LIFE IN CHAOS

23. kapitola

,,Co by jsi chtěla dneska dělat?" zeptal se, když z koupelny vylezl s ještě mokrými vlasy.

Na chvíli jsem se na něj podívala, a pak vrátila pohled do knihy. Chtěla jsem tu být nejlépe sama. A nedělat nic.

,,Takže slečinka se se mnou nebaví," řekl a založil si ruce na hrudi.

Kvůli jeho přítomnosti jsem se ani nemohla pořádně začíst. Jen jsem čuměla na ten kus papíru potisknutý písmeny a v ruce stiskla obal knihy.

,,Fajn, tak jak chceš," řekl a vydal se ke dveřím.

,,Užíj si to tady," ušklíbnul se a vyšel ze dveří. Do poslední chvíle jsem ho probodávala vražedným pohledem. Opravdu mi pil krev.

Zamknul dveře projistotu na dva západy a já si povzdechla. Zavřela jsem knihu a odložila ji na noční stolek. Musím něco vymyslet jinak z toho tady zešílím.

Možná bych mohla vylézt oknem.

Jenže, když jsem se zadívala z okna, nikde nebyla jakákoliv cesta na zem. Leda tak volným pádem.

Možná bych ho mohla zkusit uspat, jenže on v celém pokoji nemá ani jeden prášek.

Přešla jsem k šuplíkům velkého stolu a začala je prohledávat.

Otevřela jsem poslední šuplík plný jen čistých papírů.

Pod těmi však byl ukryt klíč, který určitě někde měl kamaráda v podobě zámku.

Rozhlédla jsem se po pokoji, ale nebylo tu nic, co by bylo zamčeno.

Vrátila jsem klíč zpátky na místo a urovnala zpět papíry. Při tom jsem rukou zavadila o vršek šuplíku, kde jsem ucítila cosi vyčnívat. Nahmatala jsem znovu tu věc a do rukou mi spadla zbraň.

Vytáhla jsem ji a dech se mi zastavil v hrdle.

Pistole.

Pane Bože, on tady má pistoli!

Začala jsem vyšilovat.

Dobře, nádech, výdech. Prostě jsi ji vezmu a někam ji schovám. Možná by se mi mohla hodit. Nebo, když ho naštvu, mi neustřelí palici.

Šuplík jsem zavřela a začala přecházet po místnosti.

Kam to dát, aby to nenašel?

Pod postel, do šuplíku. Pod matraci? A co třeba do mého oblečení, tam by se dívat nemusel.

Zalezla jsem do šatníku a zbraň zahrabala hluboko do mého oblečení.

Horší bude, když ji bude chtít hledat.

Těžce jsem polkla a vyšla ze šatníku. Ještě by se mi hodilo zjistit k čemu je ten klíč.

Co kdybych se vydala večer na malou prozkoumávačku?

...

Raphael se vrátil až na večer. Zajímalo by mě, co dělal, ale vyptávat se nehodlám.

A taky bych mu to nejradši znepříjemnila. Aby mě chtěl třeba vyhodit. Jenže, co když mě místo toho zabije.

Možná bych ho mohla potrápit. Když mě chce mít v pokoji, tak ať taky trpí.

Zalezla jsem do šatníku a oblékla si krajkované spodní prádlo. Ani nechápu proč mi ho Nat vůbec kupovala, ale možná si něco domýšlela. Možná jsme si byly v tomhle víc než podobné.

Natáhla jsem si ho na sebe a přes něj hodila volné tričko. Zalezla jsem do postele a na chvíli si četla.

Než se však ozvaly kroky. Odložila jsem rychle knihu, lehla si a zavřela víčka.