Začaly se mi pomalu klížit oči. Nejspíš z toho všeho stresu a po tom jídle jsem vyčerpaná.
Chtěla bych tak moc spát, jenže nesmím. Jsou odemklé dveře, kdykoliv může někdo otevřít a já ani nebudu ve střehu, abych reagovala.
Jenže únava je daleko silnější. Dřív nebo později mě stejně dožene a já usnu.
Lehla jsem si na studené tvrdé kachličky a dlaní si podložila tvář, aby mě tak nestudila.
Nezbývá mi nic jiného, než doufat, že nikdo nepřijde a já se vzbudím v koupelně na zemi a celá rozlámaná.
~~~
Otočila jsem se na bok a má ruka narazila na něco tvrdého. Co to sakra je?
Můj dotek spočinul na jemném horkém povrchu.
Otevřela jsem ospalé oči, když v tu chvíli se ozvalo rozespalé mručení.
Můj pohled se zaostřil na známou mužskou tvář, která byla přímo naproti mému obličeji.
Rychlostí světla jsem vystřelila do stoje a couvala, co nejdál od postele. Můj dech se přerýval v hrdle a v žilách koloval stres.
On na mě rozespale mžroural a já ho probodávaka pohledem.
Nedá si pokoj. Nemůže mě jen tak nechat ležet v koupelně. Prostě mě musí donýst až k sobě do postele!
"Nemohl jsem tě nechat spát v koupelně," zachraptěl a pomalu se přemístil do sedu.
"A to oblečení?!" zatáhla jsem za lem tmavě zeleného trika. Patřilo jemu, zapáchalo jeho vůní.
Jediný, co bylo moje byly kalhotky.
"Nevěděl jsem, kde máš pyžamo," promnul si oči.
"Ah tak. A co třeba to, že jsi mi nechal jen moje kalhotky?! Jsi jen úchylnej prasák," zasyčela jsem, hodila jsem po něm polštář a vystřelila z ložnice ven.
Dodupala jsem naštvaně až do kuchyně, kde jsem se opřela o kuchyňskou linku. Jestli jsem poprvé cítila odpor, teď cítím i zášť a nechuť.
Proč si tohle dělám?
Proč nejsem taky sobecká, jak někteří lidé na této planetě a nevykašlala jsem se na Sam a nezůstala v klidu doma?
"Tím, že kolem sebe budeš furt kopat se mě nezbavíš," ozval se za mnou hlas.
"Zvláštní, na dotěrný hmyz to většinou zabírá," řekla jsem jedovatě a narovnala se v zádech. Můj pohled však padl na hrnek v prosklené vytrýně.
Byl to další díl svatebního servisu. Stejný jako ten talíř.
"Před třema měsícema by jsi pro můj dotyk udělala vše," mohla jsem slyšet, jak se uchechtnul.
Ten jeho úšklebek, když si myslí že vyhrál.
Otevřela jsem skříňku a vzala do rukou hrníček. Otočila jsem se k němu bokem a hrnek si prohlédla.
Párkrát jsem si hrníčky půjčovala na čajové dýchánky. To pak lítaly facky, když jsem jeden rozbila.
"Doufal jsem, že se ti budou líbit. Kus domova," koutkem oka jsem se na něj podívala. Na tváři frajerský úšklebek bad boye, co si myslí, že ho chce každá.
Pak jednu nevinnou duši unese a zavře ji do klícky. Snad pro potěchu jeho zhýralé duše.
"Nenávidím všechno, co je spojeno s mnou rodinou," zavrčela jsem a hrníček pevně sevřela v ruce. I on byl teď spojenej s mou rodinou.
"Vím, jaký to je. Nemít dokonalou rodinu."
Nic neví. Nic neví o mně ani o mojí rodině. Myslí si, že je snad můj spasitel nebo co?!
"Nic o mě nevíš!" křikla jsem a vší silou mrštila hrnkem proti němu.
Při mé smůle uhnul.
Hrnek se rozletěl o zeď a zanechal na ní lehké stopy.
"Nenávidím tě víc než mou rodinu," zasyčela jsem.
"Proč?" chtěl vědět.
"Možná proto, že jsi mě unesl a vodil mě za nos?! Dělal jsi ze mě maniaka a přitom jsi brousil jinou. Přímo vedle v pokoji!" přistoupila jsem k němu.
"Ty jsi to slyšela?" zeptal se překvapeně.
"Jo, to vaše hekání slyšel celej Londýn," zavrčela jsem a o krok ustoupila. "Alespoň k něčemu mi ta bloncka byla. Odvezla mě. Daleko od tebe."
"Takhle ses dostala ven? Propašovala ses v autě?"
"Měl jsi vidět, jak se tvářila, když jsem jí vyskočila z kufru," přešla jsem do obýváku a posadila se do křesla.
Teď to ví. A pokud se naskytne podobná příležitost, tak si na ní dá pozor. Možná jsem se připravila o poslední šanci na útěk, ale teď mi to je jedno.
Asi jsem se smířila s tím, že tu zůstanu s ním. A jestli tu zešílím, vezmu ho alespoň s sebou.
On přišel za mnou a posadil se do protějšího křesla. Jeho tepláky ledabyle zavázané kolem pasu a absence trička už se mnou nic nedělala. Jediné čemu jsem věnovala pozornost byly jeho hluboké oči.
"Jsi ještě krásnější, než co jsi pamatuju," řekl z nenadání.
"Hm," zamručela jsem a vyhlédla z okna. "A ty jsi přišel o vlasy."
Čaukyy, snad se vám příběh líbí a máte se dobře... chtěla jsem vám jen říct, že už chystám další příběh, který by mohl začít vycházet začátkem léta
A ještě bych vám chtěla poděkovat za aktivitu
See ya<3
ČTEŠ
LIFE IN CHAOS
RomanceŽivot Lilith připraví další zkoušku. Poté, co se odstěhovala od svých srdceryvně zarytých ruských rodičů bydlících na okraji Londýna, ji čeká potyčka s vymahači. Stane se obětí únosu a je za ní požadováno tučné výkupné, kvůli jejímu opileckému otci...
