Aura's Dino Culture

🦖 28 🦖

Aura nahlédla Leovi přes rameno. "Já věděla, že napíšeš jako jeden obor pediatrii."

Skoro se jejího hlasu lekl. Dostali dotazník o tom, o jaké specializace by měli zájem kvůli kapacitám do dalšího ročníku. Jejich první rok se blížil nelítostně ke konci. 

Leo nakoukl do její odpovědi. "Ortopedie? Zajímavý. To jsem asi nečekal."

Kývla na Simona. "Ať má kdo léčit ty jeho úrazy na motorce v budoucnosti."

Slyšela, jak se Simon uchechtl. A tak nahlédla do dotazníku i jemu. Hned nakrčila obočí. "Traumatologie?"

"Co zníš tak překvapeně?" zeptal se Simon. Měl traumatologii hned na prvním místě.

"Nevím. Nikdy jsme se o tomto vlastně nebavili, jen mě to překvapilo." Čekala od něj něco jako chirurgii. Simon na to měl sebevědomí a dokázala si představit, že by se mu to líbilo.

Což ostatně v tu chvíli napsal hned na druhé místo.

"Proč traumatologie?" zeptala se.

Pokrčil rameny. "Je to takový jiný. Akutní. Plný adrenalinu. Nemáš čas se ani ztratit ve vlastních myšlenkách, protože stačí sekunda a máš na krku lidský život." Přiblížil se k ní. "A nemůžu dovolit, abys mi neustále okupovala mysl ty," zašeptal s úšklebkem. 

Aura nikdy nechodila s někým, kdo měl podobné cíle v životě, stejně jako Simon. Teď ale tady seděli, ve stejném ročníku na stejné škole a studovali, aby se stali doktory. Učili se spolu, zkoušeli se navzájem. Nikdy se ale nebavili o specializaci, která by je zajímala.

Od Simona by jí to překvapovat ani nemělo. Dokázala si představit ale, že by mu to šlo. Leo byl sice tady ten nejchytřejší, dokázala si ale představit, že v krizových situacích by mohl zazmatkovat, když by si nemohl vzpomenout pod stresem na teorii z učebnice. Simon? Simon byl mnohem více praktický. Pracoval s tím, co uměl. A uměl to dobře. Což se jim i ukázalo na posledních pitvách, kde Simon poprvé vyšel s lepším výsledkem než měl Leo. 

Do svého dotazníku dopsala ještě dermatologii a chirurgii. Společně s ortopedií to byly tři naprosto různá odvětví, ona zkrátka ale ještě nevěděla, co doopravdy chce. Přece jen ale měla čas. Tohle bylo pouze orientační. 

Simon napsal chirurgii i na třetí místo. Měl ji tam dvakrát, což vysvětlil tím, že jedno bylo za neurochirurgii, druhé za kardio. Fér. Nic jiného by ani nečekala.

Profesor si od nich papíry posbíral a podal je pracovnici z administrativy. A pak začal mluvit o testu, co je čekal příští týden. 

Už teď byla unavená, a to za sebou měli teprve jednu zkoušku. Byla to sice jedna z těch těžších a všichni tři ji nakonec udělali, jen z představy, kolik je toho ještě stále čeká, se jí chtělo brečet. 

Když tedy skončila hodina, vydali se přímo do knihovny. Leo se od nich oddělil, jelikož měl kurz keramiky, a tak si našli v knihovně jen malý stolek o dvou židlích. 

"Nevěděla jsem, že míříš tak vysoko. Neuro a kardio," začala konverzaci. Možná bylo načase si popovídat i o tomto. Chirurgie byla jeden z nejtěžších oborů, na které se po škole mohli dostaty, protože tam byl velký nával. 

"Taky jsi tam měla chirurgii," podotkl.

"Přemýšlela jsem spíše orto. Nebo pediatrie. Na neuro ani kardio bych si asi netroufla," přiznala.

Ucítila pod stolem, jak jí dal Simon dlaň na stehno. "Ty by sis netroufla? Vždyť i Jack si troufá."

Zasmála se. Jack byl na tom z jejich skupiny snad nejhůř. Neudělal zkoušku minulý týden a první zkouškové prošel jen tak tak. Moc mu to nešlo.

Aura měla slušné výsledky. Byli na tom se Simonem tak podobně.

