LIFE IN CHAOS

10. kapitola

Seděla jsem zrovna ve vaně, když jsem zaslechla tiché klepání. Ozvalo se jen krátce, a tak jsem si myslela, že jsem se jen přeslechla.
Jenže se ozvalo znovu. A nyní bylo hlasitější, protože onen člověk klepal na dveře koupelny, které neměly ani klíč.

,,Jsi tam Lili?"

Nad mým oslovením jsem protočila oči. Většina lidí mi říkalo Lilith, když mě chtěli naštvat tak Lilitha ale Lili mi říkali jen ti nejbliží. A nebo krysy, co vždy něco potřebovali.

,,Jo. Co chceš?" odvětila jsem a zavřela oči.

,,Chci si o něčem promluvit."

,,A o čem? Kdy mě konečně pustíte?"
ušklíbla jsem se. Tak brzo by to určitě nebylo.

,,Ne, o něčem jiném. Můžeš už sakra vylézt?" zahučel. Asi se mu nelíbilo, že musí křičet přes dveře.

,,Ne, koupu se. A ty mě rušíš."

,,Dělej," řekl ostrým hlasem.

,,No jo furt," zamručela jsem a začala se hrabat ven z vany. Oblékla jsem se do bílého huňatého županu a otevřela z prudka dveře.

Onen muž naproti mně klopítl, jelikož se rukou opíral o koupelnové dveře.
Zasekl se a s pootevřenou pusou si mě prohlédl.

,,Co jsi- jste chtěl?" uvědomila jsem si, že celou dobu jsem mu vlastně tykala. Úplně mě vyvedl z míry a jeho pohled na mě se mi také nelíbil.

Hluboce si odkašlal a dal se do řeči. ,,Chtěl jsem Vám něco nabídnout," začal mi také vykat.
Prošla jsem dveřmi a posadila se na postel.

Byla jsem jedno ucho.
,,Copak mi chcete nabídnout?" pozvedla jsem zvědavě obočí.

,,Chtěl jsem Vás pozvat na ples," vyhrknul a posadil se asi metr a půl ode mě.

,,Na ples?" vyjelo ze mě překvapeně. ,,A čím jsem si zasloužila takovou čest?" uchechtla jsem se ironicky. Vážně si myslí, že bych s ním šla? A to se jako nebojí, že mu uteču? Je opravdu tak hloupý?

,,Myslím to zcela vážně. Nabízím Vám, že byste se mnou šla jako doprovod. A na oplátku byste dostala možnost se pohybovat volně po domě."

,,To Vám namluvila ta bloncka?" nakrčila jsem obočí.

,,Ne," řekl nechápavě, ,,řekla mi jen, že jste byla velice klidná a že byste si to zasloužila," myknul rameny.

,,Nemám ani šaty a ani žiletky," řekla jsem odtažitě a založila si ruce na hrudi.
Tím jsem ale upozornila na mé neoholené nohy a jeho pohled se na ně zaměřil. Rychle jsem si na stehna položila ruce a věnovala mu významný pohled.

,,Není pro mě problém Vám sehnat vše, co potřebujete," řekl a pohledem opět zavítal k mému obličeji.

,,Dobře. Možná s Vámi půjdu," řekla jsem tiše, když jsem si prohlížela svůj pokoj a našpulila rty.

,,Dobře. Zítra budu chtít vědět seznam věcí, co budete chtít," zvedl se z postele a rukama zajel do kapes. ,,A ještě tohle. Máte tam všechny informace," podal mi složený papír mezi ukazováčkem a prostředníčkem.

Převzala jsem si ho a ihned ho rozložila.

On se mezitím dal do chůze. ,,Byl bych rád, kdybyste si své rozhodnutí nerozmyslela," cítila jsem, jak se usmál.

,,Kolikáteho je?" vyhrkla jsem před tím, než zase zmizí.

,,Dvacátého šestého," řekl a zavřel za sebou dveře. Ani jsem se na něj při jeho odchodu nepodívala. Hleděla jsem jen na pozvánku na podzimní ples, který se měl konat už třicátého listopadu. Čtyři dny na to se připravit.
Mám jedinečnou možnost mu utéct a nesmím nic podcenit.