Aura's Dino Culture

🦖 16 🦖

"Co to bylo?"

To byla první otázka Chrise, když se v neděli k večeru vrátila Aura na byt. Seděli s Mateem rozvalení na sedačce a dívali se na televizi.

Odložila si tašku s věcmi. "Nevím, o čem to mluvíš."

"I naše sousedka už pravděpodobně ví, o čem mluvím," odvětil Chris. Mateo mu zacpal pusu a sám se na Auru otočil.

"Ignoruj ho. Dneska je extrémně dotěrný."

Pousmála se. Posadil se na sedačku vedle nich. Mateo by se nikdy nedožadoval odpovědí na něco, co Aura sama nevytáhla.

Chris si oddělal Mateovu ruku z úst. "Já chci jen vědět, jestli naše kamarádka tady nezměnila pohled na určitého člověka."

"Vlastně změnila. Jen ne tak, jak naznačuješ," odpověděla.

"Já něco naznačoval?"

Protočila očima, ale zasmála se. Tihle dva byli její nejbližší lidé. Jestli chtěla s někým rozebírat Simona, právě oni byli ti nejlepší kandidáti.

"Byl Simon představen dinosauří kultuře dřív jak já?" zeptal se Chtis.

Aura zavrtěla hlavou. "Nebyl, musel odjet před snídaní. A netvař se tak uraženě, to, že jsi byl představen pozdě je na Matea."

"Tak máš vůbec něco zajímavého, co se stalo?"

Znovu zavrtěla hlavou. "Ne. Ale Simon... je fajn. Opravdu fajn. Přijde mi, že za ten jeden den jsem ho pohnala více než za ty týdny, co se známe."

"Prostě řekni, že se ti líbí," vypadlo najednou z Matea. Nejprve se vyhýbal jejímu očnímu kontaktu, když se na něj překvapeně podívala. "Znám tě dostatečně dlouho na to, abych to viděl. Tvá řec těla je úplně jasná," vysvětlil.

Slyšet to takhle na živo... Vážně byla tak nápadná? Vždyť si to nepřiznala ani sama sobě, jak už si toho mohli všímat jiní?

Párkrát na prázdno otevřela pusu. Snažila se najít ta správná slova. "Neřekla bych... neřekla bych, že se mi vyloženě líbí a to myslím naprosto upřímně," řekla opatrně. "Ale asi začínám cítit jistou náklonnost."

Chri se pousmál. Hned poznala, že jeho popichovací nálada byla ta tam. "To už je tenký led. Hodně tenký."

"Já vím," přiznala. "Ale nechávám tomu volný průběh, asi. Teď ho budu vídat en ve škole a tam naštěstí nemá moc prostoru zářit."

"Mám ho docela rád," uznal Mateo. Pak kývl na Chrise. "Jen nevím, jestli s tímhle to nebude až moc velký střet osobností, kdyby se náhodou přidal do party."

"Mě taky nevadí," namítl Chris. "Když teda nehrajeme stolní hry. Prosím, nenechte nás už hrát stolní hry."

Aura pobaveně protočila očima. "Děláte, jako bychom byli už na rande nebo něco. Tak horký to vůbec není."

Měla pravdu, opravdu nebylo. Když se totiž hned v pondělí uviděli ve škole, vše spadlo do starých kolejí. Simon už byl tentokrát v učebně, což bylo snad poprvé, kdy tam byl před ní. A důvod toho seděl vedle něj.

Leo seděl na kraji uličky, nohu se sádrou natáhlou do prostoru, jako by chystal někomu podkopnout nohy. Aura se neubránila úsměvu. 

"To jsem si mohla myslet, že ani se zlomenou nohou nepromeškáš školu," prohodila a tím si získala pozornost obou dvojčat.

"Už toho lituje, bolí ho to jak čert," prohodil Simon ledabyle. Něco si dopisoval do poznámek. 

Na Leovi ale nešla znát bolest, na jeho výrazu přečetla spíše... omluvu? "Auro, promiň," vyhrkl rychle. Z pod lavice najednou vytáhl obří čokoládu. "Promiň, že jsem v sobotu nakonec nemohl. Věř mi, chtěl jsem to stihnout." Začal natahovat čokoládu k ní. "Moc se omlouvám. Simon mě zkrátka odvezl domů, i když jsem trval na tom, ať mě hodí k tobě."