Aura's Dino Culture

🦖11 🦖

Aura se posadila vedle Lea. "Kde je Simon?" zeptala se.

"Nestíhá. Před pěti minutami skončil v práci, přijde ale."

Vytáhla si věci na následující hodinu a tašku si odložila na sedadlo vedle sebe. "Takže mi můžeš mezitím říct, co se tedy tehdy stalo."

Byly to dva dny od toho, co Leo řekl Simonovi pravdu a jelikož čtvrtky neměli v rozvrhu žádné povinné předměty, viděli se až dneska. A to, že Simon nestíhal, jí hrálo do karet.

Leo se lehce uchechtl. "Simonovi se tehdy líbila jedna holka. Pozval ji dokonce i na rande, ale odmítla ho, protože měla přítele. A Simon... vždy byl docela ochranářský, teď už to není na něm tolik vidět, ale když mu začne na někom záležet... Tenkrát toho kluka nepraštil proto, že se líbal s druhým. Praštil ho proto, že to byl právě kluk té dívky, co se mu líbila. A to, že ji podvedl, ho ranilo téměř stejně jako ji samotnou."

Aura si vytvářela nejrůznější scénáře, co se tehdy mohlo stát, tohle ji ale nenapadlo. Její nejvěrnější nápad byl, že byl Simon bisexuál a třeba to byl někdo, kdo se mu líbil. Tohle ovšem... tohle ovšem taky dávalo smysl. 

"Wow," pískla. "Takže nechal vyloučil na den ze školy kvůli holce, se kterou ani nechodil?"

Leo přikývl. "A nikdy s ní ani nic neměl. Ani po tom, co se to stalo. Naopak, ta holka se na něj naštvala, že to udělal, a nevěřila mu ani slovo."

"Cože?"

"Jo..." vydechl. "Simon taky není zrovna šťastlivec, co se lásky týče. Když už něco s nějakou holkou měl, to ona byla ta, co to ukončila. Nikdy mi detaily neříkal, však víš... trochu jsem se od něj vzdálil. Ale nikdy jsem to nechápal, on sice dokáže být někdy složitej, ale v základu je hlavně starostlivej. A co víc si přát?"

"Tak proto má teď vztah na dálku? Tady to zkrátka vzdal?" zeptala se lehce pobaveně. Leova reakce a jeho zmatený pohled ho ale překvapil.

"Co má? Vztah na dálku?"

Tohle se jen přidalo do té hromady indicií, které jí napovídaly, že jí Simon tehdy lhal. Jasně, našla jeho profil na seznamce, furt věřila ale tomu, že to má nějaké vysvětlení, které nezahrnuje to, že by jí lhal o přítelkyni.

Aura potřebovala z toho nějak vyplavat. "Nějak se zmínil. Možná ti o tom ještě neříkal? Třeba je to čerstvý? A jak říkáš, jak jste se nebavili..."

"Já ti nevím," zavrtěl hlavou Leo zmateně. "Tohle je-" Zmlkl a podíval se ke dveřím. Když se Aura otočila, zrovna před profesorem vběhl do třídy uřícený Simon v motorkářském oblečení a helmou v ruce. Neměla tušení, že má motorku.

Doběhl k nim a tiše je pozdravil. Vyvalil se na židli vedle Aury, ze které tak tak sundala svou tašku, a ztěžka vydechl. Vítězně zaťal ruku v pěst. "Stihl jsem to," zaradoval se. "Dokonce i se zastávkou." Na to z kapsy vytáhl mini donuty a postavil je před Auru s Leem.

Leo se přes ni naklonil. "Tohle je tvé oslavné jídlo?" zeptal se a Simon jen přikývl. Stále popadal dech.

"Oslavné?" zeptala se Aura zmateně.

"Máme dneska narozeniny," prohodil Leo, jako by se nechumelilo. Aura se automaticky zamračila a neplánovaně práskla až moc hlasitě do stolu. 

"A to jste mi nemohli říct?"

Simon si začal rozepínat motorkářskou bundu, když jí odpovídal. "Promiň, příště ti dopředu řekneme hele, zítra máme narozeniny, nezapomeň na nás."

"Vždyť je to den jako každý jiný," mávnul nad tím rukou Leo. "Nějak to neřešíme. Jen si koupíme něco dobrého k jídlu," vysvětlil a zohnul se k vlastní tašce. Vytáhl z ní další várku malých donutů. "A letos náš dvojčecí smysl nezklamal," řekl pobaveně.

