Aura's Dino Culture

🦖 07 🦖

"Kde je Simon?"

Leo se na ni překvapeně podíval, jako by ji tam ani nečekal. Přitom byl už třetí týden výuky, za ten čas si už mohl zvyknout, že mají veškeré povinné předměty spolu. 

"Uhm, Simon? Jo, jasně. Nemocný. Nebo jako... nebylo mu dobře."

Zamračila se. "Proč mi nenapsal? Byli jsme domluvení, že se po hodině sejdeme."

"Protože se rozhodl pět minut zpátky, že je mu špatně," odpověděl Leo ledabyle. "Nevím, to je zkrátka on. Ze sekundy na sekundu se rozhodne, že se mu nechce na hodinu a mně to odůvodní tím prvním, co ho napadne."

Vypadal... naštvaně. Uraženě. Aura se k němu více natočila. "Stalo se něco, Leo?" zeptala se opatrně. 

Leo práskl svou taškou na zem a posadil se na židli, že mezi nimi nechal jednu volnou. "Já vím, že jsem mimoň," zamumlal, že mu Aura sotva rozumněla.

"Cože?"

"Já vím, že jsem mimoň," řekl už hlasitěji, ale jejímu očnímu kontaktu se vyhýbal. "Ale... někdy mě štve, jak si Simon myslí, že toho může využívat, protože si myslí, že nepřijdu na jeho pravé úmysly."

Auru jeho odpověď překvapila. "Konkrétně?"

Podíval se letmo na ni. "První den, co jsem tě uviděl na týhle škole, mi bylo jasný, že nemáš manžela. Ani děti. A už vůbec ne jezevčíka, který má před tebou přednost v posteli," odpověděl, čímž ji lehce vykolejil. "A Simon dělá ze mě naprostého blbečka, protože si myslí, že v tom stále žiju."

"Oh," vypadlo z ní nakonec. Vždyť v tom byla se Simonem. To i ona si ho dobírala. "Promiň, Leo, já-"

"Ne, mě to přišlo právě že vtipný. Z tvý strany. Ale Simon..."

"Co Simon?"

Mlčel. Pak opatrně řekl: "Prostě si mě dobírá. Nejen, co se týče tohoto, ale celkově, když dojde na můj romantický život. Já... tak rád bych mu chtěl ukázat, že nejsem marnej."

Auřin pohled spadl na sesšit na jeho stole, když přemýšlela, co říct. A všimla si, co měl připraveného. "Teď nemáme histologii. Máme anatomii," upozornila ho.

Leo sešit popadl a tiše si zanadával, když si uvědomil, že si vzal špatný sesšit. Aura se tedy postavila a začala si balit věci. "Pojď, jdeme," pobídla ho ničehonic. Leo se zmateně podíval na hodiny.

"Za tři minuty začíná hodina," namítl.

"Čas akorát na to zmizet," odpověděla v klidu. Když sbalila své věci, pobrala i ty Leovy. "Jsi očividně mimo a potřebuješ se někomu svěřit, takže to je to, co teď uděláme, co ty na to?"

"Nemůžu zmeškat hodinu."

"Můžeš. Renna je ve druhé studijní skupině, pak nám to všechno pošle, slibuju. A nebo můžeš na její hodinu, mají to zítra. Dneska se stejně nebudeš soustředit."

Jeho hlava očividně protestovala, ale ruce už začaly zvedat tašku ze země. "Tak jo," zamumlal nakonec, i když v jeho hlase nebyla vůbec slyšet jistota. "Tak jo."

Vydali se do posledního patra, kde byla kavárna i s venkovní terasou. Objednali si kávu a k tomu docela nechutný sendvič, ale nic lepšího v nabídce nebylo. Sedli si tedy na terasu s výhledem na město. Odsud Aura viděla v dáli i knihovnu, kde se dříve učívali s Chrisem a Mateem. Nejspíše tam oba zrovna byli, jen ona byla o kilometr dál. Sama.

Nebo, momentálně s Leem.

"Tak co tě tak trápí se Simonem?" zeptala se jako první. "A omlouvám se. Za to s Chrisem. Dala jsem mu poukázku na tvůj kurz k narozeninám, aby tam šel s jeho přítelem, ale nestihli to, tak tam dotáhl mě. A my dva... kombinace jménem trable."