LIFE IN CHAOS

48. kapitola

Ráno jsem se vzbudila sama v posteli. A poté jsem zjistila, že jsem v celém domě sama.

Bylo tu takové ticho. Až mi to začínalo být nepříjemné.

Kde vůbec Raphael je? A kdy odešel?

Došla jsem do kuchyně, kde jsem si udělala rychlou snídani, rozvalila jsem se na gauč a zapnula televizi a pustila jsem si nějaké hovno, kterému jsem ani nevěnovala pořádně pozornost.

"Už jsi vzhůru?" ozvalo se ode dveří.

Leknutím jsem sebou trhla a podívala se na Raphaela, který byl oblečen v šedivém obleku s černou kravatou.

"Snad ses nelekla," zasmál se, když si uvolnil kravatu.

"Kde jsi vůbec byl?" zamračila jsem se a zvedla se z gauče s tím, že půjdu umýt nádobí, co po mně zbylo.

"Práce," řekl jen a sundal si sako, které přehodil přes opěradlo židle.

"To to bylo tak naléhavé, že jsi to musel řešit v sobotu ráno?" zvedla jsem překvapeně obočí.

"Má práce nepočká," ušklíbl se. "Nechceš mi udělat kafe?"

"Ani ne, řekneš mi, co v té práci děláš?"

"Papírování," myknul rameny. To mi má jako stačit?

"Proč ti nevěřím?" přimhouřila jsem oči.

"To bys měla vědět ty."

"Žádné papírování, že? Měl jsi na práci něco jiného," řekla jsem a byla si i jistá svým tvrzením. Nevypadal jako kancelářský typ. Ne, když nosil za pasem zbraň...

"I kdyby jo, neřeknu ti to," ušklíbl se a postavil vodu na kávu.

"скрытный придурок," šeptla jsem a sklopila hlavu k nádobí. Tajnůstkářský debil.

"любопытная сука," zašeptal mi z nenadání do ucha. Zvědavá mrcha.

"Ty umíš rusky?" zeptala jsem se překvapeně. Myslela jsem si, že ruština je zastaralý jazyk a nikdo už jím mluvit nechce.

"Jen pár vět," řekl a naklonil se ke mně ještě blíže. "Pro tebe se ale naučím klidně všechny Puškinovy básně v původním znění."

Jakmile to dopověděl, ozvalo se prasknutí dveří.

Kdo je to? S Raphaelem jsme se ohlédli směrem k venkovním dveřím. Neměli jsme na ně výhled, ale zanedlouho se onen člověk objevil ve vchodu do kuchyně.

Cítila jsem, jak se Raphael napjal. Na jeho tváři se objevil naštvaný výraz a svým smrtícím pohledem probodával onoho muže.

"Jak si můžeš dovolit-," začal ten muž vztekle. Nikdy předtím jsem ho neviděla.

"Jak ses sem, kurva, dostal?" zavrčel Raphael a odstoupil ode mně.

"Tvoji bodyguardi mě znají dobře natolik, aby mě pustili. To je ona?" ukázal na mě prstem. Raphaelovi jsem věnovala zmatený a nejistý pohled. O co tu sakra jde? Kdo je ten muž? Je to snad nějaký nespokojený obchodní partner?

"To je ta, kvůli který jsi Marcelovi uřízl prsty?" pravil vytočeně. Cože? "Tebe to bude mrzet," přikývl a rozešel se ke mně. Avšak přede mně se postavil Raphael s pevně zatnutou čelistí.

"Zkus na ni sáhnout a urazím ti pracky," zavrčel Raphael. "Může si za to sám, neměl na mě mířit zbraní."

Takže se tu jedná o toho muže ze včera?

"Je to rodinný přítel, vlivný."

"Můj ne," řekl chladně, "a jeho vliv mi je k hovnu."

"Spal jsi s jeho dcerou. Chtěla si tě vzít. Měl sis jí vzít. Miluje tě!" zasyčel ten muž.

"Nemluv mi nic o zamilovanosti ani manželství. Ty zrovna ne," Raphael to pověděl s takovou záští vůči tomu člověku naproti sobě, že se to zdálo až neskutečné.

"To mám teda pěkného syna," uchechtl se a rozhodil ruce do vzduchu. Syna? "Má vlastní krev mi bude diktovat, jak žít! To kvůli tobě, že?" opět se na mě podíval a já mohla vidět tu podobnost v očích. Jeho oči byly celé Raphaelovy.

"Už od dětství jsem tě neměl rád. Lilith s tím nemá nic společného. Teď vypadni," zahřměl.

"Jo tak ono to má jméno." zasmál se jízlivě. Tolik mi připomínal mého otce. Tolik potupy kvůli němu. "Ta kurva má jméno."

A mně začal kolovat žilami vztek. Ruce jsem stiskla pevně v pěst a zatnula čelist. Nikdo mě už nebude urážet. Nikdo na světě.

"Táhni," rozešel se k němu naštvaně Raphael a uchopil ho za paži. Jeho otec byl o něco menší a slabší.

"Tohle tě může šeredně mrzet," nadával a šermoval kolem sebe prstem. Raphael ho zatím odtáhl zpět ke dveřím.

"Mrzí mě tvá přítomnost," odpověděl jedovatě a vystrčil ho ze dveří. Po chvíli se ozvalo silné prásknutí dveřmi a kroky.

Raph se zanedlouho vrátil zpět do kuchyně. Byl plný vzteku. Jeho dýchání bylo rychlejší a oči temnější. Člověku naháněl hrůzu.