Aura's Dino Culture

🦖 26 🦖

Když Mateo odjel s Chrisem na víkend za jeho rodiči, Aura si Simona na byt doslova nastěhovala.

Přišel s taškou věcí, které by mohl potřebovat, protože od dinosauří košile si odmítal cokoliv půjčovat. A s batohem plným učebnic.

Ten první den u ní strávil i Leo, jelikož potřebovali dodělat projekt, který měli do neděle odevzdat. Sádru z nohy už měl dole a byl to i první den, kdy se rozhodl chodit úplně bez berlí. 

Když byl čas obědu, Aura se postavila s tím, že se vydá do kuchyně. Leo se hned postavil taky. "Pomůžu ti." Aura shlédla na Simony, který si s lízátkem v puse pročítal, co už mají hotovo. Když uslyšel dlouhé ticho, tázavě vzhlédl.

"Co je?"

"Ty nepůjdeš pomoct?"

"Možná jsem dokonalej, ale vařit fakt neumím," odpověděl. Aura protočila očima a Simon se zasmál. "Ne, ale vážně. Jsem rád, když si udělám vajíčka na večeři."

"Tak přece jen je Chris v něčem lepší," rýpla si a vydala se do kuchyně. Simon byl u ní do pár sekund.

"S čím chceš pomoct?"

Hezky je oba zaúkolovala. Simona odklidila k ostrůvku a nechala ho škrábat brambory. Kdyby ale věděla, jak dlouho mu to bude trvat, možná by tuto práci dala raději Leovi. Ten zase krájel zeleninu na salát. A Aura se pustila do masa.

Když maso naklepala a okořenila, Simon měl oloupány teprve dvě brambory. Bylo vtipné, když se otočila, a viděla jeho soustředěnost na tak jednoduchý úkol. Zároveň ale málem nahlas utrousila, jak je roztomilý. 

Došla k němu s dalším nožíkem a ze sáčku vzala další bramboru. "Tvá dokonalost má hodně velká omezení, hele."

"Neraň mé city," zamračil se uraženě.

Kdyby jen věděl. Kdyby jen věděl, že je přesně jako její táta a bezhlavě se zamilovává mnohem rychleji, než by měla. A že klidně by vyléčila jeho raněné city těmi dvěmi jednoduchými slůvky už teď hned.

Jenže ona ta slova nebyla zas tak jednoduchá. Vyslovila je klukovi jen jednou, i když měla dva. A nedostalo se jí odpovědi zpátky. A i když Simon zatím boural vše, na co byla z předchozích vztahů zvyklá, na tohle si ještě netroufla ani u něj.

"Ty máš co říkat."

Tak se zamyslela, že její tempo bylo skoro tak pomalé jako Simono. A to nepřicházelo v úvahu. "Jo? Tak si můžeme dát závod."

"Jo? Normálně si i věřím, protože tvé tempo je taky jak od šneka."

Leo zaznamenal jejich konverzaci. "Chcete přijít o prst?"

Simon ho ale ignoroval. "Tři, dva, jedna, teď!"

Možná měli poslechnout Lea, protože stačilo pět sekund a Simon syknul bolestí. Na bramboře byla krev.

"Panebože, já už tě nikdy do kuchyně nepustím," okomentovala to ihned, popadla ho za ruku a odtáhla ho k umyvadlu. Dala mu prst pod tekoucí proud, zatímco otevřela šuplík a začala se jím prohrabovat ve snaze najít náplast. 

"Byl to tvůj nápad," namítl Simon.

"Ještě prozkoumávám říši tvých nedostatků, tohle k tomu patří," odpověděla. Došla k němu s náplastí a kapesníkem. Nejprve mu prst osušila a koukla na něj. "Za dva týdny jsem toho tolik zjistit nestihla."

"Hlavně, že máš zmapováno, kolik kofeinu denně přijímám," podotkl.

"To totiž nejde přehlédnout."