Nezničitelná

9.

Večeříme ve velké místnosti, které říkáme Žrádelna. Jídelna by asi znělo líp, ale tenhle název se používá už od začátku. Proč bychom ho tedy měli měnit? K večeři dnes máme bramborovou kaši a kuřecí maso. Zeleninu, ovoce a obilí si pěstujeme sami. Také máme hodně slepic, což znamená maso a vajíčka. Další maso se dá sehnat v Centru na trzích, ale jen málokdy se tam někdo z nás za tímto účelem dostane. Je lepší mít vlastní zdroje. Pár kluků umí pálit slivovici, což se taky hodí. Další alkohol máme z opuštěných domů.

Když dojím a odnesu svůj tác, chystám se odejít do svého pokoje. Najednou ale za sebou uslyším kroky.

"Zapomněla jsi, nebo co?", řekne Alan, když mě doběhne a chytí za loket. Otočím se na něj a uvědomím si, že jsem to po rozhovoru s Lukášem úplně vypustila. Přesto mu řaknu: "Ne, jasně že ne, jen jsem si chtěla ještě pro něco dojít, počkáš chvilku?"

"Jo, jasně," odpoví s úsměvem, "tak se sejdeme za deset minut u vchodu?"

"Dobře," kývnu a otočím se k odchodu. Vyběhnu po schodech do prvního patra, do svého pokoje. Vyndám z tašky fotky, položím je na noční stolek a místo nich dám do tašky placatku a mapu města. Ne že bych to tu neznala, ale kdo ví, kam bude Alan chtít jít? Potom zamknu pokoj a jdu zpátky ke vchodu.