Aura's Dino Culture

🦖 27 🦖

Další víkend už zkrátka musela jet domů. 

Byla ostuda. Měla rodinu jen na druhé straně města, stejně tam jezdila tak málo. Ještě teď, když zkrátka ve své zamilovanosti chtěla trávit čas se Simonem. 

A tak ho vzala s sebou. Po třech týdnech vztahu. To se jí nikdy nestalo. Nikdy svého přítele nepředstavila tátům dříve jak po měsíci. Oni už ale Simona přece jen znali a stačilo říct, že jejich falešný vztah vlastně už falešný není. 

Přijeli v pátek, jelikož Skye měla do večera trénink florbalu. Hodila se jim chvilka o samotě s táty. Aura totiž neplánovala Skye hned říct, že až teď přijel Simon jako její oficiální přítel. 

Udělali si z toho srandu. Když je tátové přivítali, Simon se s nimi seznámil na novo. A zdůraznil, že tentokrát to není žádný vtípek. 

Když kolem Raina procházela Aura, zašeptal ji rychle do ucha. "A prý, že to není, jak si myslím."

Dloubla ho loktem. Rain uhnul. Jude a Simon se na ně zmateně podívali. Oba se jen usmáli. Otec s dcerou, opravdu. 

"Ingredience jsou připraveny," upozornil Auru Jude, když vešli do obýváku spojeného s kuchyní. 

"Budeš vařit?" otočil se na ni zmateně Simon. Nic mu samozřejmě o tom neříkala. Byl ale ten pravý čas.

Znovu se jen usmála, přeběhla do kuchyně a vytáhla dinosauří zástěru. Roztáhla ji a došla k Simonovi. "Zase dinosauři? Má to nějaký význam?" zeptal se. A jeho pohled byl zmatenější ještě víc, když mu přetáhla zástěru přes hlavu.

"Večeře je v naší režii. Nechám tě míchat, aby sis zase něco neudělal. Ale je čas, abys byl políben kulturou dinosauřích lívanců."

Byl tak zmatený, přesto si automaticky začal zavazovat tu směšnou zástěru za zády. Byl pro každou její špatnost. To na něm milovala. 

"Slyšel jsem už lívance. Viděl jsem už dinosaury. Teď dinosauří lívance. A já stále naprosto nechápu."

Jude k nim došel a položil mu ruku na rameno. "Je to test, Simone. Hodně štěstí."

Samozřejmě, že to v jistém slova smyslu test byl. Tyhle lívance byl jejich rodinný poklad. První přítel si myslel, že se zbláznila. Druhý sice ocenil jejich chuť, ne už jejich tvar. A asi Simona zabije, jestli bude mít negativní reakci.

Dotáhla ho do kuchyně a sama si jednu zástěru vytáhla. "Teď si budeš možná myslet, že jsem šílená," začala, "ale tyhle lívance... Je to jak rodinné dědictví. Doslova. Jsou součástí každé důležité události v našich životech, ani nevím, jak se to stalo. Ale... jo."

Simon ji pečlivě poslouchal. "Okay, ale proč dinosauří?"

"Začalo to, když mi byly snad tři roky a táta koupil tohle," řekla a otevřela šuplík. Z něj vytáhla formičky ve tvaru dinosaurů. A položila je před něj. "Tyhle jsou skoro stejně starý jak já."

Vzal jednu do ruky. Viděla ten jeho lehce zvedlý koutek do křivého úsměvu a hned v ní vzplála naděje, že tohle bude něco, co s ní udělá rád. Věřila, že Simon bude tím, kdo i když třeba nepochopí, kolik to pro ni znamená, minimálně si užije ten proces. 

Pak koukl na ni. "Ty jsi fakt nervózní, co na to řeknu, že?"

"Možná," přiznala. "Přece jen nejsme děti a já tady po tobě chci lívance ve tvaru dinosaurů. Můžeš si myslet, že jsem se zbláznila."

"Teoreticky nemůžeš," ozval se Rain ze stolu, kde seděl u svého notebooku. Nejspíš znovu pracoval. 

"Pšt," ohnala se Aura. Jasně, že měl ale pravdu.