Aura's Dino Culture

🦖 48 🦖

Její i Simonova rodina chtěli uspořádat večírek na odhalení pohlaví dítěte.

Chris ho chtěl uspořádat taky (a Mateo se k němu nakonec přidal).

Zkrátka všichni ho chtěli. Až na Auru a Simona. 

Všichni diskutovali, jestli to udělat formou zbarveného dortu, balónků nebo jak vlastně. A když už Aura tak nějak souhlasila s balonky, ten samý večer doma se posadila vedle Simona na sedačku a zamumlala: "Já nechci kolem toho dělat takové haló, asi. Asi bych byla raději, kdybychom se to dozvěděli sami."

Simon se na ni překvapeně podíval a už čekala přednášku o tom, jak je to nedílnou součástí celého těhotenství. Místo toho ale vydechl: "Fakt? Protože mě se taky do toho nechce ani náhodou."

Jo, našla v něm spřízněnou duši. Doslova. 

Byla na konci sedmého měsíce a obálku s pohlavím dítětem měli zalepenou a neotevřenou doslova tři metry od nich. Byla připravena na to, aby ji dali cukráři, co by jim dělal potencionálně dort, nebo po dnešní domluvě Chrisovi, který se dobrovolně přihlásil, že zařídí balónky na jejich baby shower. 

"Vážně?" ujistila se. 

Simon pokrčil rameny. "Vím, že to všichni myslí dobře. Ale mnohem raději to všechno prožívám s tebou a sám. Je to takový... krásnější."

Věděla, že to není jen tak. Simon stále chodil k psycholožce, aby se vyrovnal s Afghánistánem a i když noční můry téměř úplně vymizely a celkově už to v sobě zpracoval a téměř uzavřel, jistým způsobem ho to změnilo. Hlavně v tom, jak byl ochranářský ohledně ní, jako by se každým dnem mohlo něco takového stát i doma. 

Zvedl se a došel pro obálku. Položil ji na stůl před ni. Uchechtla se. "Co děláš?"

"Jen naznačuju, že by mi vůbec nevadilo, kdybychom ji otevřeli tady a teď."

"Všichni z toho dělají tak velkou věc a my to otevřeme jen tak tady a teď?" 

"Proč ne?"

Měl pravdu, proč ne? Natáhla se pro obálku a chvíli ji potěžkala v ruce, jako by tak mohla poznat, jestli jí v břiše roste chlapeček nebo holčička. Simon neustále tvrdil, že to bude holčička. Aura tipovala chlapečka. Holčičí tým se také těšil podpoře jejích tátů, kteří tvrdili, že holky mají zkrátka v rodině, a Lea s Chrisem. Mateo a Simonovi rodiče věřili s ní v chlapečka.

Ve finále jim to bylo samozřejmě jedno, nemohla se ale dočkat, až zjistí, kdo má pravdu.

"Všichni nás zabijí," namítla.

"Nebudu tě nutit. Je to jen návrh."

A tak obálku začala rozbalovat.

Najednou tak znervózněla. "Stále si stojíš za holčičkou?" zeptala se, když měla obálku otevřenou, ale ještě se do ní nepodívala.

Přikývl. "Stále kluk?"

"Jo." Kousla se do rtu, přesto nedokázala skrýt ten úsměv, když složený papír vytáhla. Chvíli jí polil pocit viny, že to tady udělají takhle bez ostatních, hned ale vymizel. Tohle bylo jejich. A když už přišli o společný moment toho, kdy mu řekla, že je těhotná, aspoň tohle mohlo být jen mezi  nimi.

Seděli namáčknutí vedle sebe, koleno ke koleni. Simon ji jednou rukou objal. Oba hleděli na složený papír, který stačilo jen rozložit. 

"Mám ti do odpočítat?" rýpl si Simon, když se stále nehnula. Letmo do něj strčila loktem. Uměl si rýpnout, ale křivdila by mu, kdyby řekla, že nebyl její největší oporou. Měla neuvěřitelné štěstí v tom, jak se k celému těhotenství Simon postavil. 

"Udělej to ty," řekla nakonec a doslova mu vrazila papír do ruky. Nevěděla, proč byla tak nervózní, každopádně Simon kolem horké kaše nechodil a papír rozložil. Ještě si ho ale nepřečetl.

"Jsi si jistá?" ujistil se ještě s lehkým úsměvem na rtech.

