Nezničitelná

39.

Zbytek noci se mi už nic nezdá. Ráno mě ale probudí, bouchnutí dveří.
"Vando!", zařve potom můj probuditel. Nechce se mi ještě vstávat..
"Sakra Vando, prober se!", když se mnou začne lomcovat, konečně se proberu úplně. Ten někdo je Lukáš. Za ním ale v mém pokoji stojí i Alan a Tadeáš.
"Co se děje? Proč tu jste? Kolik je vůbec hodin."
"Tak zhruba šest," odpoví Alan. Já se podívám na Tadeáše, vypadá smutně.
"Tak co se sakra stalo?", zeptám se těch tří.
"Víš jak jsem se včera opil?", zeptá se Tadeáš.
"Jo, byl si tu, odvedla jsem tě do pokoje," podívám se na něj nechápavě.
"No, tak já jsem neusnul. Šel sem se trochu projít po Domě a nakonec sem vpadnul do Alanovejch dveří."
"Nejdřív sem se dost vyděsil a naštval," pokračuje Alan, "ale když jsem zjistil, jak je v háji, přešlo mě to. Povídali jsme si a tak." Vymění si zvláštní pohled. Usoudím, že asi nemám chtít vědět o čem.
"A když mě pak obejmul, všiml jsem si něčeho na jeho ruce."
Nechápavě se na něj podívám. "Čeho sis všimnul?"
"Tak se podívej sama," odpoví mi Lukáš a dotáhne Tadeáše za rukáv až ke mně.
"Co to je?", zeptám se zatím co si prohlížím malý černý připínaček, který má uprostřed červené světélko.
"Už jsem to jednou viděl," začne Tadeáš, "je to nejaké sledovací zařízení. Kdo ho má, toho seberou vojáci z úřadu."
Vidím, že skoro brečí.
"Ale já jsem to tam nedal! Přísahám! Nevím, kde se to tam vzalo."
"Co s tím uděláme? Dá se to sundat?", zeptám se a podívám se na Lukáše.
"Nedá, zkoušeli jsme to. Ale pokud to tam Tadeáš má kvůli nám, měl by odtud zmizet," Lukáš se soucitně podívá na Tadeáše.
"Pomohl nám. Nenechám ho jít samotného," řeknu a pro větší důraz mých slov si stoupnu.
"Já zas nenechám jít tebe samotnou s ním," řekne Lukáš.
"Tak s nima půjdu ještě já, co ty na to?", vstoupí do hovoru Alan.
Lukáš si povzdechne.
"Buď opatrná," řekne nakonec a vyjde na chodbu.