Podpíráme s Tadeášem Lukáše. Nikdo nic neřekl, co jsme vyšli z metra. Sou asi tři hodiny ráno. Je mi zima, mám hlad a jsem totálně vyčerpaná. Pořád myslím na to, co Šarlota řekla Tadeášovi a už to nemůžu vydržet.
"Proč Šarlota řekla to, co řekla?", zeptám se Tadeáše.
"Žijeme v podzemí už nějakou dobu. Podle mě ji trochu hráblo. Nechtěla vylejzat ven, ani když sme doplňovali zásoby. Bojí se," řekne nakonec.
"Já osobně.. au.. jí už nevěřím.. au.. už není jedna z nás.. auuuu.. sakra.. měla se vrátit po tom, co se stalo," vykoktá Lukáš.
"Byla to její volba. Kdyby to neudělala, nedostali bychom se na Ládví."
"Jo, a neměl bych.. auu.. díru v noze."
"Ale neměli bychom tohle!", vytáhnu volnou rukou z tašky krabičku.
"Fajn, vyhrála si."
Cesta ještě chvíli trvá, ale nakonec ve zdraví dotáhneme Lukáše do Domu.
Kdyz vejdeme dovnitř, zjistím, že Alan a Linda sedí v hale. Když nás uvidí oba se rozeběhnou k nám.
"Co se stalo? Lásko si v pohodě?", ječí Linda, když utíká k Lukášovi, který sedí na zemi.
"Co se mu stalo? Ty si v pohodě?", ptá se mě Alan, ale najednou se zastaví, "a kdo je sakra tohle?", podívá se na Tadeáše.
"Jo, no, to je Tadeáš. Tadeáši to je Alan. Tadeáš nám pomohl."
"Aha," řekne jen Alan.
"Našli sme tohle," ukážu Alanovi skříňku. Chvíli si ji prohlíží a pak se zeptá: "Už si ji otevřela?"
"Ne, nejdřív se chci vyspat."
ČTEŠ
Nezničitelná
Fiksi IlmiahJed vypuštěný do vzduchu při válce zabíjí pomalu každého. Nikdo se nedožije více než 30 let. Proč tedy lidé zakládají rodiny? Proč vystavují své děti stejnému osudu? Má vůbec smysl žít v takové společnosti? To jsou otázky, které si klade hlavní hrdi...
