LIFE IN CHAOS

17.kapitola

,,Když už jsi nás pozvala, nemohl jsem odmítnou," usmál se letmo Raph.

Šťastný pohled tmavovlasé ženy se stočil ke mně a já stála tváří v tvář matce svého únosce. Jaký je ten život ale vtipálek, že?

,,Ani jsi mi nepředstavil tvoji družku, Raphaeli," podívala se na něj káravým pohledem.

,,Samozřejmě, tohle je Lili. Lili, tohle je má matka Patricia," představila nás a já se snažila přátelsky usmát.

Natáhla ke mně ruku a já jí s krátkým potřesením přijala.

Ví to? Ví, že mě její syn unesl a drží mě proti mé vůli?

,,Moc mě těší," usmála jsem se.

,,Mě také. Doufám, že tě ten paličák moc nezlobí. Byla by škoda takové jemné dívky," pověděla.

,,Ne, spíše naopak," usmála jsem se a více se přitiskla k Raphaelovi. Kde se to ve mě sakra vzalo?

,,Je hezké tě nevidět samotného. Ale budu vás muset opustit. Musím jít najít svou přítelkyni," řekla a už zmizela v davu lidí.

,,Spíše naopak?" sklonil se k mému uchu.

,,A co jsem měla říct? Že jsi mě unesl a teď mě nutíš si povídat s tvojí matkou?"

,,Udělala jsi dobrý první dojem," řekl nakonec a vydal se se mnou k punči.

Byl to docela silný puč. Hodně alkoholický.

Hosté zabrali parket a začali tančit společenské tance.

,,Nechtěl by sis jít taky zatančit?'' broukla jsem směrem k Raphaelovi.

,,Netančím," odpověděl jednoduše a napil se.

Já jen otráveně vydechla a pozorovala tančící páry, jak se skvěle baví.

,,Musím si odskočit," řekl Raph svírajíc zvonící telefon v ruce.

Já jsem přikývla a nalila si další sklenku punče.

,,Co tu dělá taková krasná slečna sama?" ozval se za mnou příjemný hlas.

,,Ale já-" chtěla jsem jeho mínění vyvrátit, ale jakmile jsem se otočila na muže za mnou zadrhla jsem se.

Byl opravdu krásný. Zelenomodré oči a tmavé blond vlasy.

,,Nechtěla byste si zatančit, slečno?" natáhnul ke mně ruku.

Chvíli jsem váhala zda je to dobrý nápad.

,,Ráda," usmála jsem se nakonec.

Nebudu tu přece sedět jako puťka, když Raphael pro mě nehne ani brvou.

,,Jste okouzlující," zašeptal po mé pravici onen muž.

,,Děkuji," letmo jsem se na něj usmála a nechala jeho ruku spočinout na mém pasu.

,,Smím znát vaše jméno?" zeptal se, když jsme se dali do tance.

,,Neztrácely by ty masky, a vlastně celý tento večírek, smysl?"

,,Jméno není tvář," zajiskřily mu pobavením oči.

,,Jméno i tvář odhalují člověka a já dnes radši zůstanu v utajení," odvětila jsem.

,,Takže popelka? Jen místo modrých šatů rudé?"

,,Do té mám daleko," uvedla jsem na pravou míru. ,,Vzhlížím se smíše v Krásce od zvířete."

,,Takže krásná a nezávislá dívka?"

,,Spíše vězeň," osvětlila jsem. Opravdu jsem se tak trochu cítila.

,,Nejspíš tu nejste sama, že?" zeptal se.

,,A jak jste na to přišel?" zeptala jsem se s mírnou ironii v hlase. Opravdu mě zajímalo, jak na to přišel po takové době a ještě, když jsem mu to ani neřekla.

,,Že nás Raphael tak pozoruje," řekl přidušeně a celý se napjal.

Otočila jsem se směrem, kterým tak zaujatě hleděl a setkala se s tmavým ohnivým pohledem. Vypadal, jako kdyby z něj měly začít lítat blesky.

