Aura's Dino Culture

🦖 17 🦖

O týden později se Aura nachomýtla v centru města u budovy, kde čirou náhodou probíhaly i kurzy Lea a Simona.

Nejprve si ani neuvědomila, že je zrovna u tady. Prošla kolem vchodu, jako by se nechumelilo. Pak ale periferně zahlédla, jak po její levici proběhlo kolem velkého okna dítě, což si získalo její pozornost a tak otočila hlavou. 

Nejprve uviděla běžící holčičku, které mohlo být tak šest let. Hned na to uviděla Simona, jak ji okřikuje a snaží se ji donutit, aby přestala běhat kolem.

Zastavila se. Její koutky úst se chtě nechtě zvedly do úsměvu. Sledovala frustrovaného Simona, jak nad ním vyhrává malé dítě, zatímco ostatní poslušně seděly u stolů a něco tvořily. 

Vždy si neuměla Simona představit, jak asi kurzy s ním vypadají. Byl to jeden z dalších obrázků, který si o něm vytvořila, jak ale jednou řekla, nevypadal jako někdo, kdo vedl kroužky pro děti Vypadal jako někdo, kdo měl výrobnu pervitinu. 

To tenkrát přehnala. Kdyby to byl ten případ, musel by být Simon méně... upravený. 

Nakonec se otočila a vydala se ke vstupu. Když vstoupila na recepci, po levé straně měla prosklenou Leovu keramickou dílnu, po pravé dílnu Simona.  Nevšiml si jí. Měl plné ruce toho, aby holčičku uklidnil. 

Neslyšela, co dětem říká, ale za chvíli se asi tři děti, které vypadaly nejmenší, radostně postavily a doběhly k němu. A Aura poprvé tak uviděla proces toho, jak si dělají ze Simonových tetování omalovánky. 

Seděl tam s nimi, po celou dobu na tváři hrál úsměv, zatímco si s nimi hrál a rozesmíval je. Potetovanou ruku měl ale vždy v klidu, aby na něj mohly děti malovat. A až v tu chvíli Aura opravdu pochopila, že ano, tenhle kluk měl děti rád, i když na to vůbec nevypadal. 

Najednou si vzpomněla na svého tátu. Na to, jak ji měl už v devatenácti. Simon od těch dětí musel mít podobný věkový rozdíl, jaký měla ona s tátou. Najednou v něm tedy uviděla Raina a jedné z holčiček samu sebe. Táta jí totiž taky občas nechával vybarvovat jeho tetování. 

Ztratila se v myšlenkách natolik, že si ani neuvědomila, kolik rodičů se kolem ní za těch pár minut objevilo. A hned si uvědomila proč, když děti začaly vybíhat ze třídy do náruče svých tatínků a maminek s výkresy v ruce. 

Propletla se mezi nimi. Když se dostala do třídy, Simon dřepěl k ní zády a sbíral po zemi fixy, kterými po něm kreslily. 

"Jestli to takhle umíš s děti a přitom tvrdíš, že máš raději psy, nedokážu si představit, jak to umíš teprve s nimi," prohodila. 

Simon se jí snad až lekl, jak rychle se otočil. Když si ale uvědomil, kdo je, usmál se. Pak hned úsměv zase schoval, jako by se za něj styděl. 

"Co ty tady?"

Pokrčila rameny. "Šla jsem jen kolem. Tak jsem koukla, jestli jsi mi říkal pravdu o tom, že to s dětmi umíš."

"A jaké jsou tvé závěry?"

"Umíš," potvrdila bez váhání. Simon shrábl zbytek fix a hodil  je boxu.

"Vážně bys mi mohla začít trochu věřit, hele," podotkl.

"Já ti věřím," namítla. "Většinou."

Uchechtl se. Aura chvíli pozorovala, co dělá, a když pochopila, že třídil voskovky na stolech od pastelek, vydala se k jednomu taky. Když už tady byla, alespoň mu mohla pomoct, ne? Simon nic nenamítal. 

Když vytřídili pastelky od voskovek, přešel k umyvadlu. "Říkalas, že tvůj táta má taky tetování?" zeptal se najednou, když si začal pomalu ukývat ruku. Přikývla. Na oslavě je vidět přece jen nemohl, protože měl Rain na sobě košili s dlouhými rukávy. "A taky jsi měla nutkání je neustále vymalovávat nebo je to jen trend dnešních holčiček?"