LIFE IN CHAOS

32. kapitola

,,Bude lepší, když budete přebývat někde jinde. Máte nějaké známé, nebo rodiče, kteří by Vás nechali u nich bydlet?" zeptala se mě zrzavá žena.

Zakroutila jsem záporně hlavou. ,,S rodiči nemáme moc dobrý vztah a nemám nikoho ke komu bych mohla jít," odsvětlila jsem.

,,Dobrá tedy. Přiřadíme Vám provizorní orchanku, než se najde nějaký lepší způsob řešení.

Konečně mě pustila zpět na chodbu, kde už čekala nervózní Samanta.

Když mě ráno přivezli, byla úplně zmatená. A když jsem jí vše pověděla, byla ještě zmatenější.

Celou tu dobu opravdu žila v domnění, že jsem se od ní odstěhovala. Prý jí to přislo trochu podivné a unáhlené, ale nechtěla mě prý otravovat, či snad bránit v mém počínání.

,,Půjdeme domů," řekla, když si mě přitáhla do pevného objetí.

Vyšly jsme k východu, když nás zrovinka zastavila ona zrzka. Za ní stáli dva muži, které představila jako policisty v civilu, co mají za úkol moji ochranu.

Budou celou noc před mým domem, a pak je vystřídá jiná dvojice.

Vydali jsme se tedy zpět domů a já zase pocítila ten příjemný pocit domova, co mi tak scházel.

Do postele jsem zalezla o hodně dřív, než kdysi. Jenže světla z ulice, co se prodíraly přes žaluzie mi nedaly spát.

Cítila jsem v žilách pocit nervozity, že si mě najde a odvede mě.

Neustále jsem se převalovala z boku na bok.

Po několika takových hodinách jsem se postavila a přešla k oknu. Rozhrnula jsem trošičku žaluzie a vyhlédla na ulici.

Měla jsem nepříjemný pocit.

Pohledem jsem zabloudila k civilnímu autu, ve kterém se měli nacházet ochránci zákona.

Zhluboka jsem se nadechla a vydala se do kuchyně pro sklenici vody.

Když jsem procházela kolem pokoje Samanty, zaslechla jsem tiché podřimování, které mě vnitřně uklidnilo.

Napustila jsem si skleničku vody a opřela se o kuchyňskou linku.

Neměla jsem dobrý pocit. Něco mě nutilo přemýšlet o tom, co by se dělo, kdyby se tu ukázal. Kdyby se pro mě opravdu vrátil.

Zatřásla jsem hlavou, abych tyto myšlenky vypudila z hlavy. Proč by to dělal? Byla jsem mu k ničemu, ani peníze mu ze mě nepadly.

Stejně jsem pro klidnější pocit došla ke vchodovým dveřím a pro jistotu je zamkla na dvakrát a zajistila řetízkem.

Skleničku jsem odložila do dřezu a vrátila se zpět do postele doufajíc, že konečně zaberu.

Přikryla jsem se pořádně peřinou, jako by mě snad mohlo něco chytit a stáhnout pod postel. Zavřela jsem oči a hledala dvířka do říše snů.

Po pár nešťastných převalech jsem konečně usnula vytouženým spánkem.

~~~

O 3 měsíce později

,,Myslíš, že by šlo tohle?" zamumlala Aliss a ukázala na obrazovku počítače.

,,A nemáš už čtvery?" pozvedla jsem obočí na modré dupačky se slevou.

,,Měla bych mít zásobu," zabrblala.

,,Vždyť ani ještě není na světě. Myslíš, že bude chodit už na porodním sále?" nakrčila jsem obočí.

,,Ne, ale-,"

,,Podle mě to řešíš předčasně," přerušila jsem ji. ,,Teď mě omluv, jdu si udělat kafe," dodala jsem a vydala se pryč od jejího pracovního stolu.

Za tu dobu, co jsem tu nebyla se toho dosti změnilo. Třeba to, že si Aliss uhnala s někým dítě a ani nevěděla s kým.

Ale, k mému podivu, se rozhodla si ho nechat. Ne, že bych ji to nepřála. Jen jsem měla strach, jestli výchova jednoho rodiče, ještě k tomu, když je to Aliss, je to pravé ořechové.

Ale momentálně jsem byla ráda, že mám práci. Sice zatím na poloviční úvazek, ale mám ji.

Celou tu hystorku s únosem jsem hodila za hlavu a radši přikrmila tu, že jsem odjela do Argentiny beze slova. Naštěstí šéf byl tak ducha přítomný a chápal mou potřebu rádoby zmizet, jelikož dělal často to samé.

Zanedlouho jsem se tak ocitla ve stejném koloběhu jako před tím.

Naštěstí tenhle měsíc toho moc nebylo a já tak mohla jít dnes domů dřív.

Odemkla jsem hbitě dveře a vpadla dovnitř.

,,Jsem doma!" houkla jsem do útrob bytu a kabát hodila na věšák.

Jenže nikdo se neozval. Skopla jsem ze sebe podpatky a podívala se na hodiny. Už bylo dávno šest a Samanta nebyla doma?

,,Sam?" houkla jsem znovu a šla se podívat do její ložnice. Jenže ani tam nebyla.

Tak třeba se zdržela u nějaké kamarádky. Počkám na ní. Zatím můžu něco uvařit na večeři.

Ahojkyy, jelikož je po vysvědčení tak jsem přidávám novou kapitolu. Berte to jako dárek i guess... každopádně užívejte zítřejší volno
seeya<3