Linda si vzala Lukáše k sobě do pokoje, aby se o něj mohla starat. Tadeáš spí u Lukáše v pokoji. Alan nevypadal zrovna nadšeně, asi žárlí. Rozhodla jsem se, že krabičku otevřu až ráno. Žádný zámek nemá a tak by to neměl být problém. Když jsem se dosprchovala, uložila jsem si ji pod polštář. Kdyby mi jí někdo chtěl sebrat, cítila bych to. Usnu jen co si lehnu do postele.
Probudí mě sluníčko, které mi začne svítit do obličeje. Asi jsem spala dost dlouho, protože mám okno na západ. Vylezu z postele a jdu se podívat, jestli nenajdu Lukáše nebo Alana. Při cestě k Lukášově pokoji si uvědomím, že tam dnes nespal. Proto se vydám k Alanovi. Zaklepu a vezmu za kliku. Zamčeno. Nechce se mi pobíhat po Domě a hledat ho, možná tu ani není.
Najednou si uvědomím, že je pondělí a měla jsem být s dívkami. Teď upřímně doufám, že to za mě Alan vzal. Vrátím se zpátky do pokoje a sáhnu pod polštář. Pocítím, jak mě zalívá klid a štěstí, když krabičku nahmatám. Vytáhnu ji ven.
"Tak se podíváme, co se v tobě skrývá", řeknu krabičce a otevřu ji. Uvnitř je srolovaný papír. Nechápu, že byla krabička tak těžká. Potěžkám ji znovu, je těžká i bez papíru. Zvláštní.
Rozroluji papír a začnu číst..
ČTEŠ
Nezničitelná
Science-FictionJed vypuštěný do vzduchu při válce zabíjí pomalu každého. Nikdo se nedožije více než 30 let. Proč tedy lidé zakládají rodiny? Proč vystavují své děti stejnému osudu? Má vůbec smysl žít v takové společnosti? To jsou otázky, které si klade hlavní hrdi...
