Nezničitelná

61.

"Pustíme se do toho?" zeptá se Tadeáš po chvíli tichého koukání na dveře.
"Jo, jak to chceš udělat?" podívám se na něj.
"Ty už asi znova šplhat nechceš, co?" otočí se ke mně s prosebným pohledem.
"Ne, to fakt ne," odpovím.
"Já tam vylezu," řekne Lukáš.
"Dobře, tak jdeme, zbytek vám vysvětlím na střeše."

Když vyjdu tu spoustu schodů a ocitnu se na střeše, uvědomím si, že mám z toho místa strach. Pořád se ve mně probouzí pocit, jako bych znovu spadla. Zamotá se mi hlava a nakonec si raději sednu.
"Si v pohodě" zeptá se Lukáš.
"Jo jo, dobrý," odpovím s předstíraným úsměvem.
Lukáš se usměje a jde za Tadeášem, který už stojí u antény.
"Co mám teda udělat?" zeptá se ho.
"Hele," odpoví mu Tadeáš a roztáhne svůj nákres, "nejdřív musíš vypustit ten jed. Vypustíš ho sem, "podá mu prázdnou skumavku, "potom tam napustíš to sérum a nakonec," podá mu zvláštní černou lepicí pásku, "přilepíš ten černej drát k jeho zbytku. Nějaký dotazy?"
Lukáš na něj chvíli trochu vyjeveně kouká, ale nakonec se vzpamatuje a zeptá se: "Hele nechceš po mně abych šplhal s tímhle vším v rukách?"
Tadeáš se na něj podívá a nakonec souhlasí: "Asi budeš muset pořád lézt sem a tam."
"Bezva," řekne ironicky Lukáš, vezme si do ruky prázdnou skumavku a začne šplhat nahoru.