Nezničitelná

26.

"Ahoj Vando," řekne Šarlota, když se zastaví před námi, "ahoj Lukáši."
Nemůžu tomu uvěřit. Měla zakládat rodinu, žít s Erikem v centru a přitom je tady. V metru. S jinou skupinou opuštěných dětí.
"O co tu sakra jde?", zeptá se Lukáš, než to stihnu já. Šarlota se hezky usměje.
"Řekla sem pusťte je" řekne a zle se podívá na naše věznitele.
"Vysvětlíš nám to?", řeknu, když mě ten kluk pustí. Bolí mě zápěstí.
"Asi budu muset, co?", zasměje se a hodí své blonďaté vlasy dozadu.
"Bylo by to celkem na místě," řekne Lukáš a založí si ruce.
"Nechcete se posadit?", Šarlota ukáže na sedačky v metru.
"Ne, díky," odpoví Lukáš, "za chvíli vystupujeme."
"Věř, že když budu chtít, budete tu dokolečka jezdit až do smrti."
Už mě nebaví jí vzdorovat a tak si sednu. Podívám se na Lukáše a ten si nakonec také sedne. Neodpustí si ale zakroucení očima.
"Tak řekneš nám co se stalo? Jak to, že jsi tady?", už to nemůžu vydržet.
"Když jsem od vás odešla, našli jsme si s Erikem byt v centru. V jednom starém domě. Ale byl hezký, asi ho opustili teprve nedávno.
Začali jsme se pokoušet o dítě. Jednoho dne, bylo to večer před pár měsíci, k nám přišel muž. Řekl, že je z úřadu pro kontrolu obyvatelstva. Nikdy jsem o ničem takovém neslyšela. Řekl, že nám nemůže dovolit mít dítě. Pochopili by jste to? Oba jsme s Erikem řekli, že v tom nám bránit nemůže. Jen se zasmál a," Šarlota se zadrhne, začnou jí téct slzy, "střelil Erika do hlavy. Utekla jsem ven oknem a po požárním schodišti. Nedohonil mě."
"Šarloto.. to je mi hrozně líto," řeknu a obejmu jí.
"Pořád to bolí..", odpoví jen.
"A co se stalo potom? Jak si se dostala sem?", vyzvídá Lukáš. Občas mi vadí, jak moc necitlivý je.
"Pochopila sem, o co všem těm sráčům jde. Bojí se nás. A hlavně těch nejmladších. Proto jsem se nevrátila, ale založila další skupinu."
"No dobře, a proč tady, v metru?"
"Nejdříve sme bydleli v podobném velkém domě jako vy, ale bylo v centru. Jednou přišli nějací chlápci. Pravděpodobně také z nějakého úřadu. Raději jsme utekli. Ještě že bydlíte tak daleko, ale stejně, dávejte si pozor." Šarlota si stoupne a začne přecházet po vagóně.
"Naštěstí mezi dětmi, které jsem dala dohromady byl i jeden génius přes stroje," poplácá po ramenou kluka, který mě držel, "a tak nás napadlo schovat se v metru. Tadeáš," tak se ten kluk asi jmenuje, "přeprogramoval řídící mechanismus, takže můžeme jezdit kam a kdy chceme." Zakončí svou řeč Šarlota.
"Páni..", řeknu jen.
"Takže kam že to chcete jet?"