Nezničitelná

51.

"Takže ona chce všechny zabít a vysadit tu nový lidi, chápu to dobře?" zeptá se Tadeáš, když domluvím.

"Ano."

"A myslí si, že nebudou umírat?" přidá se Alan.

"Ano."

"Ta ženská je magor," zasměje se Tadeáš.

"Přesně to jsem si říkala, když jsem s ní mluvila."

"A je to tvoje babička," řekne Alan a podívá se z okna.

"Jo, divný, co?"

"To teda."

"Co budeme dělat?" zeptá se Tadeáš.

"Musíme jí nějak zabránit v tom, co chce udělat," řeknu.

"Jo, ale jak?" naléhá stále Tadeáš.

"Prostě půjdeme za ní a zabijeme jí," vstoupí do diskuze Alan.

"Nemůžeme jí zabít," vyvrátím Alanovu myšlenku.

"Sakra, takovej dobrej plán to byl." Téhle poznámce se zasměju.

"Co udělat s ženskou, kterou nemůžeme zabít?" zeptá se Tadeáš.

"Já nevím," řeknu a složím hlavu do dlaní.

"Někam ji zavřeme," prohodí Alan a já zvednu hlavu.

"To není špatný nápad, jen musíme vymyslet kam a jak jí tam dostaneme."

"To můžeme vymyslet za pochodu," mávne rukou Tadeáš, "teď pojďte vymyslet, jak se dostaneme k ní a co jí řekneme."

"Vím, ve kterém je patře a ve kterých dvěřích. Neměl by být problém se k ní dostat, pokud tedy už neví, co se stalo."

"Tak to abychom vyšli co?", zasměje se Tadeáš.

Přikývnu a vstanu. Kluci mě následují, Tadeáš odblokuje výtah a všichni tři do něj nastoupíme. Zmačknu tlačítko příslušného patra.

Když vystoupíme, vejdeme do prvních dveří v pravo. Sprchu ignoruji a hned vejdu do Kristýniny kanceláře.

"Věděla jsem, že se ti nedá věřit. Jsi až moc podobná své matce," řekne aniž by vzhlédla od papírů na stole, "sama sis podepsala svůj rozsudek."