Nezničitelná

11.

"Počkej, takže ty vážně myslíš, že se Kryštof s Lindou rozejdou?, náš rozhovor se během cesty posunul trochu jinam.
"Řekl bych, že Linda tráví až moc času s tvým bratrem, nevšimla sis?"
"Vlastně.. ne vůbec. Jakto že ty ano?"
"Trávim v Domě hodně času, všímám si věcí, zkus to někdy."
"I kdyby jsi měl pravdu, nechci aby Linda byla moje švagrová, dokážeš si to představit? Zrovna ona."
"Třeba je to jen planý poplach", řekne nakonec Alan a já upřímně doufám že má pravdu.
Teď stojíme na mostě. Na dřevěném vysutém mostě, který stojí vedle trosek Karlova mostu.
"Nepřipadá ti to hrozný?", zeptám se Alana.
"Co přesně?", otočí se na mě nechápavě.
"Ten most tu stál skoro tisíc let. A teď tu z něj zbyly jen základy. Je mi z toho smutno."
"Nesmíš si to tak brát, " usměje se Alan a obejme mě jednou rukou kolem ramen, "vždyť je tu ještě spoustu dalších mostů," v tu chvíli pochopím, že mě nepochopil.
"Ty to nechápeš viď? Nejde o most jako takový, jde o to jak dlouho tu byl, kdo ho nechal postavit a co v dějinách znamenal."
"Ach jo, tak promiň že nejsem historickej maniak," pustí mě a já pochopím, že jsem ho naštvala.
"Pojď změnit téma," řeknu nakonec.