LIFE IN CHAOS

12. kapitola

Proč se mám balit? Že by jsme jeli zpět do Londýna?

Ale vždyť já tu nemám ani kufr, jen cestovky. Budu si muset tedy poradit s jen nimi.

Začala jsem tedy postupně balit všechny věci, co jsem potřebovala.

U toho mě však zžírala obrovská zvědavost. Měla jsem chuť na něj zakřičet ať mi vše vysvětlí, ale musela jsem si počkat. Určitě večer přijde. A já ho nenechám odejít dokud mi to vše nevysvětlí. Nejdřív mi předhodí návrh nějakého plesu, a pak to, že se mám sbalit.

Ten chlap mě opravdu štval.

...

Večer nastal docela rychle a já s každou vteřinou očekávala svého věznitele.

Když se dveře začaly odemykat, srdce mi začalo bušit. Brzy se objevila hnědá hlava a modré oči mě začaly zkoumavě pozorovat.

V ruce nesl tác s kuřecím masem a suchou rýží. Velice zdravé. Na sobě měl šedé tepláky a černé tričko. Poprvé jsem ho viděla v něčem volnějším a, překvapivě,mu to i slušelo.

,,Chtěla jsem se tě zeptat, kam jdeme na ten ples," začla jsem, když položil tác na podnos.

,,Letíme zpět do Londýna," myknul jednoduše rameny. Jako by se nic nedělo.

,,To jsi mě odvezl do Švýcarska, aby jsme se pak vraceli do Londýna na plesy?" pozvednu jedno obočí.

,,Ne, Švýcarsko je krásná země a je to jenom pro jednou."

Já jsem jen odvrátila pohled na druhou stranu místnosti. Myslela jsem, že odejde, jenže on tam zůstal.

Přišel blíže a jakmile se posadil na mou postel, vysloužil si můj nechápajíci pohled. Lehnul si na záda a podepřel se na loktech.

,,Nemusíme tam jezdit, jestli nechceš," řekne tiše.

,,A nebrali by tě pak za podivína. Neslíbil jsi náhodou, že tam přijdeš i s doprovodem?"

On jen odvrátil pohled před sebe.

,,A k tomu, ty šaty jsou moc krásné na to, aby se válely ve skříni," řeknu tiše.
Opět se na mě zkoumavě
podívá.

,,Budeš v nich vypadat jako princezna," řekne a letmo se usměje.

,,Myslela jsem si, že to bude jiné," řeknu z nenadání.

On se trochu zamračí a zkoumá můj obličej. ,,Co?"

,,Spoustu věcí. Třeba to, že si nebudu hovět v měkké posteli a nebude se přede mnou rozvalovat mladej chlap," mykla jsem rameny a opřela se o pelest postele.

,,Jo, jsem rád výstřední," ušklíbne se a já se uchechtnu. ,,Ale taky jsem si to tak nepředstavoval," začne nanovo a nyní jsem já ta, co poslouchá bedlivě.

,,Opravdu jsem si myslel, že zůstaneš v tom sklepě. Ale přišlo mi tě škoda," řekl a ve mně cosi zaševelilo. Co to je sakra za pocit?

,,To mně taky," odpověděla jsem, když jsem si na něco vzpomněla. Vzala jsem do ruky polštář a mrštila jím po Raphaelovi.

,,Za co?" vyhrknul a v obličeji se mu zračilo překvapení i zmatení.

,,To je za ty šaty, ty prasáku!" ukázala jsem na něj prstem.

,,Ale nekecej. Líbilo se ti to," protočil očima, zcela si lehnul a polštář si přitiskl na hruď.

,,Nelíbilo. Bylo to nevhodný," zavrčím a on mi věnuje vševědoucí úšklebek.

,,Neměla bys mi lhát, holčičko," ušklíbnul se opět, otočil se a podepřel se na jednom lokti.

,,Co to zkoušíš?" vyjekla jsem a už mu v obličeji přistál druhý polštář.

,,Já? To ty se přede mnou vystavuješ," řekl pobaveně a hodil po mně polštář.

,,To není pravda. Nemůžu za to, že máš blbé načasování. A to ty na mě vždy čumíš jak vyndanej," přisadím.

,,Já jsem chlap. S tím vy ženský prostě musíte počítat."

,,Cože?" křikla jsem do toho jeho culícího se obličeje. Už už jsem brala další polštář, když v tom jsem schytala další ránu.

,,Nezkoušej po mně hodit další," zvednul varovně prst.

,,A kdo mě zastaví," ušklíbla jsem se a praštila ho.

,,Tak fajn," zasmál se a začal mě bombardovat.

,,Hej!" řekla jsem, když mě trefil do obličeje. Zakryla jsem si ho rukou a schoulila se do klubíčka. Chtěla jsem ho trochu otestovat.

Salva přestala.

,,Dobrý, Lili?" začal se zajímat a na koleni, za kterým jsem se schovala, jsem ucítila dotek ruky.

Na chvíli jsem ucítila v hrudi zachvěv radosti.

Popadla jsem polštář a vší silou jsem ho jím praštila.

,,To máš za to," zasmála jsem se.

,,Ale podpásovky neplatí," řekl.

,,Řekl kdo?" zazubila jsem se na něj. On se však náhle usmál ďábelsky. A já už podvědomě věděla, že to nevěstí nic dobrého.

Praštil mě ještě jednou polštářem a pak se na mě vyhoupnul obkročmo.

,,Tak když chceš takhle hrát," usmál se a začal mě lechtat. Začala jsem se hrozně smát, jakmile se přiblížil k mému podpaždí.

,,Dobře," snažila jsem se něco říct přes nedostatek dechu. ,,To stačí- Raphaeli," chtěla jsem ho zastavit, než se počůrám.

,,A co za to?" přestal a nahnul se blíže k mému obličeji. V tu chvíli mi došlo, co tu vlastně děláme. Nejsme děti, ale dospělí lidé. A on je k tomu můj únosce.

Jenže, než jsem ho stihla ze sebe shodit, otevřely se opět dveře a v nich se zjevila ta blonďatá dívka.

Z prvu se tvářila překvapeně, ale překvapení zakryla za pochybovačný pohled, kterým Raphaela propalovala.

Ten se narovnal, usmál se na ní nevinným úsměvem, pak na mě a pomalu ze mě slezl.

Pak jen poplácal bloncku po rameni a odešel.

,,Ještě něco," řekl a ve dveřích se objevila jeho hlava. ,,Odlétáme zítra v sedm ráno," opět zmizel.

,,A jak to mám asi stíhat?!" křikla jsem. Ten chlap mi fakt vařil krev. Měla jsem sto chutí mu jít zakroutit krkem. Jenže to by mi v cestě nesměla stát ta bloncka

,,Vidím, že jste se dobře bavili," pozvedne obočí.

,,Nic to nebylo."

,,To říkají všechny," odvětila chladně a já ucítila hořkost.

,,Takže to není poprvé," řekla jsem se záchvěvem jedovatosti v hlase.

,,A hádám, že ani naposled," založila si ruce na hrudi.

,,Proč jsi vůbec přišla?" promluvila jsem po chvíli.

,,Musela jsem vás jít zkontrolovat. Jestli ho náhodou nedusíš polštářem, nebo tak."

,,Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se. Už by mi to mohla prozradit, když znám i jeho jméno.

Projela mě od hlavy až k patě a v očích se jí zračila nelibost. Moc se jí do toho nechtělo. ,,Stejně s náma budeš ještě nadlouho," šeptla si spíše pro sebe. ,,Natasha," řekla odhodlaně.