Aura's Dino Culture

🦖 44 🦖

Auru probudila silná vůně. Zmateně se otočila, ale druhá půlka postele, kde spal Simon, byla prázdná. Nakonec on spal s ní v posteli, i když se snad deset minut dohadoval s Rainem, že přespí na sedačce. Její táta ale s argumentem, že je zraněný a nebude se mačkat na sedačce, vyhrál.

Musela být z té psychické zátěže opravdu vyčerpaná, když jí neprobudil Simon s Rainem v kuchyni, ale až vůně lívanců. Posadila se a zamžourala na kuchyňský koutek, kde se oba mačkali.

Nedávala nejprve znát, že je vzhůru. Přitáhla si kolena k sobě a chvíli je sledovala. Měla takové štěstí, že si její tátové tolik rozuměli s jejím přítelem. Byla za to neuvěřitelně vděčná.

V jednu chvíli se Rain otočil a všiml si jí. "Oh, dobré ráno, princezno."

Usmála se. Ani si nepamatovala, kdy jí naposled on nebo Jude takhle řekli. Byla to Judeho oblíbená přezdívka, když byla malá.

Simon se taky otočil, ve zdravé ruce naběračku od lívancového těsta. "Vážně se omlouvám, co ti přistane na talíři, ale věř, že se tady pokouším vykouzlit dinosaury bez vykrajovátek."

Dvacet čtyři hodin zpátky si myslela, že je její svět u konce. Teď byla naopak tak šťastná, že to ani popsat nedokázala.

Vstala a protáhla se. A ucítila nevolnost.

Tak to teď asi bude, huh? Ranní nevolnosti, protože byla těhotná. A dítě si nechávali.

Trochu zaváhala. Zvažovala, jestli to z ní půjde ven nebo ne. Simon si jí všiml. "Všechno v pohodě?"

Chvílí mlčela, dokud neusoudila, že to udrží v sobě. Pak přikývla. "Ranní nevolnosti. To teď bude klasika, hádám."

Viděla ten výraz uvědomění na jeho tváři. Jo, taky si na to ještě nezvykla.

Přesunula se blíž k nim a posadila se na barovou stoličku. Rain krájel jahody k lívancům čelem k ní a tak využila situace. "Stále očekávám nějakou přednášku," podotkla. Nemohlo jim to projít přece tak hladce. I když sám se stal tátou až moc brzy. I když byl pěstoun a děti miloval.

"Oh, ta přijde, to neboj. Jude si už sepisuje, co vám řekne," odpověděl nenuceně. Aura hned poznala, že si z nich dělá jen srandu a tak se uchechtla, když viděla, jak Simon strnul. Rain vzhlédl od jahod. "Ne, myslím, že si zasloužíte chvíli, kdy nebudete nic řešit. I když samozřejmě jsou tady konverzace, které musíme mít. Škola, bydlení a tak. Jen..." povzdechl si. "Poslední dva dny byly náročný dost, ne? Minimálně další dva dny vám dáme klid."

Simon se otočil a opřel se o linku, naběračka stále v ruce. "Mě až děsí, s jakým klidem to berete."

Rain se uchechtl. "Sotva já abych vám něco vyčítal, když jsem měl Auru ve svých devatenácti. Navíc vám už je dvacet pět, to není věk, kde bych vám mohl něco vyčítat. A stejně, k čemu by to bylo dobrý, když to dítě budete mít tak jako tak?"

Simon se podíval na Auru. Stále někdy nechápal dynamiku jejich rodiny. Stále někdy nechápal, jak příjemné a bezpečné prostředí jí tátové vytvořili. Jak ji vždy podporovali.

"Děkuju, pane Cartere," řekl nakonec. "Vážně."

Uchechtl se. "Za co, prosím tě. Tví rodiče to už ví?"

"Uhm, ne. Volal jsem jin, že končím stáž kvůli zranění a vracím se za Aurou, nic víc. Myslím, že jejich reakce bude víc... vyčítavá. Kvůli škole a tak."

"Můžeš jim říct, že já a Jude jsme připraveni pomoc. Pracujeme převážně z domu, nebude to problém."

"S malým dítětem na krku bude i práce z domu obtížná," podotkla Aura.