"Co se stalo?," zeptám se Alana, který po mně zrovna hází pouta.
"Všimla sis někdy, jak šarmantní máš kamarády?" zasměje se. "Prostě jsme ty stráže ukecali."
"Co jste jim řekli, že vás pustili?" ptám se, zatímco připoutávám omráčenou Kristýnu k noze stolu. Všimnu si, že Tadeáš stojí u dveří.
"No tak dobře, chvíli jsme je ukecávali a pak jsme je zbili," zasměje se Alan.
"Proč mě to nepřekvapuje?" podívám se na Tadeáše, jestli se u dveří nic neděje. Vypadá to, že o nás zatím nikdo neví.
"Máš nějakej plán?" zeptá se mě Alan.
"Já mám vždycky nějakej plán," zasměju se a popojdu ke stolu. Něčeho si všimnu.
"Do háje," řeknu, když se podívám na stůl, kde leží tablet, na kterém běží odpočet.
"Co je?" zeptá se Alan. Zvednu tablet a ukážu mu ho. Nad pohybujícími se čísly je nápis 'Jed se vypustí za', což asi mluví samo za sebe. Zbývá osm minut.
"Dá se to zastavit?" zeptá se mě.
"Já nevím, zeptej se našeho technika," ukážu směrem k Tadeášovi. Alan za ním doběhne a řekne mu, co se děje. Tadeáš hned přiběhne.
"Dej mi to," řekne jen. Chvíli zkouší na něco klikat. Nakonec se na mě smutně podívá a řekne: "Tohle nevypnu. Jediné co můžeme je zkusit najít, odkud to chce vypustit a zablokovat to tam."
"Napadá tě, kde by to mohlo být?" zeptám se ho zoufale. Na chvíli se zamyslí a nakonec řekne: "Jo, myslím že vím, kde to je."
ČTEŠ
Nezničitelná
Science FictionJed vypuštěný do vzduchu při válce zabíjí pomalu každého. Nikdo se nedožije více než 30 let. Proč tedy lidé zakládají rodiny? Proč vystavují své děti stejnému osudu? Má vůbec smysl žít v takové společnosti? To jsou otázky, které si klade hlavní hrdi...
