BET OR LOVE?

53.část

*POHLED JUSTINA* -(Asi bude kratší)

Ležel jsme vedle Kate ještě asi hodinu abych se ujistil že opravdu spí. Potom jsem pomalu vstal. Oblíkl si oblečení a vyšel jejím oknem ven. Přešel jsem na můj balkon a vešel do svého pokoje. Jediná možnost jak se rozloučit bylo napsat jí dopis... Vím teď si říkáte. Člověk jako ty? Nedělá ti problém zabít člověka a teď se nedokážeš rozloučit s holkou?!... Ale to je něco jiného. Katherine je holka kterou po tak dlouhé době opravdu miluju... A teď ji musím opustit a nevím na jak dlouho... možná půl roku.. Dva roky ale je možný že i na 10let..... Nevím co si bez ní počnu. Sedl jsem si tedy ke stolu a začal psát....... Když jsem to dopsal zakousl jsem se do svého spodního rtu a prohrábl si vlasy. Někdo zaklepal na moje dveře. "Ano?" Dovnitř vešel Alfredo. "Co se děje?" Zeptal jsem se. "Vím že to pro tebe musí být strašně těžký bro..." "Jo to je...ale chci aby byla v bezpečí." "I pro nás je to těžký měli jsme jí všichni rádi a viděli jak ty máš rád jí... Jednou se vrátíme neboj..." "Jednou... Ale kdy to jednou Bude Fredo?" "Nevím...." Sklopil pohled. "Vidíš...a to je to. Taky se můžeme vrátit pozdě...Kdy ona už bude třeba vdaná nebo zasnoubená...nebo já nevím!" Zvýšil jsem hlas. "Mrzí mě to..." "Jo to mě taky" Přejel jsem si dlaněmi přes obličej. "Bude to dobrý Justine." "Ne nebude...Bude mě nenávidět Alfredo." "Proč myslíš?" "Proč myslím? Nechám jí tady... Ani se nerozloučím protože to prostě nedokážu! Nechám jí tu jen dopis a ona tu prostě zůstane....sama... Nemá nikoho ... Nejlepší kamarádka se jí odstěhovala...a teď musím odjet i já... Nebudu se jí moct ozvat protože by pak zjistila kde jsem a to nemůžu dovolit protože by pak zase byla ona a celá její rodina v nebezpečí. Budu muset dělat jako že neexistuju......." "Je mi to líto....Fakt" Přešel ke mě a objal mě. "Děkuju..." Pak jsem dodal. "V kolik pojedeme?" "Bylo by nejlepší už teď..." "Dobře....Jen...Jí odnesu ten dopis." "Ok...Tak pak přijď dolu počkáme tam na tebe." Vyšel z pokoje. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Vzal jsem dopis a přešel jsem ke Kate do pokoje. Dopis jsem položil na její noční stolek kde měla položenej i mobil. Přešel jsem k ní a políbil jí na rty. "Tak moc tě miluju..." Dal jsem jí letmou pusu do vlasů a přešel k balkonovým dveřím. Ještě jsem se na ní otočil a podíval se jak se usmívá a klidně oddechuje. Nahrnuly se mi slzy do očí. "Odpust mi to Kate..." Nadechl jsem se a přelezl na svůj balkon. Vzal jsem si věci které potřebuju a sešel dolu. Tam na mě všichni už čekali. "Tak můžeme...." ..........