,,Zvíře," zašeptala jsem. ,,Nevšímejte si toho, nic neudělá," snažila jsem se ho uklidnit. Nevím, co mi dávalo tu jistotu toto tvrdit, možná to, že by si nic nedovolil před tak obrovskou masou lidí.

Snažila jsem se dál pokračovat v tanci a nevšímat si mého urputně zírajícího doprovodu, dokud se jeho hlas neozval za mými zády.

,,Rád bych si zatančil se svou přítelkyní," prořízl klidnou hudbu ledový hlas. Čišel z něj vztek.

Muž naproti mně se napjal a ihned ze mě sundal své ruce.

,,Samozřejmě," zablekotal, a než jsem se nadála zmizel mezi lidmi.

Kolem pasu se mi obmotala jiná mužská ruka s daleko pevnějším stiskem.

Zahleděla jsem se do těch rozbouřených očí a na chvíli zaváhala.

,,Nevěděl jsem, že tolik prahneš po mužské pozornosti," pověděl odtažitě a přitáhl si mě blíže.

,,Miluji jakoukoliv pozornost," přimhouřila jsem oči. Možná jsem i trochu lhala. Pozornosti jsem moc nepotřebovala, nejradši jsem byla sama.

,,Nicméně, tady je to poněkud nevhodné," řekl a rozhlédl se po tančících lidech. ,,Všichni tě berou jako moji přítelkyni."

,,Ještě aby ne, když to vmeteš do tváře každému, kdo se na nás podívá," řekla jsem nevzrušeně. Nelíbilo se mi to.

,,Rád se chlubím krásnými věcmi," ušklíbl se a donutil mě udělat otočku.

,,To tě doma neučili, že se nemáš vychloubat cizím peřím?" nakrčila jsem na něj obočí.

,,Teď jsi moje peří," zadíval se mi hluboce do očí a ještě o kousíček si mě přitáhl blíže.

Byl to parchant, ale hezký parchant. To jsem musela uznat.

Protočila jsem nad jeho větou očima a zadívala se na hlouček postávajících lidí.

On se ke mě sklonil až jsem na trapéze ucítila jeho teplý dech.

,,Kdyby jsi byla moje, tak bych si tě už srovnal," zašeptal mi do ucha a mně naskočila husí kůže.

Odtáhla jsem se od něj a zadívala jsem se mu do té jeho egoistické tváře.

,,Co prosím?'' vyhrkla jsem a sundala ze sebe jeho ruce. Ztěžka jsem polkla a cítila, jako by mi docházel kyslík.
,,Musím si odskočit," zamumlala jsem a odběhla bez jakékoliv odpovědi.

Zašla jsem do nějaké chodbičky a narazila omylem na jeho matku...

Na chvíli jsem chtěla jen odejít, prostě se otočit na patě a zmizet, ale opravdu jsem potřebovala na záchod.

,,Lili," usmála se na mě široce, ,,děje se něco?'' zvážněla jakmile uviděla můj rudý obličej.

,,Ne, jen... kde máte toaletu?" zeptala jsem se jí s nervózním úsměvem na tváři.

,,Po schodech nahoru a doprava. Je ti opravdu dobře? Máš takovou nepřirozenou barvu," zeptala se ustaraně.

,,Opravdu, nic mi není," řekla jsem a rychle se rozběhla k záchodkům.

Musela jsem být hodně rudá, když to uviděla i přes masku.

Vplula jsem do prostorné místnosti se zlatým umyvadlem. Opravdu přepych.

Opřela jsem se o ono umyvadlo a zhluboka se nadechla. Co se to sakra stalo?

Jak si může dovolit mi takové věci říkat? A proč na něj reaguji tak divně?

Podívala jsem se na svůj odraz. Má kůže začínala mít podobně rudou barvu jako škraboška.

To nic nebude.

Určitě to je jen tím, že jsem dlouho neměla žádné sexuální vzrušení a teď jsem se ocitla v přítomnosti dotěrného muže.