Aura se musela zasmát. Jejich konverzaci v tu chvíli ale přerušil profesor, který už s nachystanou prezentací započal hodinu. 

Přesto Aura úplně pozor nedávala. Když si totiž Simon sundal bundu a opřel si ruce o stůl, měl svou potetovanou ruku směrem k Auřa. A najednou nebyla černobílá jako vždy, najednou hrála všemi možnými barvami. Lehce do něj šťouchla a kývla mu na ruku. "Byl jsi na zlepšení?"

Pousmál se, když si ivědomil, o čem mluví. "Děti v kroužku někdy berou mé tetování jako omalovánku. A kdo jsem, abych jim to zakázal? Nestihl jsem to umýt."

Nevěděla proč, ale její srdce vynechalo úder. Měla pro děti přece jen určitou slabost, to vsázela především na fakt, že její rodiče byli pěstouni, a tak se u nich občas střídaly děti nejrůznějších věků. Byla na to zkrátka zvyklá.

Představila si Simona v jeho kroužku, jak nechává děti kolem něj, aby mu vybarvovaly tetování a cítila jisté... dojetí. 

"To je roztomilý," vypadlo z ní. Simon se k ní více natočil. 

"Děkuju?" řekl nejistě. "Nevím proč, ale překvapilo mě, že jsi zkrátka neodpověděla nějakou poznámkou zpátky."

"Protože uznávám, že je tohle hezký. Upřímně. A já zase nevím proč, ale překvapuje mě to od tebe."

"Proč?"

"Protože to není tak dlouho, co jsi prohlásil, že psi jsou lepší jak děti," zašeptala.

"To je stále pravda. Miluju děti, ale láska k psům je u mě přímo v nebeských výšinách," odpověděl. Pak si napsal poznámku něčeho, co profesor zrovna říkal. Aura neměla tušení, jak do téhle konverzace dokázal ještě vnímat výuku. 

"Kolik let je dětem v kroužku?" zeptala se potichu.

"Pokaždé jinak. Není to žádný stálý kroužek. Minimální věk je šest let, nejstarší, co jsem měl, bylo čtrnáct let," zašeptal zpátky. "Jestli se chceš přidat, aspoň zvedneš rekord," usmál se falešně. Protočila očima.

"Obdivuju tě. Za tohle. Vážně," řekla. A nejspíš vykolejila i Simona, jak seriózně zněla. No co? Uměla uznat, když někdo dělal něco dobrého. "Při pohledu na tebe by člověk totiž neřekl, že vedeš kroužek malování pro děti."

"Co jinýho teda?"

"Nevím. Výrobnu pervitinu."

Někdo za nimi je tiše okřikl, ať jsou potichu. Aura se jen tlumeně zasmála a přesměrovala svou pozornost před sebe na profesora. Simon do ní jen dloubl loktem, ale už neodpovídal. Dneska kupodivu opravdu dával pozor. 

Líbilo se jí to klidné přátelství, co měla s Leem. A líbilo se jí i to popichující a zábavné, co měla se Simonem. Přišla si, jako by jí dvojčata do života přinesla kromě své přítomnosti i balanc.

Když nastala přestávka, Leo jí nabídl jeden malý donut. "Jen si dej. Teď jich máme až až."

Vděčně se usmála, poděkovala a jeden si vzala. Jakmile se otočila zpátky, Simon jí na zápisky hodil jeden ze své koupě. "Žer," okomentoval to. 

Hned se zasmáli, protože krásně to ukázalo jejich rozdíly. Simon se jí pak omluvil, že to takhle řekl jen pro dramatičnost, jeho omluvu ale nepotřebovala. Vždyť se popichovali neustále.

"Tak vám přeju všechno nejlepší," řekla, když se zakousla do prvního donutu. "Mohli byste mít narozky častěji."

"Je řada na tobě," prohodil Simon. "Donuty na tvé narozeniny."

Začala ihned vrtět hlavou. "No to ne. Já jsem tým lívance. Ty budou."

"Lívance?" zeptal se Leo zmateně. 

"To je na dlouhý povídání, ale ano, lívance," přitakala. A tak nějak se nemohla dočkat, až je zasvětí do kultury dinosauřích lívanců.

🦖

BAKALÁŘKA BAKALÁŘKA NĚKDO MI TO NATLUČTE DO HLAVY

anyway, i love them