LIFE IN CHAOS

18. kapitola

Jakmile jsem se uklidnila, vyšla jsem ven.

,,Docela ti to trvalo," ozval se po mém boku ten otravný hlas.

Jen jsem prudce vydechla vzduch z plic, abych dala najevo svou otrávenost z jeho přítomnosti a zadívala se mu do očí.

,,To tu na mě jako čekáš?" zeptala jsem se a založila si ruce v bok.

,,Chci si tě pohlídat před těmi nenechavci," zasyčel, jako by to bylo něco odporného a narovnal se v zádech. Ruce měl ležérně zastrčené do kapes svých společenských kalhot.

,,Opravdu si myslíš, že půjdu na záchod a cestou mě někdo přefikne?" myslel to opravdu vážně, nebo si ze mě jen střílel?

,,Nikdy nevíš," miknul rameny a přiblížil o dva kroky blíže.

,,Ráda bych jela," řekla jsem, když na mě nějakou dobu zíral.

,,Tak brzy?" nakrčil obočí.

,,Ano," ujistila jsem ho.

,,Ještě jsem ti ale nepředstavil celou svou rodinu," řekl a ve mně se něco zadrhlo. Ono jich je víc?!

,,Kdo ještě?" zeptala jsem se váhavě.

,,Bratr a sestra. Čekají dole jen na tebe," usmál se lišácky.

Já jen protočila očima a vydala se ke schodům, avšak brzy jsem ucítila na ruce pevný stisk.

Přitáhnul si mě blíž, až jsem narazila do jeho hrudi.

,,Hej-," chtěla jsem ho začít peskovat, ale přerušil mě.

,,Neprotáčej oči. Vadí mi to," dal důraz na každé slovo a nejspíše čekal na moji odpověď.

,,Nejsem čokl," zasyčela jsem.

,,Budeš muset být," řekl nekompromisně a za ruku mě táhnul ke schodům.

Menší skupinka lidí stojící pod schody k nám vzhlédla a já v jednotlivých tvářích poznala tu podobu.

Stála tam dokonce i jeho matka. Té byla podobná drobná dívka stojící vedle vysokého černovlasého chlapce. Všichni si byli tak podobní. Vypadali všichni jako smečka vlků.

Rodina se tedy opravdu nezapřela.

Ucítila jsem pohyb na mé ruce, jak změnil polohu své ruky z pevného stisku na láskyplný propletenec prstů.

,,No ne, ty sis někoho fakt našel," zasmál se vysoký muž.

Raph se jen uvolněně zasmál a víc mou nebohou ruku zmáčkl.

,,Nebuď uštěpačný," zasyčela na něj jejich matka.

,,Lili, tohle jsou moji sourozenci. Má drahá sestra Georgia," usmál se na dívku s černými vlasy a přehodil svou ruku přes její ramena do polovičatého objetí. ,,A tohle je můj bratr Elliot," pokynul rukou k muži podobného výzoru se sklenicí margarity v ruce.

,,Moc mě těší, Lili," ozval se ihned Elliot a už zvedal mou ruku ke svým ústům. Rodina gentlemanů...

Koutkem oka jsem zavadila o Raphaelovu tvář, která byla kamenná. Probodával svého bratra smrtelným pohledem. Tomu to očividně ani nevadilo, jelikož se jeho úsměv na tváři ještě rozšířil.

,,Také mě těší, Elliote," mírně jsem se uklonila a věnovala mu úsměv. Tak teď bychom už mohli jít.

,,Doufám, že se tu bavíte," ozvala se Patricia.

,,Je to tu pěkné, ale Lili není moc dobře. Že, zlato?" řekl, přitáhnul si mě za pas blíže a dal mi pusu na spánek.

V tu chvíli jsem myslela, že ho přetrhnu jako hada.

Avšak jeho sestře se podivně zatřpytilo v očích.

,,A nechcete se nám s něčím pochlubit?" zašklebila se na nás jeho sestra.

,,A s čím jako?" zeptal se zaskočeně Raph.

,,No, já nevím," mykla rameny a pohled stočila k mému břichu. Najednou mi docvaklo, co tím myslí.

,,Ne to ne," vyhrkla jsem rychlostí světla. ,,Jen jsem špatně spala,"osvětlila jsem s nervózním úsměvem.

Ještě by mi scházelo, aby si mysleli, že s ním čekám děcko. To si můžu odpustit.

,,Ale no tak, ještě si dáme jednu sklenku, brácho," ozval se opět Elliot v dobré náladě.

Podívala jsem se na Raphea a on na mě svým modrým pohledem.

,,Myslím, že Lili to zvládne domů sama. Přece jsme se dlouho neviděli," snažil se ho přemluvit.

Prosím, zůstaň tady.

Na chvíli jsem dokonce měla i naději, že by mě opravdu pustil samotnou, ale pak odpověděl: ,,Radši pojedu s Lili. Měl bych na ní dávat pozor," opět na mě shlédnul a v jeho očích jsem zahlédla podivné zajiskření.

,,Dobrá, nebudeme vás dál zdržovat," řekla nakonec jeho matka. ,,Hlavně dobře dojeďte domů," dodala nakonec.

,,Mějte se," řekl Raph a už jsme kráčeli k východu z této budovy plné hrůzy. Ne, že bych si s tím, kam teď jedu nějak pomohla.