Aura's Dino Culture

🦖 21 🦖

Další týden byl přinejmenším zajímavý. 

Simon se ve škole pochopitelně neukázal, Leo také ne, když ho najednou Simon nemohl vozit. A tak se každý den Aura objevila u nich doma, aby s nimi probrala látku ze školy a o nic nepřišli. Bylo to takové malé doučování, zároveň ale konečně začali i ten projekt, na kterém už stihli nabrat zpoždění.

Dokonce si zasloužila i klíč od jejich domu. Jejich máma pracovala na směnný proces, někdy byla doma, někdy ne. Jejich táta zase trávil v práci až moc času. A tak, aby Leo nemusel kulhat ke dveřím a Simon namáhat... vlastně celé své tělo, nejen záda, na týden byla pasována klíčkem členkou rodiny. 

Jejich mála byla úplně úžasná žena. Když se tenkrát probudili po Simonově nehodě, nachystala jim na snídani úplnou hostinu, aby Auře poděkovala, jak se o její syny postarala. Jejich táta byl spíše tišší povahy, přesto si s ním zvládla dobře popovídat. Hned několikrát.

Když se tam objevila zase v pátek, tedy v poslední den školy, a prošla s nimi vše, co dělali, Simon ji pak odtáhl na chodbu. Jeho záda v ten den měla už mnohem větší volnost a i když ho jisté pohyby stále dost bolely, už se mohl víceméně pohybovat v pohodě.

"Obuj se," přikázal jí zničehonic. "A pak... pak pomoz mě se obout. Prosím."

Zmateně se na něj podívala. "Proč? Jdeme někam?"

"Ano. Jdeme se projít. Do motorkářského obchodu pro novou helmu."

Už se málem sklonila pro své boty, protože si myslela, že tady není místo, kam by s ním nešla. V tu chvíli se ale zastavila. "Tak to ne."

Jeho táta hned v pondělí jel vyzvednout jeho motorku. Teď stála porouchaná v garáži, Simonovi stačil ale jediný pohled na ni, aby usoudil, že to zvládne opravit i sám. Aura byla v klidu. Záda ho ještě bolela a navíc neměl helmu. Motorkářské oblečení potrhané. Musel si vše koupit nové.

A rozhodně ho v tom nechtěla podporovat. Už na Judeho oslavě váhala, jestli na motorku sednout, protože z nich vždy měla respekt. A po Simonově nehodě nejen že by to znovu už neudělala, najednou se jí ani nelíbila představa, že by na ní jel znovu i on.

"Auro-"

"Příště už nemusíš mít takové štěstí, víš? Příště už to může být zlomená páteř. A já..." Polkla slova. Málem řekla, že by nevěděla, co by dělala. Zdálo se jí ale, že by mu na pozlaceném podnose tak přinesla své city. A tak to zamluvila. "Nechci být u toho."

Otočil se k ní celým svým tělem. "Jezdím na motorce od osmnácti. Nikdy se mi tohle ještě nestalo. Byla to čistě má chyba a věř mi, že jsem se dostatečně poučil. Nezastaví mě to ale v tom, abych se na motorku vrátil. A chtěl jsem, ať mi pomůžeš s výběrem helmy a nějakých kalhot."

"Ne," zavrtěla hlavou rozhodně.

"Ani když ti nechám volnou ruku, žádný peněžní limit a můžeš mi vybrat to nejbezpečnější a nejdražší, co v tom obchodě mají?"

Ušklíbla se. "Možná."

Simon protočil očima. "Zlatokopko," utrousil se smíchem. ,

Plácla ho po paži. Konečně zase mohla.

A tak se vydali na Simonovu první ponehodovou procházku, o které zjistila, že není vůbec dlouhá. Měli motorkářský obchod tak sedm set metrů od domu. Pro začátek to bylo ale na Simonova záda nejspíš dostatečné i tak.

Jako první se vydal k oblečení. Aura se v tom naprosto nevyznala, ale snažila se zkrátka najít něco, co vypadalo, že se neroztrhne při sebemenším odření. Jestliže nezastaví Simona v tom, aby na motorku opět sedl, aspoň z něho udělá Baymaxe.