LIFE IN CHAOS

4. kapitola

Probrala jsem se, až když jsem ucítila jak se mi cosi utahuje kolem rukou. Snažila jsem se je zvednout, ale nešlo to. Čím víc jsem byla při smyslech, tím rychleji mi došlo, že jsem připoutaná k nějaké židli.

Na hlavě jsem pak ucítila pásky přes oči i přes ústa, které mi byly velice nepohodlné. Zkoušela jsem sebou cukat, ale provazy se mi pokaždé zaryly ještě více do kůže. Nevěděla jsem, kde jsem a ani proč jsem obětí takového únosu. Přeci jsem nikomu nic neudělala.

Zaslechla jsem krátké vrznutí dveří a následné kroky.

,,Tak co to tu máme?" ozval se mužský hlas.

Chtěla jsem reagovat, ale nemohla jsem ani pípnout. A tak jsem se jen zavrtěla na židli, abych dala najevo, že se mi takové zacházení nelíbí.

,,Sundejte jí to někdo," řekl ten hlas a náhle už byl roubík pryč.

Ale najednou, jako bych ztratila nit a nevěděla co říct.

,,Rád bych tě seznámil s naším plánem. Jistě víš, že tvůj otec dluží nemalé peníze a my jsme tady proto, abychom je z něj dostali," řekl přijemný hlas a já těžce polkla. Chtějí po něm peníze, ale on žádné nemá.

,,Proč držíte mě?" vypravila jsem ze sebe těžce.

,,Máme tady tvůj telefon a ty bys mu měla dát vědět, že nejsi úplně v bezpečném prostředí, zlato" přešel můj dotaz.

,,Ale on nic nemá," řeknu.

,,Nekecej. Určitě si něco najde, když jsi jeho milá dceruška."

,,Nenajde, protože je úplně chudej. Nejsme rodina, já k tomu ochlastovi nepatřím!" začínala jsem pomalu vyšilovat. Mají mylné informace o naší rodině, a já to pak odnesu jako prostředník, který skončí někde pohozený ve škarpě.

,,Jsou mi jedno vaše rodinné vztahy. Chci peníze, co dluží a třeba se uvolí, aby za tebe zaplatil alespoň nájemní smlouvou."

Já jen mlčela. Vůbec je to nezajímá, a když se přesvědčí, že nemá opravdu peníze, zabijou mě.

,,Tak mluv," řekl a u ucha se mi ozval zvuk telefonu čekající na přijetí.

Dlouho trvalo, než to vzal a nakonec jen rozmrzele něco zamrmlal.

,,Lilith, proč mi voláš ve tři ráno?" ozval se vytočeně. Divím se, že to vůbec zvedl po té večeři.

,,Potřebuju, aby jsi mi pomohl," zaskuhrám.

,,S čím zase?" zase, jako by se snad někdy obtěžoval mít o mě zájem.

,,Unesli mě a chtějí, abys jim dal ty peníze, co dlužíš," řeknu.

V telefonu je chvíli klid, na chvíli jsem si i pomyslela, že to zavěsil.

,,A-ale já je nemám," začal koktat.

,,Musíš je mít. Nevím, co mi chtějí udělat musíš mi pomoc, prosím ,"začala jsem ještě více žadonit, když v tu chvíli se ozval zvuk telefonu. Zavěsil...

Co teď budu dělat? Zase se na mě vysral a teď to odnesu se vším všudy.

,,No, tak to bylo kruté. Ale my si stejně najdem cestu, jak ty peníze získat, to ať se nebojí."

,,Už mě pustíte?" zeptala jsem se s očekáváním, že by mě nechali na pokoji.

,,To rozhodně ne. Slyšela jsi toho na můj vkus moc, a k tomu, co kdyby se tvůj otec uráčil nám ty peníze za tebe jen dát. Každopádně počítej s tím, že tady nějakou chvíli budeš."