Simon stáhl svou ruku a začal si z batohu vytahovat materiály na učení. Položil před Auru stoh papírů něčeho, co nepoznávala. "Koupil jsem nějaký poznámky na naši finální grandiózní zkoušku od jednoho cápka o dva roky blíž. Prý je to poklad. Tak jsem ti to taky vytiskl."

Při pohledu na to množství se jí chtělo brečet. Přesto z ní vypadlo: "Ty jsi prostě dokonalej." Neměla na to totiž žádné vypracované materiály kromě svých nepřehledných poznámek a ještě více nepřehledných prezentací od profesorky. 

"Že?" usmál se spokojeně. A pak vytáhl ještě balení jejich oblíbených krekrů k učení. "A mám i tohle."

Za ty měsíce (už!) snad nebyl den, kdy by si neřekla, jak ho miluje. On zkrátka vždy věděl, jak jí udělal radost. 

Nebyl ale čas ztrácet čas, a tak se pustili do učení. Měli vždy nastavenou minutku na padesát minut intenzivního učení a desetiminutovou pauzu. To si většinou dali dvakrát, než se začali navzájem zkoušet z toho, co se stihli naučit. Tuto taktiku si tak nějak vytvořili už minulé zkouškové a jelikož všechno prošli na první pokus, řekla by, že fungovala. 

O druhé pauza se ale Simon zeptal na velice neobvyklou otázku. "Když už jsme u těch specializacích, přemýšlela jsi už nad praxemi?"

Nejprve jeho otázku úplně odbyla. "Uchechtla se. "Jasně, že ne." První praxe mohli mít až příští rok v létě. To byl více než rok.

"Já jo," překvapil ji Simon. Vzhlédla k němu. "Říkal jsem si, že bych zkusil praxe v zahraničí. Nějakou stáž."

Leo byl tady tou akademickou zbraní. U Simona měl člověk pocit, že je rád, že se na škole úspěšně drží a rozhodně nepřemýšlí tolik dopředu. Měli toho tolik, že na to ani pořádně nebyl prostor. A přesto to najednou vypadalo, že z nich o budoucnosti přemýšlí nejvíce. 

Nebyla nějak rozhozená z toho, že by chtěl Simon praxe v zahraničí. "Jakože bylo by to fajn. Jen jsem o tom ještě nepřemýšlela. Je to až za rok, výběrová řízení se otevřou nejdříve za půl roku. Raději se soustřeď tady," zasmála se a poklepala mu na poznámky.

Pousmál se. "Nevím, jen mě dneska ty specializace donutily o tom přemýšlet. Nemůžu se pořádně soustředit."

"Chtěl bys praxe někdě na traumatologickém oddělení?" zeptala se.

"Ideálně."

Měla tušení, že to taky tak lehké nebude. Traumatologie si vyžadovala akci a nedávala prostor váhání. A medik uprostřed svých studií s dalšími dvěma roky před sebou? Ten asi nezvládne reagovat jako doktoři z praxe.

Simon to musel sám tušit, a tak mu nechtěla kazit náladu tím, že by mu to připomínala. Byl cílevědomý. Vždyť to už dávno věděla.

Z knihovny se ztratili až v devět hodin večer a šli přímo k Simonovi. Těsně před začátkem zkouškového se přestěhoval do pokoje v bytě, kde bydleli další dva studenti, a byl blízko knihovně. Jeden student dokonce znal Chrise.

Takže často přespávali teď u něj. Aby se ráno mohli sebrat a zavřít se zase v knihovně. Udělat si pauzu na oběd. Vrátit se. Opustit ji ve večerních hodinách. O zkouškovém zkrátka nebyl čas na normální život. 

Přece jen jí ale nepřišlo, že by o něco přicházela, především díky tomu, že měli se Simonem stejný obor. I zkoušky si navolili stejně. A tak si byli v tom celém navzájem parťákem.

Když si kolem půlnoci lehli, Simon ji objal. "Takže chceš být ortoped, abys mi slepovala končetiny?"

Zasmála se. "Jo. Nikomu jinýmu v tom věřit nebudu."

"Jen ta drzost, že si myslíš, že se znovu nabourám," mlaskl. "Hrůza."

"Tobě věřím. Té motorce ne," odpověděla. "A ostatním účastníkům silničního provozu."

Uchechtl se. Dal jí pusu na tvář na dobrou noc. A když mu začala přeříkávat látku, co se naposledy učila, usnul snad během první minuty.

🦖

skočili jsme v čase tak čtyři měsíce :D a možná trochu skákat ještě budem :D