Aura's Dino Culture

🦖 05 🦖

Jak Aura brzy zjistila, její "oblíbená" dvojčata byla přidána do stejné skupiny jako ona, což znamenalo, že s nimi měla společné všechny povinné předměty. 

Seděla v laboratoři a pročítala si poznámky z prezentace, kterou jim profesor poslal dopředu. Nějak extra to nevnímala, jen se chtěla podívat, co jí na její první hodině anatomie čekalo. Když vedle ní práskla taška, nijak to nevnímala. Renna bohužel do její skupiny nepatřila, s ní měla jen volitelné předměty, a tak neměla důvod člověka vedle ní vnímat.

Pak ale periferně zahlédla jeho tetování na levé ruce a povzdechla si. Promnula si čelo. "Prosím, ne."

"Prosím, ano," odpověděl Simon. "Jakpak se dneska máme? A jak se má Bob?"

Aura vzhlédla a kývla na pozdrav Leovi, který seděl vedle Simona. Falešně se pousmála. "Že se vždy ptáš na psa a ne na děti."

"Psi jsou lepší jak děti."

"Říká někdo, kdo vede kroužky pro děti?"

"To jenom proto, že jde o rodinný podnik. Jinak bych hned utekl do útulku za nula nula nic peněz."

Aura se uchechtla. "Tak chceš Boba? Klidně ho prodám za nula nula nic."

"To by se tvému manželovi moc nelíbilo, ne?" ozval se Leo. Aura měla co dělat, aby se neroztopila nad jeho roztomilostí a nevinností. Opravdu musel být nejspíše tak chytrý, že jinak byl... moc nepoužitelný. 

"Mě se zase nelíbí, že nevyzvedává děti ze školky," odpověděla a sklopila opět hlavu k prezentaci. Měla by s tím přestat. A Simon taky. Dokud je ještě cesta zpět. 

Aura rychle poznala, jak je Leo opravdu chytrý, když hned na první hodině doplňoval profesora a věděl všechno. Musela se prát sama se sebou, aby jen neseděla a nezírala na něj s otevřenou pusou. Simon se k ní asi v polovině hodiny naklonil.

"Připrav se, že s Leem ve skupině nikdy nebudeš top student třídy," zamumlal. 

"Nechci být top student," odfrkla si. Nikdy nebývala. Bývala vždy tak třetí nebo čtvrtá. A jak to tak vypadalo, tentokrát bude muset pro své místo bojovat, protože tady byli všichni na úplně jiné úrovni. "A ty? Býváš druhý?"

Simon zavrtěl hlavou. "Vůbec. Já jsem většinou na druhém konci. Když Leo pobral všechnu moudrost, tam mi bylo ubráno. Jsem zase ale... použitelnější. Takže jsem asi rád. A troufám si říct, že i hezčí."

"Vypadáte stejně. Jste dvojčata."

Simon ji lehce píchl prstem do paže. "A to je, vážená, lež. Leo má neustále ten svůj zamyšlený obličej, díky kterému vypadá mimo. Já vypadám aspoň nohama na zemi."

"Asi rád rýpeš do bráchy, co?"

"Oh, od malička-"

"Ticho," zahřměl profesor, až sebou Aura cukla. Sklopila pohled a zamumlala omluvu, to samé pak udělal i Simon. Po dalším několika sekundovém tichu Leo tak dořekl svou odpověď, o kterou se snažil. 

Aby Aura odčinila své chování, také dvakrát odpověděla na profesorovu otázku, což byl spíše boj v předběhnutí Lea. Simon mlčel celou hodinu, pět minut před koncem se ale naklonil nad svůj iPad a napsal první větu jeho prázdného dokumentu. Pak ho postrčil blíž k Auře.

Oběd po týhle hodině? přečetla.

Vzala si od něj tužku a napsala mu odpověď. Nevím, jestli dokážu půl hodiny předstírat, že jsem vdaná a s jezevčíkem.

Simon se lehce uchechtl. Kdo říkal něco o Leovi?

Nakrčila obočí. Simon si tablet ještě jednou přitáhl. Jde jen o oběd. Mám přítelkyni.