Aura's Dino Culture

🦖 35 🦖

Aura nakonec zůstala u tátů dva dny, až do její další zkoušky.

Se Simonem si vyměnili pár zpráv. A jak jí nabídl, zeptala se ho, jestli by ji mohl tedy vyzvednout před zkouškou, kterou ten den měli oba. 

S táty řešila Simona jen ten první den, kdy vyslechli každou její obavu, ale i ono rozpolcení, že přece jen je to měsíc. Čtyři týdny. Vždyť to bylo nic. 

Jako vždy jí pomohli cítit se lépe bez toho, aby jí vnucovali vlastní názory. To měla na nich nejraději. Nechali ji vždy cítit tak, jak se cítila, neříkali jí, co by měla dělat. Jen když si mysleli, že byla opravdu mimo, snažili se ji navést.

Tady její emoce byly na místě. A tak jí alespoň zlepšili náladu dinosauřími lívanci a společně stráveným večerem.

Simon přijel v devět ráno. Oba její tátové byli ten den v práci, Skye už dávno ve škole, a tak opouštěla dům poslední. Když zamkla a otočila se, Simon stál u dveří spolujezdce, které měl otevřené, s jednou růží v ruce. Kousla se do rtu a pousmála se.  Chtěla ještě být uražená, ale šlo to snad?

Došla k němu. Nakrčila obočí na jeho malé divadlo. Dal ji růži a řekl. "Děkuju, žes mi opravdu napsala."

"Ty děkuješ mě, že chci po tobě odvoz?"

"Bál jsem se, že se potkáme až na zkoušce a ani se mnou nepromluvíš. Tohle beru jako dobré znamení," odpověděl, zatímco si Aura sedala do auta. Zavřel za ni dveře, oběhl auto a vklouzl na místo spolujezdce. Aura měla upřený pohled na růžičce.

"Cítíš se připravená?" zeptal se, když startoval. 

"Ne. A jestli to neudělám, bude to tvá chyba," zamumlala. Lehce se usmála, ale to Simon nemohl vědět.

"Jestli ti to profesor nedá, půjdu ho prosit na kolenou," odpověděl. "To už bych se o náš vztah bál."

Uchechtla se a podívala se na něj. Podíval se na ni zpátky a usmál se. "Hleď raději na cestu," upozornila ho. Poslechl ji, ale položil jí ruku na stehno a lehce ji pohladil. "Jen jsem se chtěl rozjímat nad tím, jak mám krásnou holku," zamumlal uraženě.

Vážně na něj nešlo být naštvaný. 

Zkoušku udělali oba, i když s odřenýma ušima. Šlo vidět, že se neučili spolu, že jejich učící motor nepracoval tak, jak měl. I přes to si oddechla. I když učení nedala tolik, co normálně, znovu by se to učit nechtěla. 

Po zkoušce ale i Simon zvážněl, když zastavil před Auřiným bytem. Vtípky šly stranou a chytil ji za ruku, než si vůbec stihla odepnout pás. "Jsi v pořádku?"

Bylo jasné, že se za tou otázkou schovávala celá jeho stáž. Dneska ještě o ní nepromluvili. A i když nechtěla, možná by nebylo od věci si pár věcí ujasnit. A tak mu odpověděla další otázkou. "Půjdeš nahoru?"

Vypnul motor a vystoupil s ní z auta. Nesnášela to ticho mezi nimi, tu napjatou atmosféru. Tohle ani zdaleka nebyli oni a přece jen takhle fungovat až do stáží v srpnu nemohli. A jelikož rozchod nepřicházel v úvahu, museli si vyříkat alespoň tohle. 

Neměla na bytě nic, co by mu mohla nabídnout, kromě prošlého jogurtu, a tak v kuchyni vzala jen dvě sklenice vody a napustila džbán. Simon si mezitím odskočil na záchod. Odnesla pití k sobě do pokoje a rychle se převlékla. Když se pak vrátil, nevydržela tu odtažitost, to dusno. A tak se mu jen mlčky vnutila do objetí. "Jsem naštvaná," zamumlala.

"To jde vidět," odpověděl.

"Ale fakt. Žádný vtípky, Simone," řekl a vzhlédla. "Teď ti řeknu, co si o tom celým myslím."

