LIFE IN CHAOS

24. kapitola

Možná jsem byla stále nadržená a chtěla se pomstít. Opravdu jsem se chtěla pomstít. Dnes v noci.

Musí přece reagovat podobně.

Je to chlap a těm mnohdy stačí málo.

Ležela jsem odkrytá na posteli, zády k němu, rozhodnuta ho dále provokovat, jak jen to je možné.

,,Takhle opravdu budeš spát?" zeptal se, když ulehl po mém boku.

,,Neříkej, že ti to vadí," otočila jsem se přes rameno.

,,Přímo si to užívám," odvětil a zhasnul lampičku.

V pokoji se roztáhla tma a já věděla, že se ke mně radši otočil zády.

Počkám než pořádně zabere.

A netrvalo to ani tak dlouho. Po půl hodině jsem uslyšela slabé chrupkání a otočila se k němu čelem.

Chvíli jsem na něj jen koukala a rozplývala se nad jeho krásou. Poté jsem rukou zamířila pod peřinu k lemu jeho kalhot. Znovu jsem ucítila to pnutí a lechtání v podbříšku.

Bříšky prstů jsem zavadila o gumu kalhot, když v tu chvíli se rosvítil telefon. Chtěla jsem pokračovat dál a zajet mu rukou do trenek, když jsem na displeji zahlédla tu přezdívku.

Probrala jsem se z toho podivného transu a vytáhla ruku z pod peřiny.

Proboha, co to dělám?!

Vážně jsem chtěla ochmatávat člověka, co mě tu drží zavřenou?

Přišla další zpráva a já se přes něj natáhla pro jeho telefon.

Pomocí otisku jsem ho otevřela a najela na chat s tou dívkou.

Z: Dneska jsem si to užila. Musíme si to brzy zopakovat<3

Takže on byl dneska s ní. Celý den byl s ní a mě zamkl tady.

Vrátila jsem telefon zpět a lehla si na záda. Takže on má přítelkyni a drží si mě tu jako kanárka v kleci.

Kdykoliv, když by mu ta dívka řekla ne, přišel by možná za mnou a věděl by, že mu to dám. Že se přímo klepu z každého jeho něžného dotyku.

Na hodinách nastoupila třetí hodina ranní a já stále nemohla spát.

Cítila jsem, jak se mi lepí na záda. Přehodil si přes můj střed těla ruku a lehce si mě přitáhl blíže.

Najednou jsem zase cítila ten tlak. Měla jsem chuť se na něj vrhnout. Přivlastnit si ho.

Byl tak blízko, stačilo jen, aby to taky chtěl. Lehce jsem se prohnula v zádech a zadkem se více natiskla k jeho klínu.

Zase jsem nemyslela čistě. Měla jsem mysl zakalenou vzrušením, vzrušením z něho.

Cítila jsem jak se mi do hýždí vrývá něco tvrdého. Vyšel ze mě tichý stén.

Přitiskl si mě blíže a já cítila to sladké opojení.

,,Elizabeth," zamumlal a jeho klín byl tvrdý jako kámen. V tu ránu ze mě všechno vzrušení vyprchalo. Myslí na ní.

Určitě vesnu vidí ji, jak se mu sápe po rozkroku a otírá se o něj. To ona ho vzrušovala, já ne.

Z těžka jsem dýchala a snažila se nevnímat tu tvrdou věc.

Musím pryč. Hned.

Vymanila jsem se z jeho sevření a zaběhla rychle do šatníku.

Oblékla jsem si na sebe tepláky, mikinu a pohledem se zastavila na zbrani. Kdyby mě chtěl chytit, budu ji potřebovat. Vzala jsem ji tedy a zastrčila za lem kalhot.

Z nočního stolku jsem sebrala tiše klíče od pokoje, vyplížila jsem se z pokoje a rychle docupitala, ke vchodu. Stuhla jsem, když jsem u dveří uviděla jednu z jeho goril. Mohlo mi být jasné, že budou hlídat.

Ihned si mě všimnul a posvítil mi do obličeje baterkou.

Na chvíli mě tím oslepil, ale pak to příšerné světlo sklonil k zemi.

,,Kam se chystáte?" zeptal se hrubým hlasem.

,,P- prosím, nechte mě jít. Já už nemůžu," začala jsem skuhrat a v očích mě začaly pálit slzy.

,,To nepůjde," řekl tvrdě a vydal se ke mně.

Nahmátla jsem zbraň a namířila ji proti němu.

,,Stůjte!" křikla jsem, aby zastavil. A dokonce se mi to na chvíli i povedlo.

,,Ani s tím neumíš," zasyčel a pokračoval dál v kroku.

Začala jsem couvat. Odjistila jsem zbraň a prst položila na spoušť. Nemůžu přece zabít člověka.

Jenže muž nezastavoval a mně nic nezbývalo. Namířila jsem na jeho nohy a zmáčkla spoušť. Ozval se hlasitý výstřel a muž se skácel k zemi.

Panebože! Já to fakt udělala.

Muž se skácel k zemi a po zemi se rozlila krev.

Hleděla jsem vyděšeně na toho svíjejícího se chlapa. Ihned jsem se však probrala a rozeběhla se ke vchodu.

Vyběhla jsem ven a seběhla ze schodů div jsem nesletěla.

Musím pryč. Chci pryč.