*POHLED KATHERINE*

Dneska jsem se probudila a chtěla vstát. Zamotala se mi ale hlava tak jsem si zpátky sedla. Podívala jsem se na druhou stranu postele ale Justin tam nebyl. Kde sakra je? Rozbolela mě hlava. Pomalu jsem se zvedla. Podívala jsem se na čas na mých hodinách co mi visely na stole. Po tom co jsem se podívala na čas jsem zjistila že jsem dost zaspala. Bylo devět hodin ráno. Pomalu jsem se zvedla a sešla schody dolů. Vešla jsem do kuchyně a tam seděla mamka. "Co tu děláš Kate?" Řekla celkem naštvaně ale usmívala se. Což jsem nepochopila. "Bolí mě hlava a zjistila jsem že jsem zaspala....mmmm... Jsi na mě naštvaná nebo? Neumím to rozpoznat když se usmíváš." Zeptala jsem se jí. "Mám pro tebe jednu zprávu. Posaď se" "Jo? Jakou?" Posadila jsem se vedle ní. "Dneska přišel dopis... Z Harvardu....a já si ho dovolila otevřít." "A? Kde je ten dopis??" Mamka mi ho podala. Otevřela jsem ho a vyndala dopis. "Drahá Katherine Marrin........ S radostí Vám oznamujeme že jste přijata....." "AAAAAA!!!MAMI!!!!Vzali mě na HARVARD!! Pane bože!" Vyskočila jsem ze židle a objala jí. "Musím to jít říct Justinovi!" Bolela mě sice hlava ale tohle to prostě přebilo. Vzala jsem si nějáký tenisky a vyběhla ven. Přeběhla jsem k Justinovo baráku a vešla dovnitř. Bylo tu nějáký divný ticho. "Justine??" Nic... "Kluci??" nic... "Halo?!!" Nikdo se neozval. Vyběhla jsem nahoru po schodech. Vešla do Justinovo pokoje. Bylo tu prázdno. Vyšla jsem z něj a vešla do dalšího. Taky prázdno. Takhle jsem vešla do všech pokojů. Nikde nikdo. Seběhla jsem ze schodů. Vyšla z Justinovo domu a vešla k nám. "Tak co Justin?" Zeptala se mamka. "Nevím...Nejsou doma. Nikdo. Jdu mu zavolat. Třeba jeli do školy." Usmála jsem se a vyšla nahoru do pokoje. Šla jsem k nočnímu kde jsem měla položený telefon. Mou pozornost ale upoutala obálka s nápisem "Goodbye" Vzala jsem jí do ruky a sedla si na postel. Otevřela jsem jí a začala číst. Hned jak jsem začala číst můj úsměv zmizel.
"Má milovaná Kate.
Jestli čteš tenhle dopis...Jsem už určitě hodně daleko. Tak strašně mě to mrzí. Když jsem ti řekl že se nic neděje...lhal jsem. Někdo nám poslal anonymní dopis. Nemohli jsme tu zůstat protože by to ohrozilo i tebe a tvojí rodinu a to jsem nemohl dopustit. Tak strašně moc tě miluju a proto jsem musel odjet. Pro tvoje bezpečí.... Teď sedím u stolu potom co si usla a píšu tenhle dopis. Moc se omlouvám ale nedokázal jsem se rozloučit osobně.... Nechtěl jsem vidět tvoje slzy které by stékaly po tvých tvářích. A hlavně jsem věděl že by si nechtěla abych odjel a přemlouvala mě a pak by pro mě bylo ještě těžší odjet... Hlavně neplač... Prosím. Pamatuj že úsměv ti vždy sluší víc a já nechci aby si plakala... a už vůbec né kvůli mě.".....Přes oči zaplněné slzami jsem skoro neviděla na text dopisu. snažila jsem se ale číst dál... "I pro mě je strašně těžké tě opustit. Ani nevíš jak. Byla jsi...jsi....a budeš dívka která mi přinesla do života štěstí. Otevřela mi oči a dala důvodd se usmívat. A teď se tě musím vzdát. Užívej si život..... Každého dne a všímej si všech těch dobrých věcí co se ti budou dít v životě. Doufám že jich bude hodně aby ses jen usmívala. A pamatuj: I když teď bude hodně dní kdy budeme bez sebe existuje něco co si musíš pamatovat. A to že si statečnější než si myslíš. Vydržela si to i přes všechno co se stalo a hlavně vydržela si se mnou i přes ty moje výkyvy nálad.....Které jsou opravdu strašné a já sám bych se za ně zabil......" pusmála jsem se. "......Jsi silnější než to vypadá... a chytřejší než si myslíš. Tak si to zapamatuj ano??
I když jsme daleko od sebe vždy budu s tebou! Doufám ž tě někdy zase uvidím! VŽDYCKY TĚ BUDU MILOVAT! Sbohem  -Justin." Položila jsem dopis vedle sebe a začala strašně plakat. I když psal ať nepláču....Prostě to nejde. Po chvilce do pokoje vešla mamka. "Tak kde j--" "Kate? Co se děje holčičko?" Zeptala se a sedla si vedle mě a pevně mě objala. Nic jsem neřekla jen jsem plakala. "Mam-mi....o-on...." "Ššššš.... klid..." Zhluboka jsem dýchala. Přestala jsem plakat. "Mami on odjel...nechal mě tu..." "Cože?" "Musel prý dojet.... jinak by to ohrozilo mě i nás všechny..." Pevně jsem mamku objala. "To bude dobré ano?? Jen na to teď nemysli.... Lehni si a já ti přinesu čaj. Mám dnes volno tak se spolu koukneme na nějáký film dobře?" "J-jo" Vzlykla jsem. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Lehla jsem si do postele. Chtěla jsem Justinovi zavolat. Ale neměla jsem na to odvahu protože jsem tak něják tušila že to položí nebo že číslo už bude neplatné. Přikryla jsem se dekou a pustila na televizi film LOL. Je to náš oblíbený s mamkou. Stopla jsem ho na začátku a počkala než mamka přijde. Mezitím jsem dopis od Justina i s dopisem z Harvardu dala do šuplíku v nočním stolku. Mamka přišla do pokoje a dala mi hrnek s čajem. Lehla si vedle mě a objala mě. Pohladila mě po tváři. "Moc mě to mrzí...ale časem to přebolí" Dala mi pusu na čelo. "Doufám že ano mami...Tak strašně to bolí." Sklopila jsem zrak a utřela si slzu která neposlušně vytekla ven z oka. Pustila jsem film a koukali jsme na něj.........

TAK CO SI MYSLÍTE O DNEŠNÍ ČÁSTI?? VÁŠ NÁZOR MĚ POTĚŠÍ A ZÁROVEŇ MĚ CELKEM DOST ZAJÍMÁ:))
MOC SE OMLOUVÁM ZA CHYBY ://