LIFE IN CHAOS

50. kapitola

"Co to mělo být?" zavrčel za mými zády. Otočila jsem se na něj on mě však uchopil za krk a přirazil mě ke zdi.

"Co mělo být co?" zeptala jsem se nevinně a jeho stisk na mém hrdle zesílil.

"Jedinej, kdo si tady bude hrát jsem já," zašeptal mi do ucha.

"Vysyp mi cestu růžemi a zapal svíčky, potom možná budu dělat co budeš chtít," řekla jsem a rukou se lehce otřela o jeho rozkrok. Byl stále tvrdý a napjatý. A mně se to líbilo.

Líbilo se mi cítit tu moc, i když to byl on, kdo mě držel přimáčknutou na zdi.

"Princezna," uchechtl se a podíval se do mých očí. "Víš, že to není problém zařídit do patnácti minut?"

"To asi těžko, když venku začíná zase sněžit," mykla jsem rameny a podívala se za něj na okno.

On můj pohled následoval a také se otočil přes rameno. Já jsem položila svou ruku na tu jeho, kterou pevně svíral můj krk. Začínalo mi to být lehce nepříjemné.

"Jak si dáma přeje," zavrčel a pustil mé hrdlo.

"Ráda bych viděla Natashu," řekla jsem, když už odcházel z místnosti.

On se zastavil a pohlédl na mě přes rameno. Ztrápeně vydech a svěsil ramena. "Zítra," odvětil a zmizel na chodbě.

Já se pro sebe usmála a zašla do koupelny.

Možná nebude zase tak těžké si ho omotat kolem prstu...

~~~

"To už nemáš nic jiného na práci?" zeptala jsem se, když jsem vyšla z koupelny jen v ručníku. Raphael se válel v posteli s telefonem v ruce, ale jakmile jsem vešla položil ho vedle sebe a věnoval mi zaujatý pohled.

Byl převlečený. Na sobě měl bílé tričko a černé tepláky.

"To sis jako vybrala mě provokovat?" zeptal se a jeho pohled mě doprovázel po cestě k mé skříni.

"Nevěděla jsem, že tu budeš ležet," broukla jsem a svou pozornost jsem věnovala vybírání oblečení.

"Zítřek máš zařízený. Pojedeš s Natashou do města," řekl nevzrušeně a já se na něj překvapeně otočila.

"To myslíš vážně?" vyhrkla jsem nadšeně. To mě jako fakt pustí do města?

"Jo, ale Natasha je jako moje oči a uši, takže žádny blbosti," řekl varovně a já se k němu rozběhla. Skočila jsem na něj se smíchem a dala mu pusu na tvář. Přitom jsem cítila, jak se jeho svaly v těle napnuly.

"Děkuju," řekla jsem a hlavu si položila do prohlubně mezi ramenem a krkem. Voněl, určitě se taky musel vykoupat v druhé koupelně, na chodbě.

"Tohle bys neměla dělat," řekl a já jsem v jeho hlase mohla slyšet lehkou nervozitu.

"Copak?" zvedla jsem na něj hlavu s laškovním výrazem. "Snad tě neznervózňuje, když na tobě leží skoro nahá holka?"

"Právě naopak," obmotal si ruku kolem mého pasu. "Spíš aby něco nernervózňovalo tebe."

"Mě? Nikdy. Já se umím ovládat," ušklíbla jsem se a cítila, jak do mě něco pomalu začíná tlačit.

"Jo, to jsi říkala i minule," uchechtl se a protočil očima.

"No dovol," řekla jsem a posadila se na něj obkročmo, přitom si hlídala, aby nebylo pod ručníkem nic vidět.

Možná bych se i obešla bez těch růží a svíček, když se tak na něj koukám.

"Tebe baví mě provokovat," usmál se a posadil se přitom se stále opíral rukama o postel.

"To víš, před tím sis užíval ty. Teď si budu užívat já," naklonila jsem se blíže k jeho obličeji až jsme se skoro dotýkaly nosy. Jeho oči jsou tak překrásný.

"To jako, že ti ho mám teďka vykouřit?'' pozvedl hravě obočí.

"Nevím, co bys mi chtěl kouřit, ale dneska ne," uchechtla jsem se a panví se víc otřela o jeho rozkrok.

Zaklonil hlavu dozadu a zavrčel. "Ty ani nevíš, co bych dělal, kdybych se nedržel zpátky."

"Jaký jsi gentleman," zavrněla jsem a lehce se otřela o jeho rty. Měla jsem potřebu se mu nějak odvděčit, za to, že mě pustí do města.

Rukou jsem sjela až k jeho rozkroku a zmáčkla jeho penis přes látku.

"Nech toho," řekl přidušeně.

"A co když nenechám?" zeptala jsem se nevinně a rukou opatrně zajela do jeho trenek.

"Přestaň, nebo se ti udělám do ruky," zavrčel, když jsem mu zmáčkla koule.

"Neboj," šeptla jsem do jeho obličeje, "vím, co dělám."

Raphael začal tiše vzdychat, zatím co jsem si hrála s jeho ztopořeným penisem.

"Lili," šeptl a mezi obočím se mu objevila vrázka. Vypadal tak uvolněně.

Přerývavě dýchal a jeho hruď se pod tričkem napínala. Hlavu měl zakloněnou dozadu a olízl si rty. Byl jako hadrová panenka.

Z Raphaelových rtů se ozval hlasitý vzdych a po pár vteřinách jsem ucítila teplou tekutinu, co mi ulpěla na ruce.

S úšklebkem na rtech jsem vytáhla ruku z jeho kalhot a olízla jednu kapku, co po ní stékala. On mě přitom obezřetně sledoval. Jeho zorničky byly rozšířené a jeho oči nabraly tmavějšího odstínu.

"Chutnáš pořád stejně dobře," zavrněla jsem a na chvíli se podívala na jeho rty. "Chces ochutnat?" zavtipkovala jsem a ruku přiblížila k jeho ústům.

"Zkus to a nebude to jediná tekutina, co skončí na mě," chytl mě za předloktí a odtáhl mou ruku od jeho obličeje.

"Ber to jako poděkování," řekla jsem a přitiskla rty na ty jeho. Byl to tak měkký a jemný polibek. Takový jsem snad nikdy nezažila.

Poté jsem vstala a rozešla se zpět ke koupelně, abych se umyla.

"Jo, a taky by ses měl jít převlíct," otočila jsem se na něj ve dveřích. "Když to zaschne, páchne to," ušklíbla jsem se a zavřela se v koupelně.