Přikývla. "Jo. Jsem si jistá, že to bude kluk," odpověděla. Simon protočil očima a pak jeho oči padly na text. 

Bylo naprosto kouzelné sledovat jeho reakci a jakékoliv obavy ohledně toho, že se nakonec rozhodli otevřít obálku sami, byly ta tam. Nedostala by jinak jeho reakci. Neviděla by tak hezky, jak se jeho oči zaplnily slzami štěstí, jak stáhl rty do úzké linky, jako by v tu chvíli nemohl mít ani radost.

A hned věděla. Hned na jeho reakci viděla, že to ona se mýlila. 

Otočil papír k ní, ale ona mu nevěnovala pozornost. Dívala se na něj. A řekla: "Holka, že?"

Přikývl. A pak už jí mačkal v objetí tak, jak to milovala. 

Samozřejmě, že zklamaná nebyla, i když čekala kluka. Přece jen to usoudila na základě toho, jak moc mimčo kopalo. Říkala si, že holka takovou výdrž přece mít nemůže. Zase svůj názor tak trochu unáhlila. 

Přece jen to ale udělali trochu speciální i pro ostatní. Nejdříve se viděli s Chrisem a Mateem, jelikož si dali takovou tradici, kdy se alespoň jednou za čtrnáct dní sešli u někoho doma. Tentokrát to bylo u nich, a tak si Aura se Simonem dali nemalou práci s tím, aby vše, co nachystali, sladili do růžové barvy.

Chris neměl tušení. Mateovi to ale uprostřed jídla nedalo a zeptal se. "Je tohle nějaká tajná baby shower nebo o co jde? Proč je všechno růžový?" A bylo to. 

Tátům to oznámili v rámci deskové hry, kdy si tak trochu upravili jednu z kartiček a přelepili ji textem, že budou mít holčičku. Radost v jejich očích byla k nezaplacení. 

Simon si vzal oznámení jeho rodičům do vlastních rukou, kdy papír s pohlavím dítěte znovu zalepil do obálky, nadepsal ji adresou jejich domu a když u nich byli, přihodil obálku na hromádku neotevřené pošty, kterou jejich máma každé ráno procházela. Seděli tak celá rodina u snídaně, když se k tomu dostala. Pan Riley si jako první odfrkl, že teď dluží peníze synovi.

"Ty sis vsadil na to, jestli budeme mít dceru nebo syna?" otočila se Aura na Simona nevěřícně.

Ten dal ale ruce do obrané pozice. "To jsem nebyl já."

Oba se podívali na Lea. Na Lea, který se spokojeně usmíval. Jestli z pohlaví dítěte nebo vyhraných peněz, to už nikdo nevěděl. Nikdy by do něj neřekla, že zrovna on by se vsázel, o to více jí to pobavilo.

Simon se k ní naklonil. "Měl jsem si taky vsadit." Jemně ho pod stolem kopla. 

A od té chvíle, od té chvíle měla téměř svého starého Simona zpátky. Jakoby nabral druhý život, když vybíral holčičí oblečky a tu perfektní panenku, kterou u sebe bude mít přece neustále. Klidně mohla jen sedět doma s nohami nahoře a on by vše zařídil. Do té chvíle si ani tolik neuvědomila, jak moc rodinný typ Simon vlastně byl. Měla nějaké tušení, když ho viděla s dětmi v kurzu, v tu chvíli to ale nabralo úplně nové obrátky. 

Dva týdny před plánovaným porodem skončil v práci, skončil s kurzy, protože se jí doslova nalepil na paty. "Co když se rozhodne narodit dřív? Co budeš dělat pak, hm?"

Měl pravdu. Byla klidnější, když byl téměř neustále s ní. Holčička byla ale pěkně natvrdlá po tatínkovi, protože se rozhodla přijít na svět v čes, kdy nejen, že nebyla se Simonem, ale taky to bylo v tu nejhorší možnou chvíli.

🦖

vážení a milí, asi mi to vyjde na 50 kapitol, hehe

ale vyhrála holčička!! 

a pro vaši informaci: cítím lehké vyhoření, co se psaní týče :DD snažím se být pilný student ve škole a rozhodně si dám po tomto příběhu pauzu, jelikož přece jen státnicuju, bakalářuju, za chvíli začínám pracovat a prostě toho všeho budu mít plný kecky a kdybych začala nový příběh, jen bych se do toho nutila, jak to už místy cítím se psaním tohoto :D ale!! do konce února tohle snad dopíšu, to se nebojte