LIFE IN CHAOS

21.kapitola

Ucítila jsem jakýsi tlak na zádech, a když jsem se chtěla pohnou nešlo to. Ležela jsem na břiše a něco těžkého leželo na mně.

Jakmile jsem se úplně probrala, došlo mi, kdo mi to s hlavou leží na zádech.

Začala jsem se vrtět, abych ho vzbudila a dostala se z tohohle sevření.

,,Nevrť se," zavrčel a pevně mě chytil.

,,Ležíš na mě," snažila jsem se dál, ale on mi ani neodpověděl.

Pohla jsem nohou, když v tu chvíli jsem na zadním stehně ucítila něco tvrdého. Celá jsem ztuhla a doufala, že to není to, co si myslím.

,,Já ti to říkal," zabručel znovu, ale ani to s tím nehlo.

,,Slez ze mě," zavrčela jsem.

,,Je brzo."

,,Já ti říkám slez ze mě," zahučela jsem podruhé a on se trochu odvalil. Vysoukala jsem se ven a postavila se.

Otočila jsem se na něj, ale on se ke mně otočil zády. A najednou jsem si vzpomněla na to, že jsem usínala na gauči.

,,Ty jsi mě v noci přenesl?" zeptala jsem se nevěřícně.

,,Jo, na gauči by ses nevyspala," zachrčel.

,,Vyspala," stála jsem si za svým a založila si ruce na hrudi.

,,Tady líp, jelikož už si na nohou.''

Otočila jsem se na hodiny a zjistila, že je půl šesté ráno. To jsem toho tedy moc nenaspala.

Rozešla jsem se ke dveřím a vzala za kliku. Myslela jsem si, že bych mohla opustit tuto místnost a on by mě, díky své únavě, nechal. Jenže bylo zamčeno.

,,Radši jsem zamknul, aby jsi mi už neutekla,"

Zprudka jsem vydechla a zády se opřela o dveře. Idiot.

Odrazila jsem se od dveří a posadila se na postel. Zahleděla jsem se na jeho holá záda a sledovala, jak se pomalu a klidně zvedají.

Najednou jsem ucítila podivné pnutí v klíně. No, to snad ne.

,,Nečum na mě," vytrhl mě z hledění jeho chraplák a já si zpátky lehla.

Ten se taky všechno dozví.

Zahleděla jsem se do stropu. Nemůže mě přece takovej debil vzrušovat. Je pěkný, ale zevnějšek není přeci všechno.

Nebo v tomhle ohledu ano?

Mé myšlenky mě znovu ukolébaly ke spánku.

Poté mě vzbudila až krásná vůně. Bylo to nějaké jídlo, které pozvalo všechny mé sliny do úst. Zamžourala jsem očima a podívala se na osobu stojící před postelí.

Zase něco psal do telefonu, ale jakmile jsem se pohla, schoval ho do kapsy.

,,Ať to nevyleješ," řekl a já se na něj nechápavě zamračila. On jen prstem ukázal na postel.

Podívala jsem se tím směrem a uviděla tác plný jídla.

,,Čím jsem si to zasloužila?" nakrčila jsem na něj obočí.

,,Přiznám se, že jsem byl na tebe včera protivnej," myknul rameny a vysvlékl si triko.

Vyvalila jsem na něj oči. Co jako dělá?

Poté si na sebe oblékl upnuté sportovní triko s dlouhým rukávem.

,,To se tedy divím," řekla jsem, když se na mě podíval. ,,Čekala jsem něco jiného."

,,Taky si to můžu vzít a sníst sám," řekl a tác ode mě trochu odsunul.

,,Ne!" vyhrkla jsem ihned a přitáhla si to blíž. Zadívala jsem se na opečené tousty a pocítila pocit hladu. ,,Není to otrávené, že ne?" zadívala jsem se na něj nedůvěřivě. Co když se mě už chce zbavit?

,,Ne, ale je tam chloroform," nahnul se ke mně a opřel se o postel, ,,aby ses mi nebránila až tě budu znásilňovat," řekl a vzal si ode mě jeden toust, do kterého si kousl.

Já jsem zůstala nehybná a jen na něj vyjeveně zírala.

,,Jdu si zaběhat," oznámil a i s mým toustem se vydal ke dveřím.

,,Můžu taky?" houkla jsem, když zavíral dveře.

,,Ne, rozptylovala bys mě," řekl a dveře zabouchl a pro jistotu i zamkl, abych mu asi neutekla.

Ten se o mě nějak bojí.