teď přišla na to, že jejich přátelé Monica a Chandler spolu chodí a protože byli dlouho jen přátelé tak je to trošku vyvedlo z míry."

„Proč není to věc těch dvou?"

„Jo, jasně že hlavně těch dvou, ale kamarádi jsou pro spoustu lidí taky hodně důležití a tím, že Monica s Chandlerem netušili jak na to budou ostatní reagovat tak to nikomu neřekli, alespoň dokud to šlo utajit. Báli se, že je to všechny vyvede z míry taky se nejspíš balí jak to mezi nimi vůbec dopadne protože dlouhou dobu byli jen přátelé. Znali tuším od střední školy a celou tu dobu byli jen přátelé a ta náhlá změna s nimi zamávala."

„ a není divné že to přišlo jen tak. Ta změna?" zeptá se Fred a já pokrčím rameny.

„Někdy se to prostě stane. Člověk dospěje. Nebo se mu příhodí něco, co vidí jen ten druhý a tim pádem je jediný kdo mu pomůže a i když je někdo s někým klidně i celý život pouze kamarád tak se to změnit může a třeba se to změnilo už dávno jen, někdy potřebuje odvahu na to udělal první krok..... Emmm snídals?" Odhodím deku a jdou do kuchyně.

„Emmm jo snídal."

„Dobře emm tak víš, víš co? Já se teď pujdu převléct a a pak půjdem za tou Medy."

„Ale kvůli mě nemusíš tak spěchat."

„To to není kvůli tobě! Jen jen já já uuuž teď stejně stejně neusnu. Já se jdu převléct."

Fred.
Cheryl zmizela ve svém pokoji a já zůstal sám obýváku. Byla zpátky asi do pěti minut a v kuchyni jen vzala jablko a šla rovnou ke dveřím. Nechápal jsem to. Proč najednou tak spěchá? Nejdřív se nechce ani pohnout a teď zase dělá všechno aby byla venku.

„Takže jdeme teda do nemocnice?" zeptám se když zamkne.

„Jo." přikývne a kousne si do jablka.

Nemocnice u svatého munga je také v Londýně. V jedné z uliček. Vchod je přes zavřené nákupní centrum, které nikdy otevřeno nebylo, ale je začarované tak, aby to mudlům nebylo divné.