LIFE IN CHAOS

58. kapitola

Navigovala jsem Raphaela až k místu, které jsme navštěvovala během základky. Kámošky jsem na střední škole chodili s klukama. Přicházeli tu o panictví. Bylo to takové tiché místo na kraji lesa. Nikdo tu moc nechodil. Já jsem, díky Bohu, toto neabsolvovala.

"Jak jsi přišla na tohle místo?" pohlédl na mě koutkem oka, když zastavil na odpočívadle.

"Stejně jako na ty prsa," ušklíbla jsem se. Uvnitř mě přitom kolovala panika. Auto se dvěma policisty se mi ztratilo před nějakou chvíli z dohledu a já začínala mít strach, že se na mě vykašlali.

"Bože, chtěl bych poznat tvoje kámošky," zasmál se Raphael a olízl si ret.

"Na to zapomeň," řekla jsem razantně.

"Snad bys nežárlila," přimhouřil oči a naklonil se ke mně blíže. Nežárlila jsem, tedy alespoň myslím. Jen jsem tyhle holky nechtěla už nikdy v životě vidět.

"A ty bys žárlil, kdybych chtěla poznat tvoje kamarády?"

"Ani nevíš jak," řekl a políbil mě. Živě jsem si dokázala představit, jak moc by žárlil. "S tebou si přijdu jako bych zase chodil na střední," obmotal své ruce kolem mého pasu jako chobotnice.

"Takže ty jsi na střední škole šukal s holkama v autě?" zvedla jsem překvapeně obočí a ruce přemístila na jeho krk.

"Ty chceš šukat?" zeptal se překvapeně.

"To jsi vážně slyšel jen tohle?" zasmála jsem se a znovu ho políbila.

"Chtěl bych...si tě vzít," promluvil do polibku a já ztuhla.

"Cože?" odtáhla jsem se a dívala se do jeho očí hledajíc snad jediný náznak žertu.

"Jo," šeptl, "chtěl bych, abys byla moje žena a aby jsme měli děti. Samozřejmě tě ještě nežádám-," zastavil se, když se ozval zvuk sirény.

Našli nás.

"Kurva," zavrčel Raphael a nastartoval auto.

Já jsem byla úplně mimo. Chce si mě vzít? Chce se mnou mít rodinu? To mě opravdu miluje natolik, že by si tohle přál?

Naše auto se rozjelo, avšak Raphael ihned dupnul na brzdu, jakmile se před námi objevilo několik policejních aut. Za námi jich bylo stejné množství a jejich světla z majáků se odrážela v zrcátkách.

Z aut začali vystupovat policisté se zbraněmi v rukách a mířili na nás. Raphael sevřel v rukou pevně volant. Vypadalo to, že by se nejradši rozjel proti nim.

Ruku jsem položila na tu jeho a jemně ji zmáčkla. "Raphaeli, bude to v pořádku," usmála jsem se na něj. Snažila jsem se ho uklidnit. Jenže vypadal naštvaně. Natáhl se po přihrádce u spolujezdce a vytáhl z ní zbraň. 

"Zůstaň tady," zavrčel a vyšel ven. Ani dveře za sebou nezavřel. Co blázní? Myslí si, že z něj neudělají cedník?

Otevřela jsem rychle dveře a vydala se za ním. Zbraní mířil před sebe na skupinu policistů. "Raphaeli, přestaň," promluvila jsem na něj.

"Slečna má pravdu. Sklop tu zbraň" řekl pevně jeden z těžkooděnců. Bylo jich tu jako much. Raphael neměl žádnou šanci utéct.

Jeho hruď se zběsile zvedala a na jeho předloktí se začaly zjevovat žíly. Náhle hlaveň namířil na mou osobu. Moje srdce se v tu chvíli strachem zastavilo. "Nechte nás jít, nebo ji zabiju!" Jeho pohled se na mě zaměřil a já nevěřila svým vlastním očím.

Možná tohle je ten den, kdy mám umřít. Zemřít rukou toho, co mi říká, jak moc mě má rád. "Tak střílej," řekla jsem klidně a udělala k němu krok. 

Svíral zbraň tak pevně až mu klouby na rukou začaly bělat. Postupně jsem se k němu přiblížila natolik až jsem ucítila studený kov na mé hrudi. Přesně tam, kde bušilo mé srdce. "Lili," šeptl Raphael. Jeho oči byly rudé z toho zadržovaného pláče. Celý se třásl.

"Je to tak lepší," šeptla jsem a sklopila jeho zbraň k zemi. Přišla jsem k němu blízko natolik, že nás dělilo jen pár palců. Pistoli jsem si od něj převzala a sledovala, jak mu první slza stéká po tváři.

Posadil se na zem a frustrovaně si projel rukou vlasy. Plakal. A mně přitom cosi umíralo v duši.

 "Odpusť mi to," zašeptala jsem a čupnula si k němu, abych ho objala.

"Proč, Lili? Proč?" řekl zlomeně a jeho ruce spočinuli na mých zádech a pevně mě k sobě přitáhly. "Proč mě tolik nenávidíš?" šeptal dál.

Nevěděla jsem, co říct. Zase. Nezmohla jsem se na nic víc, než ho jen pevněji obejmout  a nechat jednu jedinou slzu stéct po mé tváři. 

Možná je mezi nenávistí a láskou tenká hranice. A možná jsem jí byla blízko. Ale stále to nebyla ta láska a chtíč, co by přemohli potřebu chtít zpět svobodu a můj starý život. I když se to snažil Raphael jakkoliv zvrátit.

OMG, jaký to zvrat:0
Je toto tedy opravdu konec? To, nevím. A nejspíš ani samotné postavy neví.
Přemýšlela jsem nad pokračováním, jelikož sama mám meh názor na špatné konce, ale v tomhle případě se toto jen nabízelo. Přetlumočím tady citát z jedné knihy tady na wattpadu, kterou už nemohu najít... Lidé jako Lilith a Raphael nemůžou mít šťastný konec...

Nad pokračováním jsem také přemýšlela. Dokonce jsem i začala, ale nevím zda spatří světlo světa.
Nyní bych se totiž chtěla věnovat příběhu, který je spíše letní oddechovka (začala jsem tento příběh psát zároveň s tímto a stále ho nemám hih). Chci dopředu říct, že tahle letní příběhovka bude jiná od Life in chaos (a to docela dost), ale pro ty, co milují příběhy s tématikou nebezpečných gangů a únosce, mám ještě další příběh, se kterým jsem teprve začala.

Nyní bych chtěla poděkovat všem, co pro můj příběh hlasovali, aktivně komentovali i četli. Jsem vděčná opravdu za každé přečtení a uložení do knihovny<3

Snad jsem vám teda nějak objasnila své plány do budoucna a budete dál sledovat mou tvorbu.
Seeya<3