Nezničitelná

65.

Od vypuštění séra už uběhly dva týdny. Všechno se začíná vracet do normálu. Když jsem se vrátila, všichni mě vítali a objímali a já jen seděla v hale na zemi a brečela štěstím. Klárka, Zuzka a další holky mi večer udělali speciální uvítací večeři. Potom jsem s nimi byla celou noc v jejich pokoji a vyprávěla jim, co všechno se stalo.

Po necelém týdnu za námi ale přišel Tadeáš, který zůstal v budově Úřadu. Řekl nám, že každý den přijde mnoho lidí, kteří si přejí, abych se stala novou vůdkyní celého města. Trochu mě to zaskočilo, ale nakonec jsem začátkem tohoto týdne pronesla projev, ve kterém jsem na pozici nového vůdce navrhla Lukáše. Hodně lidem se můj návrh líbil. Mnoho jich ale za mnou poté přišlo osobně a řeklo, že by stejně raději chtěli mě. Nevím sice, co v nich vzbuzuje vůči mně takovou důvěru, ale ubezpečila jsem je, že Lukáš je lepším vůdcem než já.

Alan se stále nevrátil a upřímně, začínám o něj mít docela strach. Nevím ale jak, ani kde bych ho mohla najít. Jenže Dům také potřebuje nějakého vůdce. Lukáš s Lindou se chystají na stěhování a já s Kryštof se chystáme na vedení v Domě. Všichni ale víme, že kdyby se vrátil Alan, vedení by převzal on.

Teď ležím v posteli a poslouchám písničky, které mi Alan pouštěl. Smířila jsem se s tím, že už ho možná nikdy neuvidím. Když začne hrát písnička, při které mě políbil, projede mnou zvláštní pocit. Že bych k němu byla přece jen schopná něco cítit?

Právě ve chvíli, kdy se chystám rádio vypnout, ozve se zaklepání na mé dveře.

"Dále," řeknu a podívám se na dveře. Když se otevřou, skoro se mi zastaví dech.

"Chyběl jsem ti?" zeptá se s úsměvem Alan.

"Ani jsem nevěřila, že by jsi mi někdy mohl tak chybět," odpovím mu a mám co dělat, aby mi nezačaly téct slzy.

"Ale porsím tě, neříkej, že jsi se na starý kolena zamilovala," řekne a zavře za sebou dveře.

"Já? To nehrozí," zasměji se a otřu si slzy, které se nakonec nekontrolovatelně spustily.

"Tak o co jsem přišel?" zeptá se a posadí se na postel.

"Zachránila jsem město, chtěli mě uctívat jako bohyni, a tak. Nic zajímavýho," zavtipkuji a přisednu si k němu.

"Ale teď to vypadá, že budou uctívat Lukáše, co?"

"No jo, jak to víš?" podívám se na něj udiveně.

"Nevěděl jsem, kde vás najdu, tak jsem se nejdříve stavil na Hradě. Pokecali jsme s Tadeášem. Takže co se dělo a děje teď vím," mrkne na mě.

"Tak proč jsi se mě ptal znovu?" zeptám se.

"Protože tě moc rád poslouchám," usměje se.

"Takže co bude teď?" zeptám se ho a dělám, že jsem jeho předchozí poznámku neslyšela, ačkoli se trochu začervenám.

"Teď tě asi políbím," odpoví jakoby nic.

"To si nechám líbit," usměju se a potom už se soustředím jen na jeho ústa.