Opakovala se jen? Ano. Přesto potřebovala, aby to slyšel znovu. Ať už jí řekne cokoliv, bude se o něj bát. A jestli se mu něco stane, nejspíše ho dorazí, jakmile se potkají. Jasně mu řekla, že jestli se mu to zalíbí, jestli se nedej bože bude chtít stát vojenským doktorem, bude mezi nimi konec. Nedokázala by žít s někým, kdo by odjížděl na dlouhou dobu, o koho by se musela neustále bát. Byla stresař a bohatě jí stačilo zkouškové. 

Zkrátka mu tam dlouhým monologem řekla vše, proč ho za jeho rozhodnutí nesnáší. A ukončila to jedinou větou. "Ale podpořím tě, protože vím, co to pro tebe znamená a jeden měsíc snad přežiju."

Překvapeně se na ni podíval. "Nic ani vzdáleně podobného jsem po tom proslovu snad ani nečekal," přiznal.

"Ještě jedna věc," ukázala na něj prstem. "Žádné vtipkování o Švýcarksu. Žádné rádoby vtipné poznámky na zasmání, protože věř mi, že protože pro mě to nebude věc na zasmání dokud nebudeme oba zpátky doma."

Přikývl. "Půjde čistě o byznys, chápu."

"Simone."

"Tohle se taky bere jako vtip?"

Povzdechla si. "Teď ještě jo. Za chvíli možná ne. Nevím, jsem poslední dny prostě jen zmatená a rozpolcená. Je to jakoby se ve mně praly tři různý já s rozdílnými názory a každý si chtěl prosadit svou."

"A co ty já říkají?" zeptal se.

"Jedno, že dělám z komára velblouda, že o nic nejde. Druhý je naprosto nadšený, žes dostal místo tam, kam sis to přál. A třetí je na tebe naštvaný a říká, že se mám s tebou raději rozejít."

"Snad to třetí není nejsilnější," zamumlal.

"Popravdě? Docela i je."

Simon se na ni podíval jako ztracené štěně. Aura milovala, jak v něm najednou dokázala číst jako v otevřené knize. Než se dali dohromady, byl pro ni téměř nečitelný. A možná se díky jejich vztahu i vice otevřel, každopádně teď na něm viděla snad každou emoci. 

Nechtěl rozhod tak moc, jak ho nechtěla i ona. Tam byli na stejné vlně.

Jelikož při mluvení chodila kolečka po pokoji, posadila se vedle něj. "Furt je to ale dvě proti jednomu," uklidnila ho. "A já se přikláním na jejich stranu."

Poprvé za ten den Simon spojil jejich rty v jemný polibek. V tu chvíli si vzpomněla na Judeho slova, když se o tom bavili. Jejich láska byla čistá, upřímná. V tu chvíli to pocítila. Byla čistá a upřímná, což znamenalo i to, že si nade vše věřili. 

Simon jí věřil, že ho nakonec podpoří v jeho snu. Jinak by se choval úplně jinak.

A ona mu zase věřila v tom, že jeho rozhodnutí jít na tuhle stáž nemělo co dočinění s ní. Neudělal to, aby ji naštval. Neudělal to, aby se jí zbavil. 

Bude to těžké, to věděla už teď, ale jak Jude řekl. Oni dva to zvládnou.

"Já tě tak moc miluju," vydechl Simon a vtáhl si jí z polibku do objetí. "Děkuju. Děkuju, děkuju."

Zavřela oči a nasála jeho vůni, jako by měl odjíždět snad už zítra. V tu chvíli mu sice neodpověděla, ale cítila to úplně stejně.

Od toho dne bral Simon Švýcarsko naprosto seriózně. A i když mezi nimi vždy atmosféra trochu zhoustla, když přišel s novou informací, během pár minut to bylo pryč. Naučili se s tím tak nějak žít, přesto se Aura nemohl dočkat na den, kdy se Simon vrátí po stáži domů.

🦖

Vajíčko říká vajíčku: „Sejdeme se na cibulce."

našla jsem si kaměňáky, protože už nevím, co na konce kapitol psát, snad to oceníte

anyway, příští kapitolou asi zase trochu poskočíme v čase :D