Aura's Dino Culture

🦖 15 🦖

Oslava se postupně sbalila kolem deváté hodiny. 

Aura seděla mezi Mateem a Simonem snad už u třetí stolní hry. I když si vždy myslela, že je soutěživá (což vždy vedlo k tomu, že se s Chrisem téměř dohádali u her), tentokrát to nebyla ona, kdo proti němu bojovala. Tentokrát se její pozice ujal Simon. 

Bylo ale zábavné je sledovat. Přesto byla ráda, když kolem deváté hodiny přišli dovnitř Mateovi rodiče a zeptali se, jestli už dohráli. Chris se urazil, postavil se a oznámil že ano, že se Simonem už hrát nebude.

Aura šla ven zamávat Mateově rodině. A sotva Chris vycouval z příjezdové cesty, otočila se k Simonovi. "Teď musíme jít vykrást Judeho nebo Rainovu skříň, ať máš v čem spát."

Cítila v sobě alkohol. Když se Simon s Chrisem u her hádali, jen seděla, koukala na ně a upíjela koktejly tempem, které bylo až moc rychlé. Takže jí v tu chvíli nedošlo, že její tátové stojí kousek od nich a stoprocentně ji slyšeli.

Jude se uchechtl. "Něco mu půjčím," prohodil. "Nemusíte nic krást."

Takže než došli po úklidu k Auře do pokoje, ještě se zastavili u ložnice jejích tátů. Jude za chvíli vyšel s volným trikem a pyžamovými kalhoty. "Zkus to," podal věci Simonovi. "Kdyžtak mám v záloze ještě něco."

"To bude dobrý, děkuju, pane Cartere," pousmál se Simon. Aura se uchechtla. Simon totiž taky začal pít docela dobrým tempem, jako by v sobě hasil ten oheň, co cítil vůči Chrisovi. Jeho oči vypadaly v tu chvíli neuvěřitelně unaveně. 

"Zítra ráno lívance, nezapomeň," mrkl Jude na Auru a vydal se pryč. Byla to klasikova. Pooslavové ráno vždy musely být lívance.

Aura popostrčila Simona chodbou dál. "Zase lívance? Co s nimi máte?"

"To počkej, až je uvidíš," zamumlala. Lívance nikdy někoho moc nešokovaly. Ten tvar, když je uviděli, už ano. 

Došli k ní do pokoje. Simon se nejprve rozhlédl kolem sebe, pak stáhl rty do úzké linky. "Mně asi až teď došlo, že když u vás přespává půlka rodiny, spím asi tady, co?"

Přikývla. "Koupelna je hned naproti. Ručníky pod umyvadlem. Snad by tam měly být i nějaké kartáčky navíc. Já... já to tady zatím nějak vymyslím."

Simon se bez dalšího slova otočil a hned se vydal do koupelny. Opilý byl... roztomilý. Jak nějaké ztracené štěně, ovšem poslušné. 

Také se rozhlédla do místnosti. Její pokoje byl dostatečně velký na to, aby se sem vlezla nějaká matrace, na které by mohl Simon spát, všechny pravděpodobně využila rodina strýce, nemělo ani cenu se po nich dívat. Shlédla na svou postel. Vyvalila se na jednu půlku a podívala se na tu druhou. Nic jiného nezbývalo. Pokud mu nechtěla ustlat na holé podlaze (což nechtěla), bude si muset lehnout za ní.

Kupodivu se pousmála. Vlastně jí to ani nevadilo. Až vystřízliví? Možná bude lehce vyšilovat. 

Přitáhla si svůj velký polštář na svou stranu, na druhou hodila dva malé. Další v zásobě také neměla. Přitáhla si i peřinu, zatímco Simonovi nechala deku. Bude to muset stačit.

Když se z koupelny vrátil, musela se kousnout do rtu, aby se nezasmála při pohledu na něj v kraťasech od Judeho. Ukázal na ni prstem. "Opovaž se."

Zavrtěla hlavou. "Já nic. Jdu do sprchy."

"Spím kde?"

"Se mnou. V posteli. Nebo na zemi, vyber si," prohodila a vytratila se do koupelny. 

Její rutina byla dlouhá. A tak když se v deset zavřela v koupelně, vyšla až skoro o třičtvrtě na jedenáct. Musela si ale umýt a vyfénovat hlavu, stejně jako udělat svou několika krokovou skincare rutinu.