LIFE IN CHAOS

16. kapitola

,,Jdi pryč. Potřebuju se soustředit," zabručela jsem na člověka, co pomalu otevřel dveře koupelny.

Věděla jsem, kdo to byl, ale nevěnovala jsem mu ani pohled. Oči jsem měla přišpendlené jen na svých vlasech a kůlmě, kolem které se obtáčely.

,,Přinesl jsem ti škrabošku," oznámil mi a já mu věnovala chvilkový pohled.

V rukou svíral tmavě rudou masku na obličej. Už jsem se celá třásla na dnešní maškarní.

,,Bude tam hodně lidí?" zeptala jsem se.

,,Moc ne. Tak kolem čtyřiceti," odvětil nevzrušeně.

,,Čtyřiceti?!" vyjekla jsem. ,,Čtyřicet se mi nezdá jako malé číslo," protočila jsem očima.

,,Ale mně jo. A měla by sis pohnout za dvě hodiny tam máme být."

,,To je docela dost času, nemyslíš?"

,,Ani ne, jen cesta tam trvá hodinu," řekl a založil si ruce na hrudi.

Vlasy jsem měla natočené, a tak jsem vypojila kůlmu ze zásuvky. Docela jsem i stíhala, nalíčená jsem byla a jediné, co mi chybělo byly šaty a boty.

,,To tady na mě teď budeš čučet?" nakrabatila jsem obočí.

,,Čekám až jsi půjdeš obléct šaty," ušklíbl se a v očích mu zaplápolaly divoké plamínky.

Já se uchechechtla a protočila nad ním oči. ,,Prasáku," zakroutila jsem nad ním hlavou a prošla kolem něj do pokoje.

Z krabice jsem vytáhla rudé šaty a vrátila se do koupelny.

,,Vystřel," zasyčela jsem na něj, když se zastavil mezi dveřmi.
,,Fajn," myknul rameny a zavřel za sebou dveře. To bylo lehčí, než jsem čekala.

Rychle jsem na sebe natáhla šaty a s jistotou, že není vidět nic, co by být vidět nemělo, jsem se vyplahočila z koupelny.

Raphael seděl na posteli s telefonem v ruce, do kterého zběsile něco ťukal.

,,Pomůžeš mi tedy, nebo tu mám stát do zítra?" ozvala jsem se, když se do telefonu začal podivně culit. Vůbec se mi to nelíbilo.

,,Myslel jsem, že ti to potrvá déle," osvětlil.

,,Tak to jsi myslel špatně," procedila jsem mezi zuby. ,,A žádný ošahavání," dodala jsem rychle, jakmile jsem ucítila jeho ruce na mých šatech.

,,Neboj, na to dneska nemám náladu," pověděl jednoduše bez nějaké známky lišáckého úšklebku.

Šaty mi zapnul do sekundy, aniž by se prsty dostkl mé holé kůže.

Divný. Tohle chování jsem ještě nepoznala. Ale možná jsem byla za něj i ráda, že nebudu celý večer mít chlapskou ruku kolem pasu.

,,Setkáme se přede dveřmi za půl hodiny," řekl a zmizel za dveřmi.

Vytáhla jsem rudé podpatky, posadila se na postel. S námahou jsem si je zapla a narovnala se. Nikam se mi nechtělo.

Chtěla jsem zpátky domů. Zase vidět Samantu. Zajít si do kavárny. Ležet ve svojí posteli.

Už mě to tu nebavilo.

...

Raphael si mě vyzvednul přesně o půl osmé a společně jsme se vydali k černému autu.

Na chvíli bych si možna připadala i jako princezna, ale po hořkém uvědomění, že mě unesli a že budu ráda, když se někdy dostanu pryč, jsem tento sladký pocit zahnala.

Cesta byla opravdu dlouhá a v šatech se v autě špatně sedělo.

,,Nasaď si to," řekl a vrazil mi do rukou škrabošku. Sám si nasadil v podobném odstínu, jen nebyla tolik krajkovaná. Ostatně, celkově jsme spolu docela ladili. Měl rudou kravatu i kapesníček složený v náprsní kapse. Úplně stejně rudý jako mé šaty.

Vystoupil z auta a já chtěla udělat to samé. Jenže, než jsem stihla vůbec otevřít dveře otevřely se samy. No, vlastně je otevřel můj společník.
Vystoupila jsem a zachytila se o jeho nabízené rámě.

,,Vůbec se mi tam nechce," zaskuhrala jsem tiše.

,,To mně taky ne, ale je to jen na chvíli. Brzo pojedeme domů," ujistil mě. Domů. Nebyl to můj domov a on to stále s tak klidným srdcem nazýval.

Vydali jsme se po schodech nahoru k samotnému vchodu. Byla to obrovská vila. S velkou zahradou.

Všude stály skupinky lidí, kteří si něco šuškali. Všichni na sobě měli barevné masky zakrývající jejich tváře.
Nervózně jsem polkla a víc se natiskla k Raphaelovi.

,,Neměj strach. Nikdo si nic nedovolí, když tě uvidí se mnou," snažil se mě uklidnit.

Stejně se mi tady nelíbilo.

Výzdoba tu byla moc hezká a jídlo na stolech lakavé, ale atmosféra mě dusila.

,,Je tu rozhodně víc, jak čtyřicet lidí," zašeptala jsem do jeho ucha.

,,Budeš to muset přetrpět," ušklíbnul se.

,,Tak přeci jen jste dorazili," ozval se blízko nás ženský hlas.