LIFE IN CHAOS

53. kapitola

Spatřila jsem Raphaela, který bedlivě sledoval můj příchod. Avšak jeho očekávání ve tváři vystřídalo překvapení. Vyrušila jsem ho zrovna při rozlévání alkoholu. Očima sjel na mé nohy a zvedl lehce obočí. "Boty?''

"Jo, jsou moc hezké," usmála jsem se a přišla k němu blíž. Vzala jsem mu z ruky bílé víno a usadila se na gauči.

On mě stále zaskočeně pozoroval a pak krátce zamrkal. "A ty sis nevšimla toho...," ukázal prstem letmo tam, odkud jsem přišla.

"Čeho?" zeptala jsem se nevinně. "Mimochodem moc pěkné růže, málem bych si jich nevšimla," zažertovala jsem. Byla jsem ráda, že jsem vyšla ty schody, které jimi byly zaplněny.

"Jo, romantičko, ale myslel jsem...," rty semkl do úzké linky, "to spodní prádlo," vypadlo z něj konečně. To se jako stydí?

"Jaké?" zamračila jsem se nechápavě.

"Ty sis ho nevšimla? Mělo být hned vedle bot, na posteli," rozešel se směrem do ložnice, avšak já ho zastavila.

"Ty myslíš tohle?" postavila jsem se a odložila sklenku na stolek. Raphael se zastavil a otočil se na mě. Já si přetáhla své vytahané tričko přes hlavu a odhalila tak svůj hrudník.

Jeho oči se okamžitě rozšířily a přilepily se na má prsa. Vypadal znova překvapeně.

"Nechtěla jsem tě rozptylovat, ale když jinak nedáš," mykla jsem rameny a začala si stahovat i tepláky. Hodila jsem to všechno na opěradlo pohovky a posadila se zpět na své místo s tím rozdílem, že jsem nohy držela pevně u sebe.

"Šlechetné gesto," zamumlal a vrátil se zpět. Posadil se vedle mě a nalil si plnou sklenku vína.

"Jo, Nat má vkus," letmo jsem se na něj podívala a on se zase podíval na mě.

"Ona ti o tom řekla?"

"Ne," usmála jsem se, "jen si umím dát jedna a jedna dohromady," poté jsem se napila ze své skleničky.

"Jaký to bylo dneska?" zeptal se a prohlížel si každý kousek mého těla. Jeho hruď se zvedala pod černou košilí a jeho řetízek se leskl.

To si chce dávat předehru v podobě rozhovoru manželů po dvaceti letech?

"Byl tam moc zajímavý Španěl. Byl jsi někdy na brazilské?" zeptala jsem se ho. Avšak jeho pohled byl chladný.

Propaloval mě vražedně modrým pohledem. "Ty sis nechala dělat brazilskou od nějakýho chlapa?" zeptal se ostře.

"Ty víš, co je brazilská?" zeptala jsem se překvapeně.

"Neodbíhej od tématu," skousl pevně čelisti.

"Vlastně od něj odbíháš ty," mykla jsem lehce rameny a odložila sklenku na stůl. Ve vteřině se skláněl nade mnou a já byla uvězněna mezi jeho rukama.

"Já to myslím vážně," řekl varovně a já se podepřela na loktech, abych byla blíže k jeho obličej.

"Snad bys nežárlil," ušklíbla jsem se, avšak v mžiku jsem ležela opět na lopatkách s jeho rukou, která se nebezpečně pevně upínala kolem mého krku. "Nemusíš mít strach. Odehnala ho nějaká ženská," snažila jsem se ho uklidnit, jelikož jeho stisk začal být až nebezpečně dusící.

"Tak ty si chceš takhle hrát?" přimhouřil oči, ale s rukou ani nehnul a já začínala mít strach.

"Ráda bych i jinak, kdyby jsi mě pustil," řekla jsem přidušeně.

Jeho ruka během vteřiny zmizela z mého krku a opřela se o gauč. Pátral v mém obličeji, možná viděl ten záchvěv strachu, který jsem cítila.