Aura's Dino Culture

🦖 03 🦖

Aura byla na sebe opravdu upřímně pyšná, když poprvé vstoupila do školy jako prvačka oboru medicíny. 

Ani nevěděla, kdy tento její malý sen o tom, stát se doktorkou, vznikl. Měla podezření, že v tom měli prsty její tátové a to, jak se stali pěstouny. Jak pomáhali lidem. Jak pomohli její sestře Skye, která téměř jako novorozeně přišla o rodiče, jak pomohli Mateovi, když se jeho biologický otec zbláznil. Od malička viděla své táty, jak pomáhají ostatním, a chtěla k tomu dospět také. 

Tohle byl její způsob.

Nejprve měli nějakou informační hodinu v největší aule, a tak se vydala tam. Myslela si, že přišla dostatečně brzo, ale přece jen byly už dvě třetiny míst zabrány. Rozhlédla se, aby se podívala, jestli tady je už i Renna, ale neviděla ji. Na zprávy jí také neodepisovala, což akorát nasvědčovalo tomu, že naprosto nestíhala. Klasika. 

Vydala se hned do druhé řady a posadila se. Až pak se začala soustředit na lidi kolem sebe. A povzdechla si. "No to si děláš srandu."

Kluk před ní se otočil. Zase neměla tušení, jestli je to Leo nebo Simon, v obličeji byli opravdu stejní. A jeho tetování zase neviděla. 

Pak se ale usmál. Tohle nebyl Simon. To byl ten introvertní slušný úsměv Lea, který na kurzu rozdával každou minutu. "Oh, to jsi ty," řekl nervózně.

"Jo, to jsem já," potvrdila. "Medicína? Docela skok od keramiky."

"Keramika je jen koníček," odpověděl tlumeně. "Jak se má manžel? Děti? Do toho ještě škola? Máš můj obdiv."

"Stále spí se svým jezevčíkem, nedá se s ním hnout," odpověděla nenuceně. "A děti zapomněl vyzvednout ze školky ještě dvakrát."

"To je mi líto."

Aura se kousla do rtů, aby se nerozesmála. Leo jí opravdu všechno věřil.

"Už jsem zažádala o rozvod," řekla krátce a podívala se ke dveřím, jestli už jde její kamarádka a zachrání ji z tohoto pekla, kterým byl Leo. Neměla s ním problém, byl milý, ale zkrátka se nedokázala seriózně bavit s někým, kdo si myslel, že má manžela, který ji vyměnil za jezevčíka jménem Bob. 

Ve dveřích ale uviděla někoho jiného. Směrem k nim přicházel Leo číslo dvě s dvěma kelímky kávy v ruce. Když ji uviděl, na tváři se mu objevil úšklebek.

Viditelně protočila očima. Na tohle nejspíše nebyla psychicky připravená. 

"Ale ale. Tady má někdo čas studovat medicínu? Co manžel a děti? A Bob? Chudák Bob," prohodil Simon. Podal bratrovi kávu a sedl si přímo před ní. 

"Jako žena nemusím zůstávat za plotnou a starat se jen o děti," odfrkla si. "Manžel byl vždy více rodinný typ."

"To jsem se nesnažil ani naznačit," odpověděl Simon a usrkl si své kávy. Aura uměla hrát tuhle hru. Vždy ji ráda hrála, uměla lidi nenápadně pošťuchovat. Poprvé ale potkala někoho, kdo v tom byl nejspíš ještě lepší jak ona. Simon u toho vypadal tak v klidu.

"Tak se zdá, že budeme spolužáci," pokračoval.

"Vskutku."

Pousmál se. A pak se otočil dopředu. 

V tu chvíli vešli dva profesoři a hned za nimi také její kamarádka. S Rennou se potkala hned v prvním ročníku na biologii, jelikož tehdy běžely na jejich první hodinu pozdě obě. Její rodiče byli z Vietnamu a celou cestu nadávala vietnamsky, že si Aura ani nemyslela, že studuje anglický program. Pak ale doběhly do té stejné třídy a poslední volná místa byla úplně ve předu. Tak začala jejich už čtyři roky dlouhé přátelství.